Člověk by nad tím mohl mávnout rukou. Natolik už jsme si zvykli, že vyjadřování nesouhlasu je trestně stíháno a bereme za normální, že plná svoboda projevu nepatří k našemu politickému systému. Někdo uvědomělejší či angažovanější by vám možná vysvětlil, že svoboda slova je součástí ruského totalitního systému, a že správná eurodemokracie své občany pečlivě chrání před neschválenými názory. A nemyslel by to jako sarkasmus. Oni tak opravdu vidí svět píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Jenže tentokrát jde o něco jiného než obvykle. „Standardně“ je obětí trestní stíhání osoba, která je hodně emotivní a málo inteligentní. V nějaké debatě se rozvášní a začne vyhrožovat, že někoho spálí plamenometem, zavře ho hladomorny, usmrtí v plynové komoře, rozčtvrtí, stáhne z kůže atd. Samozřejmě, že nemá možnost z toho cokoliv uskutečnit, i kdyby chtěl. Ale v té chvíli si může připadat, že budí hrůzu – zvláště, je-li to podpořeno alkoholem. Jenže neví, že ho sleduje také bedlivé oko aktivního informátora. Udavač vyfotí obrazovku s agresivním citátem, a následuje trestní stíhání. Zpravidla to končí podmínkou.

Společenská nebezpečnost činu je nulová. Jenže o to nejde. Jde o celkovou buzeraci, vyvolávání atmosféry strachu a vykazování činnosti. Vykazovat činnost potřebují nejen specializovaní úředníci, ale také neziskovky, jejichž astronomické rozpočty budí pravidelně rozhořčení, a jejichž jedinou či hlavní činnost je sledování a udávání.

Aby nedošlo k mýlce. Jsem pro svobodu projevu na všechny strany. Před lety jsem se veřejně zastával dvou Romů, kteří se v hospodě opili, hajlovali a vyhrožovali gádžům plynovými komorami. Napsal jsem tehdy, že se jako gádža necítím sebeméně ohrožen. Že ti dva se z toho vyspí, a že adekvátní reakcí by bylo pár facek přímo na místě. Že trestní stíhání je absolutně přehnané.

Nicméně proces s Walterem Kraftem do téhle řady nepatří. Jeho „zločinem“ je, že napsal esej Je budoucnost Evropy islámská? a že tato esej byla zveřejněna na stránce České společnosti pro civilizační studia. Bylo to v rámci ankety, které se zúčastnili také Petr Bakalář, Eva Hrindová, Ladislav Jakl, , Daniela Kovářová, Marian Kechlibar, Hana Lipovská Markéta Šichtařová a Václav Vlk. Proč byl z této sestavy vybrán zrovna Walter Kraft, to není jasné. Možná proto, že je asistentem Jaroslava Foldyny, a že  v ČSSD zrovna vrcholily mocenské boje (Hamáček proti Foldynovi).

Ve zmíněné eseji Walter Kraft analyzuje trendy ve vývoji evropských společností. Dospívá k tomu, že je jen velmi malá naděje, že by dlouhodobé soužití evropských společností s uzavřenými muslimskými komunitami mohlo být pokojné. Varuje, že roste riziko násilného řešení. Doporučuje konkrétní opatření, včetně ochrany evropských hranic s použitím síly – stejné řešení, jaké aplikuje Izrael.

Text byl vydán v roce 2019, a další vývoj události dal panu Kraftovi za pravdu. Nedávné dokumenty francouzské vlády konstatují přesně to, co tehdy napsal do své eseje. I Řekové loni postupovali jakoby podle jeho instrukcí.

Co je na tom špatného? Právě, že nic! A v tom to je.

Pokud bude Walter Kraft odsouzen, otevírá to cestu k odsouzení každého, kdo by chtěl analyticky přemýšlet o masové migraci a o soužití Evropy s islámem. Příště může přijít na řadu kdokoliv z výše jmenovaných. A s nimi Benjamin Kuras, Jan Keller, Alexandr Tomský… a možná i Václav Klaus starší.