Zatímco se Bidenova administrativa snaží učinit nelegální odepřít účast mužů v ženském sportu, začíná se o této otázce vyjadřovat řada odvážných sportovců a akademiků a varuje, že prezidentské příkazy budou mít katastrofální důsledky pro jejich profesi a možná i pro jejich životy.

V ten samý den, kdy byl jmenován do funkce, podepsal Joe Biden desítky exekutivních příkazů, včetně jednoho s názvem „Prevence a boj proti diskriminaci na základě genderové identity nebo sexuální orientace“.

Kontroverzní právní předpis, který nikdy nebyl předmětem seriózní debaty na vládní úrovni, směřuje k tomu, aby transgenderové ženy (tj. biologičtí muži, kteří se sami identifikují jako ženy), které prošly mužskou pubertou, mohly soutěžit v ženských sportech. Co by se mohlo pokazit?

Abyste lépe pochopili, jak může vypadat budoucnost ženských sportů, věnujte chvilku a sledujte souboj smíšených bojových umění mezi Fallonem Foxem (viz obrázek) a Tamikkou Brentsovou z roku 2014. Fox, první otevřeně transgenderový sportovec v historii MMA, podrobil Brentsovou krátkému, ale brutálnímu bití, které vyústilo ve frakturu lebky a otřes mozku. Teď, když Bidenův příkaz prošel, podobné projevy agrese na poli zlomených snů a kostí se budou pravděpodobně objevovat s rostoucí pravidelností. Na Bidenově exekutivním příkazu, který je zjevně výplodem radikálního progresivního křídla Demokratické strany, je velmi zvláštní to, že jeho cílem je chránit nepatrný segment populace a přitom nechat většinu vystavenou obrovskému riziku zranění. Zajímají se bojovníci za sociální spravedlnost jen o ochranu menšinových skupin pro údajnou morální převahu, kterou jim poskytuje, když hlásají své chybné poselství o „rovnosti a inkluzivitě“?

V každém případě demokraté, navzdory domněnce, že jejich strana je „stranou vědy“, bezostyšně ignorují jakékoli lékařské důkazy, které vyvracejí názor, že ženy mohou soutěžit na stejné úrovni s muži. Koneckonců, jen proto, že má člověk pocit, že je uvězněn ve špatném těle se špatným pohlavím, neznamená, že tyto pocity mohou změnit biologickou skutečnost.

„Muži jsou o pět palců vyšší než ženy, mají delší paže, větší dosah a mohou vytvářet větší rychlost a větší rozpětí rukou,“ vysvětlila doktorka Emma Hiltonová, vývojová bioložka a vysokoškolská učitelka. „Muži mají o 40 procent více svalové hmoty a o čtyřicet procent méně tělesného tuku. Svaly, které mají, jsou hustší… a vyšší podíl rychle se pohybujících vláken, což jsou vlákna zodpovědná za výbušný pohyb…“

Co je hlavní příčinou těchto významných fyzických rozdílů mezi muži a ženami? To by vedlo k testosteronu, silnému hormonu, který se uvolňuje u mužů během puberty a o němž Hiltonová mluví jako o „zatraceně dobré droze“.

„Dodalo nám to sportovce, jako jsou Usain Bolt a Michael Phelps,“ pokračovala profesorka, než utrousila poznámku, která jen podtrhla žádoucnost mezi sportovci hledajícími konkurenční výhodu. „Vzhledem k tomu, že původní anabolický steroid, hojně používaný v osmdesátých letech ve státem řízených dopingových programech, nám téměř jistě přinesl i pěknou řádku elitních žen.“

Zastánci transgenderových žen v ženském sportu však tvrdí, že biologičtí muži jsou schopni snížit hladinu testosteronu řadou léčebných metod, včetně injekce estrogenu, ženského hormonu a chirurgického odstranění varlat, endokrinní žlázy zodpovědné za sekreci testosteronu. V roce 2003 Mezinárodní olympijský výbor prohlásil, že tyto lékařské kroky jsou dostatečné k tomu, aby transsexuálkám umožnily soutěžit po boku biologických žen v soutěži. Aby mohla transžena soutěžit mezi biologickými ženami, MOV požadoval: odstranění varlat nejméně dva roky před soutěží; právní postavení ženy; hormony odpovídající ženským profilům.

Tato opatření byla považována za přiměřená k zajištění spravedlivé soutěže, a to i přes malou míru zkoumání této otázky. V letech 2003 až 2015 se však stala podivná věc, když MOV poněkud radikálně změnil pravidla takříkajíc uprostřed hry. Zdá se, že tou zvláštní věcí byla další radikalizace pokrokového hnutí. Dnes už MOV nepožaduje, aby se biologičtí muži podrobili kastraci, aby mohli konkurovat dámám. Stačí, když si udrží hladinu testosteronu pod určitou hladinou. Záleží však na tom, zda udržíme testosteron na uzdě? Ano, to ano, ale zdaleka ne tolik, aby se vyrovnaly podmínky pro transgendery a ženy.

Podle jedné studie, kterou zveřejnil časopis British Journal of Sports Medicine, „transgendeři měli stále o 9% rychlejší průměrnou rychlost běhu po jednoročním období potlačení hladin testosteronu, které doporučuje Světová atletika pro zařazení do ženských disciplín“.

Doktorka Hiltonová shrnula situaci, která by měla každého, kdo se stará o bezpečnost žen soutěžících s transgendery, přivést k zamyšlení: „dokonce i pět let po přechodu a jejich varlata jsou dávno pryč, [transgendeři] si zachovávají více svalové hmoty a zůstávají mnohem silnější než dotyčné ženy.“

Skupiny občanské svobody, jako je ACLU – aniž by se odvolávala na jedinou odbornou lékařskou studii – nicméně vystoupily s plnou podporou transgenderů, kteří se utkávají hlava nehlava se ženami.

Tento měsíc a ani o chvíli dříve oznámila skupina špičkových sportovců a sportovních organizací založení Pracovní skupiny pro ženskou sportovní politiku vytvořené s cílem „chránit dívčí a ženský sport“. Mezi přední jména skupiny patří zlatá olympijská medailistka v plavání Donna de Varona, Mezinárodní tenisová síň slávy Martina Navrátilová, olympijská medailistka v plavání Nancy Hogshead-Makar a Lyn St. James, bývalý závodník Indycar a LeMans.

Pracovní skupina navrhuje, aby „Bidenova administrativa a Kongres odmítly postoje typu „buď anebo“ a místo toho zaujaly etický, vědecky podložený přístup k ochraně dívčího a ženského sportu“.

Martina Navrátilová, vítězka osmnácti grandslamových titulů singlistek, zdůraznila, že podporuje práva transsexuálek, ale že fyzické výhody pro transsexuálky, které zažily mužskou pubertu, jsou „zcela zřejmé“.

Navrátilová v rozhovoru pro BBC vyjádřila nesouhlas se „situací all-inclusive, kdy trans muži a ženy, jen na základě své sebeidentifikace [s opačným pohlavím], budou schopni konkurovat bez zmírňování, bez jakýchkoliv pravidel mimo toto. A to by zjevně nebyly rovné podmínky.“

Ačkoliv by se to zdálo být logickým přístupem pro všechny, v neposlední řadě pro ženy, které musí soutěžit proti biologickým mužům, iniciativa je již nyní napadána s odůvodněním, že omezuje „spravedlnost a příležitosti“ pro transsexuály ve sportu.

Podle Sharon McGowanové, vedoucí strategické referentky Lambda Legal, která pracuje pro občanská práva LGBTQ, „druhy návrhů, které bohužel [Navrátilová] a další prosazují, by se skutečně příliš rozmáchly, pokud jde o omezení možnosti transgenderových dětí účastnit se způsobem, který zajišťuje spravedlnost a příležitosti“, jak citovala agentura Reuters.

Bohužel to vypadá, že jediným způsobem, jak se Bidenovu exekutivnímu příkazu dostane dostatečné vědecké pozornosti, je situace, kdy více žen utrpí vážná zranění, zatímco budou soupeřit s transgendery. Ale ani pak nic nezaručuje, že se něco změní.

Přiznat si své chyby není silnou stránkou radikálních pokrokářů, ani když jde o život, a tato tvrdohlavost by mohla zasadit světu ženského sportu skutečně smrtelnou ránu.