Dnes ale nemá Igor Matovič žádný racionální důvod ustupovat svým koaličním partnerům v této čistě mocenské hře.

Bylo by nevýslovně směšné a trapné, kdyby se koalice rozpadla kvůli sporu o Sputnik V - jakkoli se to jednotliví aktéři snaží zakrýt, popřít a odklonit pozornost na Matovičův styl vládnutí, všichni víme, že to nebylo Rusko, ale oni, kdo použili vakcínu jako geopolitickou zbraň. A ještě trapnějšího je dohadovat se, kdo koho vítal (když při 123 nakažených a 0 mrtvých vítali Sulík s Naděm čínské letadlo s rouškami, nikomu nenapadlo, aby je podezíral ze změny zahraničněpolitické orientace na Peking).

Zvláště tragikomické by to bylo v době, kdy se strategie Evropské unie rozpadá: Dohodnutá pravidla už obešlo sedm členských států EU. Jako první je neporušilo Maďarsko, ale Německo, které již v lednu přiznalo, že v době, kdy Evropská unie prosazovala společné nákupy, Berlín uzavřel separátní smlouvy na nákup desítek milionů vakcín. A teď: Slovensko nakoupilo Sputnik V, Česko o tom jedná, Maďarsko již očkuje čínskou vakcínou, polský prezident o tom jednal s čínským prezidentem a od společné politiky se distancovalo Dánsko a Rakousko. Za toto by neměl podávat demisi Matovič, ale předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která svou neschopností rozpoutala v Evropě očkovací válku.

Jeden známý výrok Karla Marxe říká, že dějiny se uskutečňují poprvé jako tragédie a podruhé jako fraška. A jiný klasik řekl, že můžeš hrát pouze takovou hru, kolik máš trumfů - takto nazval před dvaceti lety bývalý předseda NR SR Jozef Migaš vládních poslance.

Po dnešním dni otevřených dveří v prezidentském paláci jsem se opět tak nasmál jak už dávno ne a musím kvitovat, že vláda nám k posílené karanténě zajistila i zábavný program. Dalo by se říci, že v Grasalkovičově paláci, nyní prezidentském, se setkali tři nejslabší hráči: Richard Sulík (předseda strany Sloboda a Solidarita), Veronika Remišová předsedkyně politické strany Za ľudí ) a  slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Všechny podstatné trumfy drží v rukou premiér. Pokud Sulík není připraven na pád vlády a předčasné volby, hodně toho nezmůže. Veronika Remišová ještě méně, té se vše sype pod rukama (další, který ohlásil odchod z její strany, je poslanec Jan Benčík), ať se rozhodne jakkoli, chová se jako totální amatérka a vybrala se cestou Radoslav Procházky (předseda strany #SIEŤ)  do absolutního bezvýznamu. Tato vládní koalice se nerozpadne. Má na to 6 miliard důvodů. Už jsem několikrát zdůrazňoval a zopakuji to znovu, že obrovský lup z evropského fondu obnovy, na který si brousí zuby koaliční partneři, je příliš silným tmelem, aby zdůvodnil cokoli. Vše ostatní jsou žvásty a politický folklór.

V těchto hodinách a dnech se však nerozhoduje jen o budoucnosti vládní koalice, ale také o tom, jak si budou dějiny pamatovat Zuzanu Čaputovou. Zkušený harcovník kterým je Miloš Zeman by si takovou situaci vychutnal. Slabou hlavu státu však takový vývoj zcela semele. Zde si už totiž prezidentka nevystačí s pěknými frázemi, výzvami a očekáváním. Toto je zlomový bod, který ukáže, co v ní je. Koaliční krize je ústavní proces, v níž se z ní může stát nejsilnější hráč - za předpokladu, že bude schopna využít všechny mocenské páky a pravomoci, které jí Ústava SR dává. Zatím se zmohla jen na frázi, že si "velmi přeje", aby koaliční partneři našli shodu ... No a právě teď se ukáže, zda nám bratři Češi mají vlastně co závidět ...