Proto ten poměrně hrubý název komentáře, protože na hrubý pytel se hodí pouze hrubá záplata. A z božího dopuštění takzvaný ministr zdravotnictví Jan Blatný se chová formálně sice slušně, ale věcně naprosto neomluvitelně sprostě a drze a nepatřičně. Jako ministr zdravotnictví má činit vše pro to, aby zmírnil krizi, způsobenou pandemií kovidu 19 – a on se v rozporu s posláním ministra zdravotnictví, i v rozporu s lékařskou etikou, chová jako ideologický exponet a lobbista ochraňující zájmy jistých segmentů farmaceutického průmyslu, píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Jinými slovy, ministr zdravotnictví nemá právo blokovat proces, kterým by bylo zahájeno posuzování různých dalších vakcín, které by mohly obohatit škálu prostředků, z nichž by si občané mohli vybrat. Jako ministr zdravotnictví, nota bene v této kritické situaci, je povinen udělat vše, co by mohlo vést k ochraně životů a zdraví obyvatelstva.

Ministr Blatný však odmítá požádat Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) o odborné posouzení a stanovisko, na jehož základě by ministerstvo zdravotnictví mohlo (ale nemuselo) udělit výjimku pro použití posuzované vakcíny v rámci naší jurisdikce. Nikdo jiný však SÚKL požádat nemůže, takže ministr Blatný blokuje započetí tohoto procesu. To však je praktika, která nemůže být odůvodněna ničím, co by spadalo do rezortu zdravotnictví. Je to svinská praktika blokování konkurence, a jako taková patří k okamžitému šetření Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Její možné finanční souvislosti by měly být šetřeny odbornými složkami kriminální policie, a případné ideologické pozadí zpravodajskými službami, protože jde o činnost, ve svých důsledcích ohrožující bezpečnost obyvatel tohoto státu.

Ministr Blatný se zaklíná tím, že mu starost o blaho obyvatel tak leží na srdci, že by souhlasil pouze s použitím vakcíny, certifikované EMA. To je skutečně hrubá urážka odbornosti našeho SÚKLu, naprostá degradace našich státních orgánů, to je příznak demontáže naší (zbytkové) suverenity.

Je to navíc devótní postoj k protektorátu Evropské unie, která však nemá žádnou působnost v oblasti zdravotnictví. Kdyby totiž měla nějakou působnost, musela by mít i zodpovědnost, a to nikoliv politickou, ale trestněprávní, a ta by se kvůli fatálnímu selhání (nebo korupci) při uzavírání smluv za EU s farmaceutickými producenty musela projevit již probíhajícím šetřením příslušných představitelů EU.

Stručně shrnuto – ministr zdravotnictví Jan Blatný je žábou na prameni, preferující pouze jemu ideologicky vyhovující řešení, pomineme-li další podezření, která s tím logicky mohou souviset. Na životech a zdraví obyvatel mu nezáleží.

Pokud by bylo možno dát panu premiérovi radu, nechť ministra Blatného bez prodlení odvolá, a na jeho místo navrhne krizového manažera (třeba bývalého hejtmana), který umí analyzovat situaci, najít klíčový problém, navrhnout a realizovat řešení – a to vše věcně, nikoliv ideologicky.