"Zdar Ladik. Posluchej, už to trochu přehaňaš. Uraža mě, když furt pišeš o fašistycke vladě. Čemu to robiš? Vždyť přece mame demokraciju. Mame svobodne volby. U nas přece neni žadna totalita, ani fašistycka vlada."

Napil sem se koňaku a sledoval nadherne baby, kere chodily po nabřeži.

"Slyšiš mě? Čemu nic neřikaš?" ozvalo se z tydlifona.

"Sorry, Sašo, nerozuměl sem ti, je tady hluk."

"Řikal sem, že už to trochu přehaňaš. Uraža mě, když furt pišeš o fašistycke vladě. Čemu to robiš? Vždyť přece mame demokraciju. Mame svobodne volby. U nas přece neni žadna totalita, ani fašistycka vlada."

"Vubec ti nerozumim, co řikaš, Sašo," odpověděl sem klidně do tydlifona. "Položim ti par otazek, Sašo. Možeš si dat kafe v kavarně? Možeš si dat pivko v pivnici? Možeš volně vychazat z bytu? Možeš si z Ostravy vyjet na Lysu horu? Možeš si zakuřit v baru? Možeš svobodně podnikat?"

Na druhe straně tydlifona bylo ticho.

"Mimochodem, možeš si svobodně nakupit u živnostnika, nebo tě přinutili jit nakupovat do korporace? A mimochodem, kolik ti učtuje korporace za tvoje data? Možeš se pořidit simku s neomezenyma datama za 240 kaček na měsic, anebo si otrokem korporace a platiš několikanasobně vic? Zastupuje vlada tebe jako občana, nebo dava přednost korporacim? Už nepamatuješ, co ti slibovali? Vydržme to měsic. Pak dva tydny. Dejte nam eště štrnact dnu. Copak ti synku nedochaza, že neskonči dřiv, dokud z lidi nedostanu všecky jejich uspory? Dokud nenapichaju, nezlomi a nenastrkaju klacky do nosa všeckym? Co z vas zbude? Stado zlomenych otroku, keři se třepu, aby zaplatili lizačku a lichvařsku hypoteku. Ještě budeš tleskat, až ti odpusti dluhy a nabidnu nepodminěny přijem, vyměnu za vzdani se majetku. Nevidiš, že zavřenim školek a škol debilizuju tvoje děcka a tlači tě do kuta dluhove pasti?"

"No to ale přece neni fašizmus, vole! Oni to robi pro naše dobro, bo epidemyje!" hlesnul Saša.

"Viš co, Sašo? Jdi do prdele."