Co je to za divnou otázku? Pokřtěná katolicky samozřejmě byla. A jaký byl její vztah k pravému zjevenému náboženství? To naznačuje před pár dny ukončený čtyřdílný televizní seriál „Božena“ v režii Lenky Wimmerové. Nebudu hodnotit kvalitu tohoto díla po umělecké stránce ani výkony jednotlivých herců, to udělali nebo brzy udělají jiní, mně jde o zásadní otázku: smýšlela autorka Babičky katolicky nebo ne?

Seriál je docela objektivní a řekl bych, že z té slaboty současné filmové tvorby přece jen pozitivně vyčnívá, i když se tam vyskytuje hned v prvním díle kolosální bota, kdy sňatek Barbory Panklové (tak se Němcová původně jmenovala) s Josefem Němcem r. 1837 probíhá podle NOM u oltáře čelem k lidu.

V komunistické škole nám prezentovali Němcovou téměř jako světici a národní mučednici, totéž platí i o škole za první republiky. Seriál otevřeně sděluje to, co bylo dlouho veřejným tajemstvím, jenže oficiálně platilo jako společenské tabu: autorka Babičky, mnoha krásných pohádek, povídek a úvah nežila sexuálně mravně, řada mužů prošla její postelí. Nebyla nikým ojedinělým mezi světovými literáty. Největší německý básník J. W. Goethe také mohutně hřešil proti 6. přikázání. A nešlo jenom o tento hřích. Němcová se o svoji rodinu a domácnost starala nedbale, peníze na výživu rodiny, které jí manžel Josef posílal ze Slovenska, kam jej přeložili jako finančního úředníka, utrácela na luxusních večírcích s přáteli. Vlastní muž ji opakovaně vyzýval, aby se za ním s dětmi na Slovensko (tehdy do tzv. Horních Uher) odstěhovala, ona však přijela pouze na krátkou dobu, aby rychle utíkala zase zpět do Prahy ke svým vlasteneckým mejdanům a milencům. Rozhodně nebyla dobrou a svědomitou manželkou.

Ke kladným stránkám seriálu patří, že toto líčí bez skrupulí. Zároveň tím rehabilituje Josefa Němce, jehož nám ve škole popisovali jako muže, který jí nerozuměl, nepřál její literární práci a byl na ni hrubý. Ve filmu je naopak Němec představen jako charakterní muž slušného chování a upřímný vlastenec. Právě on svoji ženu uvedl do společnosti pražských obrozenců, on se snažil zaopatřit jí nejlepší podmínky, aby mohla psát. On nabídl Václavu Nebeskému, mladému vlasteneckému literátovi a studentovi, že může u nich bydlet – výsledkem ale bylo, že skončil v posteli jeho ženy. K tomu ještě přistoupila Boženina kolosální nezodpovědnost ve vztahu k financím, hospodaření a výživě rodiny, takže se nelze divit, že Němcovi často došla trpělivost, zvýšil hlas a snad ji někdy i udeřil. Který muž by s takovou ženou vydržel bez konfliktu? Je jasné, že poté začal mít averzi i k její literární práci, neboť v ní viděl útěk od Boženiny povinnosti manželky, matky a hospodyně. Nakonec se od ní odstěhoval.

Smýšlení je ale dnes jiné a sexuální promiskuita, která se ještě za komunistické éry u Němcové tutlala jako hanebnost, se dnes vynáší díky feminismu a genderové ideologii. Opět lze pozitivně hodnotit u autorky seriálu, že se tomuto úskalí vyhnula a Němcovou za její nemravný život neglorifikuje. Faktem je, že autorka Babičky se hlásila k tehdy začínajícímu feminismu. Jak ukazuje její korespondence, předešla V. I. Lenina, jenž hlásal nezbytnost „osvobození ženy od plotny a plínek“. Součástí toho byl i požadavek sexuální svobody. Ostatně Němcová vedla korespondenci s odpadlým knězem Františkem Matoušem Klácelem pod názvem „Listy přítele k přítelkyni o socialismu a komunismu“, v němž vyjadřuje své sympatie k těmto ideálům. Zde se kategoricky rozcházela s naukou Katolické církve.

Němcová byla velmi rozporuplnou postavou. Z její Babičky i z dalších děl vyplývá, že měla úctu k náboženským zvyklostem českého venkova, ano, vážila si i některé kněze, jak dokazuje mj. její Divá Bára, zejména vlastenecky smýšlející. Chodila občas i do kostela, ke svátostem ale nepřistupovala. Když ji pražský kanovník Václav Štulc, vlastenecký duchovní, který podporoval její literární práci nejen slovně, ale i finančně, napomenul za hříšný život a vyzval ji, aby šla ke zpovědi a dala svoji duši do pořádku, vysmála se mu. V seriálu je to zachyceno. Na druhé straně ale Němcová horlivě šířila Kutnohorské epištoly Karla Havlíčka Borovského, které jsou plné nenávistných invektiv vůči Katolické církvi, v její korespondenci se objevují mj. i útoky proti „bigotismu“, který prý šíří někteří kněží. Ctila Husa a byla plná nenávisti vůči jezuitům věnujícím se rekatolizaci po bitvě na Bílé hoře r. 1620, tvrdila dokonce, že prý někteří by si zasloužili i trest smrti.

Autorka Babičky sice věřila v Boha, ale po svém, katolickou pravověrnost odmítala. Její hříšný život, jehož se nemínila vzdát, ji vzdálil od katolické víry, jak se stalo i v mnoha jiných případech. Navíc vztah Němcové ke Katolické církvi odráží celkový trend v tehdejším českém národním obrození. Jeho hlavním představitelem byl tenkrát protestant František Palacký. Josef Kajetán Tyl, František Ladislav Rieger, zejména však Karel Havlíček Borovský dávali nepokrytě najevo svůj odpor vůči katolicismu, z okruhu významných lidí, již se s Němcovou stýkali, František Ladislav Čelakovský a Karel Jaromír Erben byli liberálové bez zvláštních sympatií ke katolické víře. Kult Husa a husitství byl pro české vlastenecké literáty té doby signifikantní, stejně tak odpor vůči pobělohorské rekatolizaci. Tím se lišili od pravověrně katolického proudu národního obrození, který v Praze té doby reprezentovali kanovníci Václav Štulc a Karel Vinařický, na Moravě potom bojovný a dosud nedoceněný František Sušil. Katolický směr žel v Čechách slábl, na Moravě se ale držel díky cyrilometodějskému kultu.

Němcová rozhodně nepatřila ke katolickému proudu českého národního obrození, naopak je třeba zařadit ji k tomu opačnému. To rozhodně neznamená, že bychom měli pohrdat jejím dílem. Jsou to vesměs literární skvosty českého písemnictví, na něž můžeme být jako Čechové i jako Moravané právem hrdi, náleží plně k české kultuře, zejména pak Babička. Zároveň ale litujeme toho, že tato nejvýznamnější česká spisovatelka se nehlásila ke katolické orientaci. Kdyby svůj úžasný literární talent spojila s katolickou vírou a jejími mravními postuláty, nejspíš by se na ní naplnila slova sv. Ignáce z Loyoly: „Mnoho lidí nechápe, co by z nich Bůh udělal, kdyby se plně oddali jeho vedení.“

Vztah tradičních katolíků k Boženě Němcové bude tedy vztahem pravdy. Dovedeme ocenit slovesnou krásu jejího díla, zároveň ale nemůžeme zamlčet její rozchod se zjevenou pravdou jak názorově, tak i v osobním životě. Kéž je Bůh milostiv její duši!

PhDr. Radomír Malý