Organizace zaměřená na svobodu projevu podala žalobu na University of Central Florida (UCF), v níž tvrdí, že škola má zavedeny „diskriminační“ zásady, které „kontrolují“ projevy studentů. Speech First, nezisková členská organizace usilující o boj proti omezením občanských práv v kampusu, podala žalobu na univerzitu kvůli její diskriminační politice „harassmentu“, její počítačové politice a jejím cenzurním opatřením, nazývaným „Bias Response Teams“. To jsou skupiny lidí a opatření nasazená univerzitami v boji proti „projevům nenávisti“ v areálu univerzity. Tyto týmy, hlídající „čistotu projevu“, žádají studenty, aby s nimi spolupracovali a „hlásili“ studenty a učitele s „problematickým projevem“. Některé týmy vymáhají svá pravidla díky spolupráci s právníky a studentskými funkcionáři.

"University of Central Florida a její správci a funkcionáři vytvořili řadu pravidel a předpisů, které omezují, odstrašují, potlačují a trestají projevy o politických a sociálních otázkách dneška," uvedl Speech First v tiskovém prohlášení. V žalobě se uvádí, že podle politiky univerzity k „obtěžování“ může dojít prakticky kdekoli, kdykoli a kýmkoli. Zásady školy se vztahují na incidenty v areálu i mimo něj a označují „incident“ jako cokoli, co má „trvalé nepříznivé účinky na studenty nebo pro ně vytváří nepřátelské prostředí“. Podle školní politiky, pokud student A vysvětlí, proč podporuje policisty, a student B (BLM) je touto myšlenkou uražen, pak by student A mohl čelit trestu za to, že mluví o něčem, co má „nepříznivý účinek“ na studenta B. Jakmile je řeč studenta nahlášena na univerzitu, je okamžitě zahájeno vyšetřování a studenti jsou disciplinárně stíháni.

Žaloba tvrdí, že tyto zásady mají mrazivý účinek na řeč studentů. Škola má podobné řečové kódy uložené i ve svých computerových technologiích. Studenti, kteří využívají univerzitní informační technologie, podléhají stejným obtěžujícím řečovým kódům. Univerzita zakazuje používat svou síť k odesílání zpráv „které lze rozumně vnímat jako obtěžující, invazivní nebo nežádoucí“. Neposkytuje však žádné příklady toho, jaké chování je v těchto popisech zahrnuto. Studenti mohou být potrestáni zbavením přístupových práv k síti a počítači.

Mimochodem, právníku Davidu Schoenovi, který v procesu impeachmentu zastupoval prezidenta Donalda Trumpa, byl zrušen kontrakt na výuku předmětu Civilní právo na univerzitě v Alabamě. S odůvodněním, že prý by se mnozí studenti i učitelé cítili v jeho přítomnosti „nepříjemně“. A to může mluvit o štěstí – druhý Trumpův právník, Michael van der Veen, oznámil, že kvůli výhrůžkám násilím a smrtí musel odvézt rodinu na neznámé místo a najmout si ochranku. Navíc mu vandalové poničili dům i kancelář. Tolik ke kvetoucímu Prvnímu dodatku Ústavy USA zaručujícímu svobodu projevu.

Mezitím ve Velké Británii:

Ministr školství Velké Británie Gavin Williamson oznámil 16. února přísnější právní opatření k posílení svobody projevu a akademické svobody na univerzitách v Anglii, která mají potlačit nezákonné „umlčování“ v univerzitních kampusech. Po rostoucím počtu případů umlčování jednotlivců varoval ministr školství před „mrazivým účinkem“, kdy studenti a zaměstnanci mají pocit, že se nemohou svobodně vyjadřovat. Navrhovaná opatření plní závazek manifestu a zahrnují novou podmínku svobody projevu kladenou na poskytovatele vysokoškolského vzdělávání za účelem registrace v Anglii a přístupu k veřejnému financování. Regulátor - Úřad pro studenty, by měl pravomoc ukládat za porušení podmínky sankce, včetně finančních pokut.

Posílené právní povinnosti by se rozšířily i na Studentské odbory (Student Unions), které by musely podniknout kroky k zajištění zákonného svobodného projevu pro své členy a ostatní, včetně hostujících řečníků. Nové právní opatření by navíc jednotlivcům umožnilo domáhat se náhrady škody u soudu, pokud by utrpěli ztrátu v důsledku porušení práva svobody projevu - například vyloučením, propuštěním nebo degradací.

Podle těchto plánů ministr školství také jmenuje nového „zastánce“, jakéhosi tribuna svobody projevu a akademických svobod, který by vyšetřoval případná porušení předpisů, jako je propouštění akademiků za to co řekli nebo napsali, či tzv. deplatforming, tedy nepřipouštění hostujících přednášejících s "nevhodnými názory". Poskytovatelé vysokoškolského vzdělávání budou ze zákona povinni aktivně propagovat svobodu projevu. Nový zastánce - „šampion“ by byl jmenován do správní rady Úřadu pro studenty a mohl by vyšetřovat případná porušení nové podmínky registrace vysoké školy, kterou je zaručení svobody projevu a akademické svobody během vzdělávání. Podmínka registrace by fungovala souběžně s posílenými zákonnými povinnostmi týkajícími se svobody projevu a akademické svobody a Šampion by také mohl doporučit, aby Úřad pro studenty ukládal pokuty.

Tom Simpson, spolupracovník na organizaci zajišťující výměnné pobyty přednášejících Policy Exchange a docent filozofie a veřejné politiky na Blavatnik School of Government, University of Oxford, uvedl: „Tento politický dokument ministerstva školství je velmi vítaným krokem k zajištění ochrany rozmanitosti projevu na britských univerzitách. Jak ukazuje nedávné hlasování akademického senátu Cambridge University, podstatná většina akademiků upřednostňuje akademickou svobodu. Jak prozkoumal výzkum Policy Exchange, problém spočívá v tom, že online kultura umožňuje názorům menšiny vyvíjet nepřiměřený vliv na administrátory a působit nátlakem na ostatní akademické pracovníky. Podpora normy politické nediskriminace a motivace správců k tomu, k čemu jsou již ze zákona povinni, je zásadním krokem k zajištění kultury volného diskurzu na našich univerzitách.“

Stejné diskuse se vedou na mnoha západních univerzitách. V Německu jsou také časté „kravály“ při vystupování hostujících profesorů, kteří nesdílejí nadšení pro politický islám, například. I u nás máme početné týmy lidí, pracujících v nejrůznějších politických neziskovkách, kteří hlídají, aby se k uším posluchačů vysokých škol nedostaly škodlivé názory, třeba politologa Petra Hampla, nežádoucích expertů na zahraniční politiku a dalších. Mají to jako práci na plný úvazek, placený z peněz nejrůznějších nadací včetně Open Society Fund George Sorose, ale především z našich daní, které jim vláda velkoryse přiděluje. Tyto neziskovky mají také spousty spřátelených médií, které kdykoli zveřejní jakýkoli jejich názor, na rozdíl od názoru oponenta. Obávám se tedy, že v ČR se budeme ubírat spíše cestou „Bias Response Teams“ než cestou „Šampiona svobody projevu“.