Opozice nedaruje menšinové vládě ani pověstnou kůrku chleba a vláda v zoufalství samém se uchyluje k dalším represívním krokům. A je sporné, zda to vůbec k něčemu bude. Jenomže celý ten stav k žádnému divení není.

Premiér Babiš již předem deklaroval, že bude řídit stát jako firmu, a to, co mu v jeho firmách vycházelo, to ve státním logicky nefunguje. Ani po všech těch letech si to ale asi Babiš neuvědomuje. Jeho vláda je sice složena z výborných řečníků (až žvanilů), ale mizerných manažerů. Erudovaný odborník na ministerstvu je jistě dobrá věc, ale pokud k odbornosti nepřidá schopnost takový úřad řídit, jeho odbornost je de facto k ničemu. Na příkladu ministerstva zdravotnictví to vidíme přímo ukázkově. Jinde to není o moc lepší.  Nejhorší výsledky České republiky v Evropě to jenom smutně potvrzují. Odpovědnost ale padá na hnutí ANO.

Jenomže hnutí ANO nemá žádné vnitřní očistné mechanismy, aby vlastnímu předsedovi někdo sdělil, že jeho personální a osobně prováděná politika je chybná a často až zoufalá. Premiér Babiš pak ve snaze strhnout vše na sebe a odpracovat nedostatky jiných, sám se nakonec utápí v nezvládnutelném. Zatímco ve svých firmách měl premiér Babiš schopné manažery, ve státní „firmě“ zjevně pohořel.

Proto je důvěra občanů ve stát stále nižší, chuť dodržovat vyhlášená opatření stále menší a i původní spojenci této vlády,  strana KSČM a hnutí SPD dnes o žádnou kooperaci s ANO příliš nestojí. Přiznejme na jejich obranu, že hnutí ANO, posuzováno z vnějšího pohledu,  za tuto kooperaci nikdy moc vděčné nebylo. A to se v politice vždy vymstí.

V politických kuloárech se údajně hovoří o tom, kdo že to bude více nadbíhat hnutí ANO po volbách, aby se stal tou bohatou nevěstou na spoluvládnutí s ANO. Vtipně se o české politice říká, že její medvěd ještě není ani uloven a už se porcuje. Hnutí ANO s dvacetiprocentním výsledkem ( a to ještě možná) vůbec nemusí být tím, kdo nějakou vládu sestaví. Že má jistotu té menšinové vlády?

Hra na menšinovou vládu, a to případně opakovaně a dokonce bez časové hranice, brzy narazí na ústavní mantinely takového stavu. Obzvláště, pokud Sněmovna bude připravena ke schválení většinové vlády.  Ústava není žádným soukromým kuchyňským kalendářem všehoschopných politiků. A vládu ve finále schvaluje Poslanecká sněmovna, protože vyjádření důvěry vládě  (Pozn. Čl. 68 odst. 3 Ústavy) představuje schvalovací proces bez ohledu, jak je nazýván.

Hrátky na vyšachování ostatních politických subjektů z podílu na řízení státu pouze ve prospěch jednoho subjektu si nikdo nenechá líbit. Preferování jednoho hnutí na úkor druhých politických subjektů, schopných sestavit většinovou vládu, tyto opomíjené subjekty proti společnému nepříteli spojí. V politice platí, že nic není nemožné, ani spojení dřívějších rivalů.