Lidé chtějí vědět, kam směřuje ekonomika.   Měli by se ptát, zda mají USA ještě ekonomiku?   Moje odpověď je ne, není, uvedu důvody , píše publicista a ekonom Paul Craig Roberts.

Paul Craig Roberts, americký publicista

Již čtvrt století poukazuji na ničivý účinek přesunu amerických investic a pracovních míst do Číny a dalších míst v zahraničí.   Offshoring  sloužil zájmům vedení společnosti a akcionářů. Nižší náklady na pracovní sílu zvýšily zisky, a tím i výkonné bonusy a ceny akcií, což mělo za následek kapitálové zisky pro akcionáře.

Tyto výhody připadly malému procentu populace.   Pro všechny ostatní tyto úzce vázané výhody způsobily obrovské externí náklady mnohonásobně vyšší než růst zisků.   Americká výrobní síla byla zpustošena, stejně jako daňový základ měst, států a federální vlády. Střední třída se zmenšila a populace St Louis, Detroitu, Clevelandu, Pittsburghu, South Bend a Gary Indiana, Flint Michigan a dalších měst poklesla až o 20%. Naděje a touhy milionů Američanů byly rozdrceny. Kdysi prosperující americká města byla zničená. Hodnoty dodavatelských řetězců a nemovitostí se zhroutily.

Jak příjmy klesly u většiny americké populace, tak příjmy vzrostly u jednoho procenta. Příjmy a přírůstky bohatství byly soustředěny na vrcholu, což má za následek, že Spojené státy mají dnes jedno z nejvíce nerovných rozdělení příjmů a bohatství na světě.

Vzhledem k tomu, že offshoring vysoké produktivity a pracovních míst s vysokou přidanou hodnotou ve výrobě snížil americké příjmy, byla ovlivněna agregovaná domácí poptávka v USA a poklesl ekonomický růst.   Federální rezervní systém rozšířil úvěr a nahradil zvýšení spotřebitelského dluhu chybějícím růstem spotřebitelského příjmu.   To prohloubilo zadluženost, na kterou ekonom Michael Hudson správně ukazuje, že vyčerpává příjem spotřebitelů platit dluhovou službu - hypotéky, splátky automobilů, dluhy z kreditních karet a studentské půjčky - což ponechává malý nebo žádný diskreční příjem, který by poháněl ekonomický růst.

Hudson, který se dlouhodobě věnuje analýze rozpadající se americké ekonomiky, zdůrazňuje, že americká ekonomika již není produktivní nebo průmyslovou ekonomikou, nýbrž finanční ekonomikou, ve které se bankovní půjčky nepoužívají na nový podnik a vybavení, ale na financování převzetí stávajících aktiv v zájmu úroků, poplatků a kapitálových zisků - to, co klasičtí ekonomové nazývali nezasloužený příjem nebo „ekonomická renta“.   Stručně řečeno, Hudson ukazuje, že americká ekonomika již není produktivní ekonomikou.   Je to ekonomika hledající rentu.

Hudson poukazuje na to, že v době, kdy je ekonomika stále více financována, se rabování přesouvá k privatizaci veřejných aktiv.   Příklady jsou nekonečné. Ve Velké Británii byla pošta privatizována za zlomek její hodnoty spolu s veřejným bydlením, dopravou a britským telefonem, což vedlo k obrovským soukromým ziskům. Francouzi také privatizovali veřejné podíly. V Řecku byly zprivatizovány městské přístavy a vodárenské společnosti spolu s řeckými chráněnými ostrovy. V USA jsou privatizovány segmenty ozbrojených sil spolu s vězeními. Chicago prodalo 75 let poplatků za parkovací automaty soukromému subjektu za jednu paušální platbu. Všude jsou veřejná aktiva, včetně služeb, prodávána soukromým zájmům.  Například na Floridě je vydávání roční značky řidičského průkazu poskytováno soukromě. Když nezbude nic k privatizaci, co budou banky financovat?

Hudson konstatuje, že skuteční ekonomové, klasičtí, se zaměřili na zdanění nezasloužené ekonomické renty, nikoli na příjem z práce a produktivní činnost.   Dnešní neoliberální ekonomové nejsou schopni rozlišovat mezi ekonomickým nájemným a produktivní činností.  V důsledku toho analýza HDP neodhalí transformaci ekonomiky z produktivní ekonomiky na rentierovější. Hudson označuje neoliberální ekonomy za „nevyžádané ekonomy“ a já souhlasím.   V zásadě se jedná o hypotéky pro finanční sektor a pro offshoringové korporace, které jim zaplatily za sjednocení offshoringu pracovních a investičních offshoringu s volným obchodem.

Jsem přesvědčen, že kdyby byla vymazána celá neoliberální ekonomika, nic by nebylo ztraceno.   Ekonomové, zejména akademičtí ekonomové, jsou v cestě pravdě. Žijí ve světě předstírání, který vytvořili s předpoklady a modely, které se netýkají reality.

Znám univerzity a akademickou ekonomii. Vystudoval jsem inženýrskou a vědeckou instituci - Georgia Tech - a poté jsem byl postgraduálním studentem ekonomie na University of Virginia, University of California, Berkeley a Oxford University. Jako profesor jsem měl čtyři nositele Nobelovy ceny. Mám Ph.D. v ekonomii. Přispěl jsem do významných ekonomických časopisů i do jiných oborů, celkem 30 publikovaných článků, než jsem opustil akademickou obec. Roky jsem sloužil jako recenzent časopisu Journal of Political Economy s pravomocí rozhodovat o zveřejnění předloženého výzkumu.   Mám recenzované knihy od Harvard University Press a Oxford University Press. Debatoval jsem o nositelích Nobelovy ceny před odborným publikem. Sloužil jsem jakoRedaktor Wall Street Journal a jako náměstek ministra financí USA a absolvoval mnoho univerzitních schůzek.   Michael Hudson má také zkušenosti z reálného světa s významnými finančními institucemi, mezinárodními organizacemi a vládami, stejně jako s americkými a zámořskými profesury a příspěvky do akademických publikací v mnoha jazycích.

Jinými slovy víme, o čem mluvíme. Nemáme zájem sloužit kromě pravdy. Nikdo nám neplatí za službu agendě. Ale jsme jenom dva hlasy.