Institut Roberta Kocha ani další zdravotnické úřady nemohou předložit přesvědčivý důkaz o tom, že nás pronásleduje nový virus s názvem SARS-CoV-2. To samo o sobě znamená, že výroky o nebezpečných virových mutacích jsou nezodpovědným strašením a takzvané PCR testy na SARS-CoV-2 definitivně bezcennou akcí.

Michael Laue z jednoho z nejvýznamnějších představitelů „panikdemie“ COVID-19 na světě, německého Institutu Roberta Kocha (RKI), na žádost o studii, ukazující úplnou izolaci a purifikaci částic, o nichž se tvrdí, že jsou SARS-CoV-2, odpověděl, že [1]:

„Nevím o práci, která izolovaný SARS-CoV-2 purifikovala.“

Jedná se o více než pozoruhodné prohlášení, přiznávající naprosté selhání. Toto přiznání je v souladu s tvrzeními, která jsme uvedli v našem článku „Testy PCR na COVID-19 jsou z vědeckého hlediska nesmyslné“, které OffGuardian publikoval 27. června 2020 – článek, který jako první na světě detailně ukázal, proč jsou PCR testy na SARS-CoV-2 pro diagnostiku virové infekce bezcenné.

Jedním z klíčových bodů v této analýze bylo, že studie, které tvrdily, že SARS-CoV-2 je nový a potenciálně smrtící virus, nemají na taková tvrzení žádné právo, zejména proto, že studie nárokující si „izolaci“ tzv. SARS-CoV-2 ve skutečnosti nedokázaly izolovat (purifikovat) částice, považované za nový virus.

Potvrzují to odpovědi vědců příslušných studií na náš dotaz, které jsou uvedeny v našem článku – mezi nimi nejdůležitější práce na světě, pokud jde o tvrzení o detekci SARS-CoV-2 (od Zhu a kol.), publikovaná v New England Journal of Medicine 20. února 2020. A nyní to dokládá dokonce i Institut Roberta Kocha.

Mimochodem, máme k dispozici další potvrzující odpověď od autorů [2] australské studie.

NEÚSPĚŠNÉ PÁTRÁNÍ PO VIRU SARS-CoV-2

Navíc i Kanaďanka Christine Massey, která se dříve věnovala biostatistice v oblasti výzkumu rakoviny, a její kolega Michael Speth na Novém Zélandu, stejně jako několik jednotlivců po celém světě (většina z nich raději zůstává v anonymitě) podali žádosti v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím desítkám zdravotnických a vědeckých institucí a několika politickým úřadům po celém světě.

Hledají jakékoli záznamy, popisující izolaci viru SARS-COV-2 z jakéhokoli vzorku, který nebyl znehodnocen a který byl odebrán od nemocného pacienta.

Žádná ze 46 institucí/úřadů, které odpověděly, však nebyla vůbec schopna poskytnout ani citovat jakýkoli záznam, popisující izolaci „SARS-CoV-2“; a německé ministerstvo zdravotnictví jejich žádost v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím zcela ignorovalo.

Německý podnikatel Samuel Eckert žádal zdravotní úřady z různých měst, jako jsou Mnichov, Düsseldorf a Curych, o studii prokazující úplnou izolaci a purifikaci tzv. SARS-CoV-2. Dosud ji neobdržel.

ODMĚNY ZA DŮKAZ IZOLACE A PŘÍČINNÉ SOUVISLOSTI

Samuel Eckert dokonce nabídl Christianu Drostenovi 230 000 EUR, předloží-li pasáže textu z publikací, které vědecky dokazují proces izolace SARS-CoV-2 a jeho genetického materiálu. Termín (31. prosince 2020) uplynul, aniž by Drosten Eckertovi odpověděl.

A další lhůta uplynula 31. prosince, bez toho, aby byla požadovaná dokumentace předložena. V tomto případě nabídl německý novinář Hans Tolzin odměnu ve výši 100 000 EUR za vědeckou publikaci, popisující úspěšný pokus o infekci specifickým SARS-CoV-2, který by spolehlivě vyústil v respirační onemocnění u testovaných osob.

VIROVÁ HYPOTÉZA JE ABSURDNÍ I Z DŮVODU RŮZNÉ VELIKOSTI ČÁSTIC

Poslední dobou jsme strašeni údajnými novými kmeny „SARS-CoV-2“. Toto tvrzení ale není založeno na vědeckém základě.

Zaprvé, nemůžete určit variantu viru, jestliže jste úplně neizolovali virus původní.

Zadruhé, po celém světě již existují desítky tisíc údajných nových kmenů, „objevených“ od loňské zimy. Databáze virů GISAID má nyní ve skutečnosti více než 452 000 různých genetických sekvencí, o kterých se tvrdí, že představují variantu SARS-CoV-2.

Takže tvrzení, že nyní najednou existují „nové kmeny“, je nesmyslem dokonce i z ortodoxního pohledu, protože podle něj viry mutují neustále. Mohou tedy neustále prohlašovat, že našli nové kmeny a tím udržovat strach.

Takové strašení je o to absurdnější, když se podíváme na elektronové mikrofotografie zveřejněné v příslušných studiích, ukazující částice, které mají představovat SARS-CoV-2. Snímky ukazují, že tyto částice se svojí velikostí velmi liší. Ve skutečnosti se rozpětí pohybuje od 60 do 140 nanometrů (nm). Virus, který má takovou extrémní variabilitu velikosti, nemůže ve skutečnosti existovat.

O lidech se dá například říct, že jejich výška se pohybuje od přibližně 1,50 metru do 2,10 metrů, protože existuje několik jedinců různě vysokých. Tvrdit, že velikost virů jako celku se pohybuje v rozmezí od 60 do 140 nm – stejně jako to udělali Zhu a kol. – může nakonec dávat smysl; ale říct, že se tak moc liší jednotlivé viriony SARS-CoV-2, by bylo jako říkat, že John mění svou výšku od 1,60 do 2 metrů v závislosti na okolnostech!

Dalo by se odpovědět, že viry nejsou lidské bytosti, ale je také pravda, že podle virologie má každý virus poměrně stabilní strukturu. Takže v případě SARS-CoV-2 se s definicí zachází velmi volně, což dále potvrzuje, že vše na tomto konkrétním viru je ještě náhodnější než obvykle. A toto povolení neomezené definice vedlo ke skutečnosti, že údaje o koronaviru na Wikipedii byly změněny a nyní se uvádí, že „Každý virion SARS-CoV-2 má průměr asi 50 až 200 nm“.

To by bylo jako tvrdit, že John mění svou výšku od 1 do 4 metrů v závislosti na okolnostech!

To, co se vydává za SARS-CoV-2, jsou ve skutečnosti částice všeho druhu, jak je také patrné ze snímků, poskytnutých zmíněnou prací Zhu a kol. Níže je fotografie, kterou Zhu a kol. prezentují jako fotografii SARS-CoV-2:

Pomocí měřítka objektů na obrazovce (FreeRuler) lze měřit částice, které autoři přiřadili SARS- CoV-2. Každá ze zvětšených částic na fotografii vlevo měří asi 100 nm (v měřítku 100 nm). Ale na obrázku vpravo mají všechny malé částice, označené šipkami jako SARS-CoV-2, měřené na stupnici 1 MicroM (1 000 nm), zcela odlišné velikosti.

Černé šipky ve skutečnosti označují vezikuly. Výsledkem měření některých z těchto částic pomocí pravítka je, že v centrálním veziklu měří nejvýše umístěná částice ve středu téměř 52 nm, tedy pod rozsahem navrženým Zhu a kol. (60 až 140 nm); částice hned napravo měří o něco více, asi 57,5 nm, ale stále pod limitem; zatímco téměř ve středu veziklu, který je nejníže, měří největší částice (žlutá šipka) přibližně 73,7 nm a spadá do širokého rozmezí uvedeného Zhu a kol.; konečně v levém dolním veziklu měří největší částice dobrých 155,6 nm, tj. výrazně nad maximální hodnotou uvedenou Zhu a kol. (140 nm).

Je pravděpodobné, že oprava, nedávno provedená na Wikipedii, byla zaměřena právě na zakrytí tohoto problému.

Existují další silné indikace, že částice, uváděné jako SARS-CoV-2, mohou být ve skutečnosti těmi neškodnými nebo dokonce užitečnými částicemi, nazývanými „extracelulární vezikuly“ (EV), které mají extrémně variabilní rozměry (od 20 do 10 000 nm), které se ale z velké části pohybují v rozmezí od 20 nm do 200 nm a které jako podkategorii zahrnují „exosomy“.

Exosomy jsou částice produkované našimi buňkami a obsahují nukleové kyseliny, lipidy a proteiny a podílejí se na různých činnostech užitečných pro naše tělo, jako je transport molekul imunitního systému a kmenových buněk, stejně jako eliminace katabolických odpadních látek buněk.

Exosomy tvoří snad největší podíl extracelulárních vezikul a byly předmětem četných studií již více než 50 let. Přestože o těchto prospěšných částicích slyšel málokdo, vědecká literatura o nich je rozsáhlá a pouze na PubMed, pokud si někdo zadá „exosom“, je k dispozici přes 14 000 studií! Nemůžeme zde podrobně popisovat extracelulární vezikuly a exosomy, ale je důležité poukázat na to, jak jsou od virů nerozeznatelné, a někteří vědci si myslí, že ve skutečnosti to, co je definováno jako nebezpečný virus, není nic jiného než prospěšný exosom.

To je okamžitě viditelné pod elektronovým mikroskopem [3]:

Jak je vidět, největší z exosomů má stejnou velikost a strukturu jako údajný SARS-CoV-2, a proto je možné věřit tomu, že ve velkém moři částic, obsažených v supernatantu bronchoalveolární tekutiny pacientů s COVID-19, to, co se považuje za SARS-CoV-2, je pouze exosom.

PROČ JE PURIFIKACE NEZBYTNÁ K PROKÁZÁNÍ EXISTENCE SARS-CoV-2

Máme-li kulturu s nesčetnými, extrémně podobnými částicemi, musí být purifikace částic logicky tím úplně prvním krokem k tomu, aby bylo možné částice, považované za viry, definovat tak, že viry skutečně jsou (kromě purifikace částic je pak samozřejmě potřeba také bezchybně určit například to, že tyto částice mohou způsobit určitá onemocnění za skutečných, nejen za laboratorních podmínek).

Pokud tedy „purifikace“ částic nebyla nikde provedena, jak může někdo tvrdit, že získaná RNA je genomem viru? A jak může být taková RNA běžně používána k diagnostice infekce novým virem, ať už testováním pomocí PCR nebo jinak? Tyto dvě otázky jsme položili mnoha zástupcům oficiální verze o koronaviru po celém světě, ale nikdo na ně nedokázal odpovědět.

Jak jsme uvedli v našem předchozím článku, tvrzení, že sekvence RNA (které vědci extrahovali ze vzorků tkání, připravených v jejich studiích in vitro a podle kterých byly nakonec takzvané RT-PCR testy na SARS-CoV-2 „kalibrovány“) patří novému patogennímu viru, zvanému SARS-CoV-2, je proto založeno pouze na víře, nikoli na faktech.

Nelze z toho tedy vyvodit, že sekvence RNA „získané“ ze vzorků tkání, připravených v těchto studiích, podle kterých jsou testy PCR „kalibrovány“, patří konkrétnímu viru, v tomto případě SARS-CoV-2.

Ve všech studiích, které tvrdily, že virus izolovaly a dokonce i testovaly, vědci místo toho udělali něco velmi odlišného: odebrali vzorky z krku nebo plic pacientů, odstředili pomocí ultracentrifugy (vysokou rychlostí), aby oddělili větší/těžké molekuly od molekul menších/lehčích, a poté vzali supernatant, horní část odstředěného materiálu.

To nazývají „izolátem“, na který potom použijí PCR. Tento supernatant však obsahuje nejrůznější druhy molekul, miliardy různých mikro- a nanočástic, včetně výše zmíněných extracelulárních vezikul (EV) a exosomů, které jsou produkovány naším vlastním tělem a často prostě nejsou od virů rozeznatelné:

„V dnešní době je téměř nemožným úkolem oddělit EV od virů pomocí všeobecně uznávaných metod izolace vezikul.“

…jak uvádí studie Role extracelulárních vezikul jako spojenců virů HIV, HCV a SARS publikovaná v květnu 2020 v časopise Viruses.

Vědci tedy „vytvářejí“ virus pomocí PCR: Vezmete primery, tj. dříve existující genetické sekvence dostupné v genetických bankách, upravíte je na základě čistě hypotetických úvah a dáte je do kontaktu se směsí v supernatantu, dokud se nepřipojí (anneal) k nějaké RNA v této směsi; potom pomocí enzymu reverzní transkriptázy transformujete takto „vylovenou“ RNA na umělou neboli komplementární DNA (cDNA), kterou lze poté a pouze poté zpracovat pomocí PCR a namnožit pomocí určitého počtu cyklů PCR.

(Každý cyklus množství DNA zdvojnásobí, ale čím vyšší je počet cyklů, nezbytných k produkci detekovatelného „virového“ materiálu, tím nižší je spolehlivost PCR – to znamená schopnost ze supernatantu cokoli smysluplného skutečně „dostat“. Výsledek nad 25 cyklů má tendenci postrádat smysl a všechny v současnosti používané testy nebo protokoly PCR vždy používají mnohem více než 25 cyklů, ve skutečnosti obvykle 35 až 45.)

Aby toho nebylo málo, každý primer se skládá z 18 až 24 bází (nukleotidů); virus SARS-CoV-2 je údajně složen ze 30 000 bází; primer tedy představuje pouze 0,08 procent genomu viru. Na tak malém základě je díky tomu ještě menší šance vybrat konkrétní virus, který hledáte, a navíc v moři miliard velmi podobných částic.

To ale není všechno. Jelikož virus, který hledáte, je nový, neexistují zjevně žádné připravené genetické primery, které by odpovídaly konkrétní frakci nového viru; takže vezmete primery, o kterých se domníváte, že se mohou blížit předpokládané struktuře viru, ale je to jen odhad, a když použijete primery na směs supernatantu, mohou se vaše primery připojit ke kterékoli z miliard molekul v něm přítomných a vy netušíte, zda to, co jste takto vytvořili, je virus, který hledáte. Ve skutečnosti jde o nový výtvor stvořený vědci, kteří jej pak nazývají SARS-CoV-2, ale neexistuje vůbec žádná souvislost s předpokládaným „skutečným“ virem, odpovědným za onemocnění.

„GENOM VIRU“ NENÍ NIČÍM JINÝM NEŽ POČÍTAČOVÝM MODELEM

Kompletní genom viru SARS-CoV-2 nebyl nikdy sekvenován, místo toho byl „poskládán dohromady“ v počítači. Kalifornský lékař Thomas Cowan to nazval „vědeckým podvodem“. A zdaleka není jediný!

Cowan 15. října 2020 napsal [zvýrazněno námi]:

„Tento týden mě moje kolegyně a známá Sally Fallon Morell upozornila na úžasný článek vydaný CDC, publikovaný v červnu 2020. Účelem článku bylo, aby skupina asi 20 virologů popsala vědecké poznatky o izolaci, purifikaci a biologických vlastnostech nového viru SARS-CoV-2 a sdílela tyto informace s dalšími vědci pro jejich vlastní výzkum.

Důkladné a pečlivé čtení tohoto důležitého článku odhaluje některá šokující zjištění.

Sekce článku s podnadpisem „Celogenomové sekvenování“ ukázala, že „namísto izolování viru a sekvenování genomu od začátku do konce“ CDC „navrhlo 37 párů ‚nested PCRs‘, pokrývajících genom na základě referenční sekvence koronaviru (evidenční číslo v GenBank NC045512).“

Můžete se tedy zeptat, jak potom virus sekvenovali, tj. analyzovali ho geneticky?

Neanalyzovali celý genom, ale místo toho vzali některé sekvence nalezené v kulturách, bez důkazu tvrdili, že patří novému konkrétnímu viru, a poté v počítači vytvořili jakýsi druh genetického puzzle a zbytek doplnili. „Používají počítačové modelování k tomu, aby v podstatě vytvořili genom od nuly“, říká molekulární biolog Andrew Kaufman.

Asi pak není žádným překvapením, že jeden z primerů testu, vyvinutého Pasteurovým institutem, přesně odpovídá sekvenci chromozomu 8 lidského genomu.

ŽÁDNÝ DŮKAZ, ŽE SARS-CoV-2 MŮŽE LÉTAT

Abychom prý zastavili šíření údajného nového viru, jsme nuceni praktikovat různé formy sociálního distancování a nosit roušky. Za tímto přístupem stojí myšlenka, že viry, a zejména SARS-CoV-2, o němž se předpokládá, že je odpovědný za respirační onemocnění Covid-19, jsou přenášeny vzduchem nebo, jak bylo častěji uváděno, nebulizovanými kapénkami ve vzduchu od těch, kteří kašlou nebo kýchají, nebo, podle některých, jen mluví.

Pravdou však je, že všechny tyto teorie o přenosu viru jsou pouhými hypotézami, které nebyly nikdy prokázány.

Důkazy pro to chyběly od začátku. Jak uvádí článek v Nature z dubna 2020, odborníci se neshodnou na tom, zda se SARS-CoV-2 vzduchem přenáší a podle samotné Světové zdravotnické organizace „důkazy nejsou přesvědčivé“.

I z ortodoxního hlediska byly jediné studie, ve kterých byl přenos koronaviru (ne SARS-CoV-2) vzduchem předběžně „prokázán“, provedeny v nemocnicích a pečovatelských domech, na místech, o nichž se tvrdí, že v důsledku hygienických podmínek produkují všechny druhy infekcí.

Žádná studie však nikdy neprokázala, že k přenosu virů dochází v otevřeném prostředí nebo v prostředí uzavřeném, ale dobře větraném. I za předpokladu, že tento přenos vzduchem existuje, bylo zdůrazněno, že aby došlo k „nákaze“, je nutné, aby lidé, mezi nimiž k údajnému přenosu dochází, byli v těsném kontaktu po dobu nejméně 45 minut.

Stručně řečeno, všechna radikální distanční opatření nemají žádný vědecký základ.

ŽÁDNÁ ASYMPTOMATICKÁ „INFEKCE“

Vzhledem k tomu, že purifikace částic je nezbytnou podmínkou pro další kroky, tj. důkaz kauzality a „kalibrace“ testů, máme diagnosticky nevýznamný test, a proto mantra „testujte, testujte, testujte“ Tedrose Adhanoma Ghebreyesuse ze Světové zdravotnické organizace, zmíněná v našem článku ze 27. června, musí být označena jako nevědecká a zavádějící.

To platí zejména pro testování lidí bez příznaků. V této souvislosti dokonce i čínská studie z Wu- chanu, publikovaná v Nature 20. listopadu 2020, ve které bylo testováno téměř 10 milionů lidí a všechny asymptomatické pozitivní případy, znovu pozitivní případy a jejich blízké kontakty byly izolovány po dobu nejméně 2 týdnů až do negativního výsledku PCR, zjistila, že:

„Všechny blízké kontakty asymptomatických pozitivních případů měly testy negativní, což naznačuje, že asymptomatické pozitivní případy, zjištěné v této studii, pravděpodobně nebyly infekční.“

Ke kritice se nedávno přidal i ortodoxní British Medical Journal.

Vědecký časopis krátce před Vánocemi publikoval článek „COVID-19: Hromadné testování je nepřesné a dává falešný pocit bezpečí, připouští ministr“, který vysvětluje, že testování, provedené v některých částech Velké Británie, není pro lidi bez příznaků vůbec přesné a tvrdí, že nemůže přesně určit, zda je někdo pozitivní nebo negativní, jak uvádí Collective Evolution. (Samotná Světová zdravotnická organizace od té doby připustila to samé. Dvakrát. – pozn. red.)

Již před několika týdny jste si v BMJ mohli přečíst, že:

„Hromadné testování COVID-19 je nezhodnocený, špatně naplánovaný a nákladný chaos“

A:

„Screening zdravé populace na COVID-19 je neznámé hodnoty, je však zaváděn celostátně“

A to, že [zdůrazněno námi]:

„Britská reakce na pandemii se příliš spoléhá na vědce a další vládní zmocněnce se znepokojivými protichůdnými zájmy, včetně podílů ve společnostech vyrábějících diagnostické testy, léky a vakcíny proti covid-19.“

Kromě toho právník Reiner Füllmich, člen německé mimoparlamentní vyšetřovací komise „Stiftung Corona Ausschuss“, uvedl, že Stefan Hockertz, profesor farmakologie a toxikologie, mu řekl, že dosud nebyly nalezeny žádné vědecké důkazy pro asymptomatickou infekci.

Institut Roberta Kocha nám na náš dotaz nebyl schopen zaslat jedinou studii prokazující, že (a) „pozitivní“ asymptomatické osoby způsobily onemocnění u dalšího člověka (nejen „pozitivitu“), že (b) „pozitivní“ osoby s příznaky nemoci způsobily onemocnění u dalšího člověka (nejen „pozitivitu“) a že (c) jakákoli osoba s „pozitivním“ testem na SARS-CoV-2 udělala „pozitivní“ další osobu. [4]

„POKUD BYSTE DÁL NETESTOVALI, KORONAVIRUS BY ZMIZEL“

Už v květnu významný časopis, jako je Journal of the American Medical Association, uvedl, že „pozitivní“ výsledek PCR nutně neznamená přítomnost životaschopného viru a nedávná studie v The Lancet říká, že „detekci RNA nelze použít k vyvození závěrů o infekčnosti.“

V souvislosti s tím lze jen souhlasit s Franzem Kniepsem, vedoucím sdružení fondů zdravotního pojištění společností v Německu, který byl po mnoho let v úzkém kontaktu s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a který v polovině ledna uvedl, že „pokud byste dál netestovali, koronavirus by zmizel.“

Zajímavé je, že i hyperortodoxní německý virový car a hlavní vládní poradce pro lockdowny a další opatření, Christian Drosten, si ohledně spolehlivosti PCR testování protiřečil. V rozhovoru z roku 2014, týkajícím se PCR testování na takzvaný MERS-CoV v Saúdské Arábii, uvedl:

„Metoda [PCR] je tak citlivá, že dokáže detekovat jedinou dědičnou molekulu viru. Pokud například takový patogen náhodou přistane a zůstane jeden den na nosní sliznici zdravotní sestry, aniž by onemocněla nebo si něčeho všimla, pak se najednou stává případem MERS. Tam, kde byla dříve hlášena úmrtí, jsou nyní do statistik hlášení najednou zahrnuty mírné případy a lidé, kteří jsou ve skutečnosti dokonale zdraví. To by také mohlo vysvětlit explozi v počtu případů v Saúdské Arábii. A co víc, místní média to zveličila na neuvěřitelnou úroveň.“

Zní to alespoň trochu povědomě?

A dokonce i Olfert Landt kritizuje výsledky testů PCR a říká, že pouze asi polovina z těch „infikovaných koronavirem“ je nakažlivá. To je více než pozoruhodné, protože Landt není jen jedním z Drostenových spoluautorů práce Corman et al. – prvního protokolu testu PCR, přijatého Světovou zdravotnickou organizací, zveřejněného 23. ledna 2020 v Eurosurveillance – ale Landt je také výkonným ředitelem společnosti TIB Molbiol, která testy podle tohoto protokolu vyrábí.

Tento konflikt zájmů bohužel není v práci Corman/Drosten et al. zmíněn, jak 22 vědců – mezi nimi jeden z autorů tohoto článku, Stefano Scoglio – kritizovalo v nedávné hloubkové analýze.

Scoglio a jeho kolegové zjistili „vážné střety zájmů nejméně u čtyř autorů“, včetně Christiana Drostena, a také různé zásadní vědecké nedostatky. Proto dospěli k závěru, že „redakční rada Eurosurveillance nemá jinou možnost, než publikaci stáhnout.“

11. ledna 2021 redakční tým Eurosurveillance odpověděl na e-mail Torstena Engelbrechta, který požádal o komentář k této analýze, takto:

„Jsme si vědomi takové žádosti [stáhnou práci Corman/Drosten et al.] ale doufáme, že pochopíte, že se k tomu momentálně nevyjadřujeme. Budeme se však snažit rozhodnout do konce ledna 2021.“

27. ledna Engelbrecht časopis opět oslovil, aby se znovu zeptal:

„Nyní je konec ledna. Dovolte mi tedy, abych se vás znovu zeptal: Jaký je váš komentář ke zmíněné analýze práce Corman/Drosten et al.? A chystáte se práci Corman et al. stáhnout – nebo co se chystáte udělat?“

O dva dny později redakční tým Eurosurveillance odpověděl takto:

„Nějakou dobu to trvá, protože je do toho zapojeno více stran. Své rozhodnutí sdělíme v jednom z připravovaných pravidelných čísel časopisu.“

MILIARDY A MILIARDY PROMRHANÉ NA TESTY, KTERÉ JSOU BEZCENNÉ

Vzhledem k tomu, že neexistují důkazy pro detekci údajného nového viru a pro to, že by měly testy PCR na SARS-CoV-2 jakýkoli smysl, je o to skandálnější, že náklady na testy nejsou veřejně projednávány, protože jsou obrovské. Často slyšíme politiky a mluvící hlavy říkat, že při splnění určitých kritérií jsou testy zdarma, ale to je naprostá lež. Ve skutečnosti to znamená, že neplatíte na místě, ale ze svých daní.

Ale bez ohledu na to, jak za ně zaplatíte, ve Švýcarsku se například náklady na test PCR pohybují mezi 140 CHF a 200 CHF (117 až 167 GBP). Pojďme tedy počítat. V době psaní tohoto článku provedlo malé Švýcarsko s 8,5 miliony obyvatel asi 3 730 000 testů PCR na SARS-CoV-2 a kromě toho asi 500 000 antigenních testů, které jsou o něco levnější.

Vezmeme-li v úvahu průměrnou cenu 170 CHF za test PCR, je to závratných 634 milionů CHF neboli 521 milionů GBP. A navzdory absurditě testování asymptomatických lidí, jen minulý týden, 27. ledna, švýcarská federální rada znovu vyzvala lidi, aby se nechali otestovat. A oznámila, že od následujícího dne budou muset Švýcaři platit ze svých daní i za masové testování asymptomatických lidí. Švýcarská federální rada odhaduje, že to bude stát asi 1 miliardu švýcarských franků.

Epidemiolog dr. Tom Jefferson řekl v rozhovoru pro Daily Mail:

„Například většina soukromě pořízených souprav PCR stojí více než 100 GBP a vláda [UK] tvrdí, že nyní dodává 500 000 testů denně. Ale i tato čísla jsou vysoce převýšena částkou 100 miliard GBP, kterou je předseda vlády připraven utratit za „moonshot“ [„Operace Moonshot“ – pozn. překl.], sen o zásobování populace testy [PCR a jinými druhy – pozn. red.] víceméně na vyžádání – pouze o 29 miliard GBP méně než jaký je celkový roční rozpočet Národní zdravotní služby (NHS).“

V Německu se cena značně liší, záleží také na tom, zda je test placen soukromě, nebo ne, ale v průměru je to podobné jako ve Velké Británii a doposud bylo provedeno přibližně 37,5 milionu testů PCR.

To znamená, že miliardy a miliardy jsou vynakládány – nebo přímo „utráceny“ – na testy, které jsou naprosto bezcenné a podporují celosvětový molekulární a digitální „lov“ na virus, který nebyl nikdy detekován.