Tento trend pochází z dob, kdy se Václav Havel přátelsky tulil k údajně tibetskému Dalajlámovi, který však v Tibetu již drahnou dobu nežije. Protože byl Tibet prezentován v podobenství, které si prý zasluhuje politickou a sociální podporu, Havlovými přívrženci (tzv. havloidy) byla vyvolána aktivita pro solidárnost s lidem  Tibetu s tím, že jako projev solidarity občanů ČR (!) budou každého 10. března na veřejných budovách vyvěšovány tibetské vlajky. Protože tito aktivisté toho zřejmě o Tibetu mnoho nevěděli a neví dodnes, předkládám stručný dějinný popis o Tibetu, aby si veřejnost mohla učinit představu, co byl a je Tibet dnes.
    
Do roku 1959, kdy vládl v Tibetě Dalajláma, téměř všechna obdělávaná půda a pastviny patřily výhradně šlechtě a klášterům, většina obyvatel byli nevolníci, kteří na nich pracovali.
    
Tibetská aristokracie a vedoucí mniši, kteří tvořili asi 5% populace, vlastnili a rozhodovali o všem. Systém se podobal nevolníctví v Evropě před 700 lety. Například klášter Drepung v Tibetě byl najvětší vlastník půdy na světě, měl 185 velkostatků, 25000 nevolníků, 300 velkých pastvin a 16 000 pastýřů. Sám Dalajláma žil ve 14 poschoďovém paláci, který měl 1000 místností¨(viz Gary Wilson's report in Worker's World, 6 February 1997) .
    
Dalajláma a jeho rodina vlastnila okolo 4000 nevolníků a 100 domácich otroků. Šlechta - sekulárni vládcové, se měli také dobře. Například velitel Tibetské armády, člen Dalajlámova kabinetu, vlastnil 4000 km2 pozemků a 3500 nevolníků ( viz Gelder and Gelder, The  Timely Rain, 62 and 174).   Před demokratickými reformami v roce 1959, měl Tibet 197 rodin dědičné aristokracie, v nichž bylo 25 velkých rodin. Nevolníci tvořili okolo 90% celé populace. Tibetští chlapci byli často odebraní od chudé rolnícké rodiny na výchovu za mnichy, kde sloužili elitním mnichům. Jak uvádí mnich Tashi-Tsering, děti v klášterech byly často sexuálně zneužívány. On sám byl obětí sexuálního znásilňování od 9 roků( Melvyn Goldstein, William Siebenschuh, and Tashì-Tsering,The Struggle for Modern Tibet: Autobiography of Tashì-Tsering. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, 1997).

V roce 2000 měl Tibet 4 univerzity, kde studovalo 5475 sudentů. V roce   2008 se čistý příjem farmářů a pastýřů zvýšil o 13,9% v porovnání s předcházejícím rokem. Hrubý domáci produkt (HDP) v Tibetě v I. polovině roku 2009 stoupl o 10,3% v porovnaní s předcházejícím rokem a příjem farmářů a pastýřů se z výšil o 15%. Nárůst HDP o 10,3% v době najvětší světové hospodářské kríze byl de facto  ekonomickým zázrakem a patřímezi najvyšší na světe.

Připomínám, že v USA, Evropě a Japonsku HDP v prvním pololetí 2009 klesl, ale o tom české veřejnoprávní média, v rámci tradice, nepíší. Je zřejmé, že pokud se „anglosaským“ vládcům v nejbližších 10-20 letech nepodaří politicky nebo ekonomicky zničit komunistickou Čínu (což je velmi nepravděpodobné a nereálné), pak už nebudou mít žádnou šanci a ztratí svou moc ve světe. Proto také organizují všechno možné, aby  se  tak nestalo. Dnes jsou to třeba nepokoje v Tibetě, zítra zase něco jiného někde jinde ve světě (viz barevné revoluce).
    
Jsme my, občané České republiky, opravdu jen tupé stádo, které žere z ruky těm, co nám nabízí o Tibetě (a nejen o něm) oblbující vitamíny? Možná, že někteří z nás do toho stáda patří, ale rozhodně ne všichni.
    
Pro snažší pochopení, co je Tibet a proč není důvod vyvěšovat tibetské vlajky, je napsaný i tento článek. Apropó, k vyvěšování tibetských vlajek jako projev solidarity občanů s Tibetem nemají představitelé měst žádný mandát svých voličů, je to jen jejich svévolná, politicky loajální, populisticky havloidní  aktivita, končí komentář Milan Tůma ze Slovenska.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)