O tom, že volby v pokročilých demokraciích ztrácejí svůj politický význam, nesvědčí pouze podvodem vysvětlitelný zvrat při sčítání hlasů v rámci boje o americký Bílý dům. Platí to i pro kteroukoli zemi, která, pokud chce mít vládu, tak nepotřebuje organizovat žádné volební divadélko.

Vítejte v Itálii, zemi, kde se stává již neblahým zvykem instalovat do čela vlády lidi, kteří se ve volbách o podporu ani neucházeli...

Politické machinace

Po Mariovi Montim a Matteu Renzim je to nyní Mario Draghi. Ten byl prezidentem Mattarellem pověřený po pádu předchozího Renziho kabinetu sestavením nové vlády. Super Mario, jak je Draghi také přezdíván, je spíše než s italskou politickou scénou spojován s eurokraty a globální finanční aristokracií. Reprezentuje tedy zájmy, které jsou v příkrém rozporu s tím, jak Italové volili v posledních parlamentních volbách v roce 2018.

Vládu tehdy vytvořily dvě ideově si konkurující strany, přesto spojené společným protestem proti dosavadnímu establishmentu. Liga Mattea Salviniho je orientována spíše pravicově, protiimigračně a euroskepticky, zatímco Hnutí pěti hvězd(H5H) spíše levicově, s podobným programem jako mají například čeští Piráti. Značná část jejího elektorátu se však domnívala, že volí protisystémově.

Během působení Salviniho a jeho stranických kolegů ve vládě rostly Lize preference, zatímco popularita H5H klesala. A tak bylo třeba jednat. Loutkovodiči zpoza kulis zatlačili politicky motivovaným stíháním Mattea Salviniho do kouta, čímž ho přinutili udělat zatím nejosudovější chybu své kariéry - svrhl vládu v naději, že prezident vypíše volby, v nichž pak on suverénně zvítězí. Jenže se přepočítal. Hnutí 5 hvězd, které vzniklo jako projev odporu k Demokratické straně, s ní za asistence Angely Merkelové a dalších eurokumpánů složilo vládu a Salviniho tak odřízlo od moci.

Čtěte ZDE: Likvidace nepohodlných se rozbíhá: Po Trumpovi Salvini. "Soud" začal. Západní bažiny jdou do hrdel a statků. Uvězní politika na 15 let? Hrdý muž s národem v zádech. Věznitelé 60 miliónů Italů si hrají s ohněm. Hrozny hněvu dozrávají...

S úhlavním nepřítelem

Je docela možné, že Salvini v pátek minulý týden udělal ještě větší chybu než v září 2019. Podobnou jako pětihvězdičkový Luigi di Maio, když se přesunul od Ligy k Demokratické straně. V pátek oznámil, že ve vládě globalisty a obratného technologa moci, který je ztělesněním všeho zla, proti němuž dosud Salvini vystupoval, zasednou tři jeho ministři.

S výjimkou hospodářského rozvoje nejde o příliš silné resorty - turismus a zdravotě postižení. Dosavadní úspěch Mattea Salviniho přitom spočíval v tom, že otevřel téma vystoupení z eurozóny a návratu k italské liře, že účinně oponoval řízené masové migraci z muslimských oblastí do své země, že odmítal různé zeleno-rudé recepty pro řízení národního hospodářství a že zdůrazňoval význam zachování všeho, co se v politickém žargonu vžilo pod termínem "tradiční hodnoty".

Vstupem do Draghiho vlády se nyní spojuje s člověkem, který je antitezí k výše popsané politice. Proč tak činí? Oficiální zdůvodnění je jasné - země je na okraji propasti a kritikou z opozičních lavic Lize nezabrání v tom, aby se nově vznikající vláda Itálie do té propasti nezvrtla.

Navíc Pan euro, Jak zní druhá Draghiho přezdívka, slibuje vyžebrat z Bruselu - či spíše z Berlína - mohutnou finanční injekci z takzvaného Fondu obnovy. Na sklonku roku 2020 byla zdejší míra nezaměstnanosti 10 procent, přičemž v regionech typu Kalábrie, Kampánie či Sicílie je dnes bez práce každý druhý mladý Ital.

Proč?

Italská politická třída jedním hlasem tvrdí, že bez pomoci z europeněženky bude na konci tohoto roku situace ještě horší. Salvini tvrdí, že chce svojí účastí ve vládě pohlídat, aby dotace z EU nešly na nesmyslné zelené projekty a podporu různých nátlakových kulturně-levicových menšin. Bude to však reálně proveditelné?

Salviniho mentor Giancarlo Giorgetti - jinak také nový ministr pro hospodářský rozvoj - již delší dobu doporučoval, aby se Liga svým programem a politikou více přiblížila hlavnímu proudu a definitivně se tak zbavila nálepky populistické a antisystémové strany. V takovém případě však hrozí, že bude muset opustit i svůj dosud principiální postoj proti etnické výměně obyvatelstva i volání po radikální decentralizaci nejen na úrovni EU, ale i samotné Itálie. Kruhy navázané na Draghiho totiž neskrývají, že touto mocenskou rošádu nechtějí jen přispět k větší finanční stabilitě Itálie, ale také k posílení plánu na ještě větší centralizaci Evropské unie.

Obhájci Salviniho postupu se se zaštiťují tvrzením, že vstup Ligy do vlády je pouze strategickým manévrem, který straně umožní zůstat na výsluní, aby se před volbami v roce 2023 vrátila na své původní pozice, dláždíc si cestu k volebnímu vítězství.

Naivita? Politický realismus? Nebo čirý cynismus?

Zdroj.