Rozhodnutí vrcholných soudů EU o transakcích Evropské centrální banky vrhá Evropu do nového “kolizního kurzu” s Německem
Loni v únoru, byly vztahy mezi ECB a Bundesbankou srovnatelné s těmi, co jsou teď mezi US a Ruskem (pak se ale něco z dosud neznámých důvodů dramaticky změnilo, a ty mají nejspíš co dělat s hlubším pohledem do účetnictví derivátů u Deutsche Bank, což vedlo k vycouvání Jense Weidmanna), a tehdy zaujímal německý Ústavní soud vůči ECB agresivní postoj, když ve svých výnosech uváděl, že ECB svým programem Otevřených monetárních transakcí (OMT) nejspíš překračuje své pravomoci centrální banky.
„Existují důležité důvody předpokládat, že Evropská centrální banka svými OMT překračuje mandát k monetární politice, a tudíž zasahuje do pravomocí členských států, a takto porušuje zákaz monetárních financování rozpočtů. Vycházejíc z interpretace Evropského soudního dvora považuje Spolkový ústavní soud rozhodnutí o OMT za neslučitelné s primárním právem.“
(Monetární financování rozpočtů je nákup vládních dluhopisů centrální bankou, tedy v podstatě nově tištěnými penězi.)
Avšak místo aby vydal závazné rozhodnutí, si soud v tomto okamžiku rychle umyl ruce z důsledku nálezu OMT jako ilegálního a předal konečné rozhodnutí o legálnosti programu nákupů dluhopisů Evropskou centrální bankou Evropskému soudnímu dvoru.
Před více než rokem jsme k tomu řekli: „Když ECB předávají panelu soudců ECJ, tak ti mají daleko větší sympatie pro OMT a ke schopnosti centrální banky provádět takovou monetární politiku, jaká se jí hodí. Rovněž tím zabili dvě mouchy jednou ranou: umožnilo jim to v Německu doma říkat, že OMT je ilegální, spolu s tím, že všichni ostatní v Evropě budou předstírat, že tento kontinent je solventní a že ECB může podpořit nákupy vládních dluhopisů pomocí imaginárního mechanismu, který v rozporu s všeobecně přijímaným klamem prostě neexistuje a v okamžiku, kdy se jej použije, se všechno rozsype.“
A přesně, jak se očekávalo, dnes ECB nakloněný soud Evropské unie dospěl k nálezu, že je vlastně zcela legální i to Draghiho improvizované oznámení OMT, které v podstatě, jsa zabaleno do jeho politiky „ať to stojí, co to stojí“ z roku 2012, tehdy zabránilo kolapsu Eurozóny, když v té době požadované výnosy ze státních obligací periferie prorážely denní rekordy. Od Dow Jones:
Evropský soudní dvůr (ECJ) ve svém úterním výnosu uvedl: „Tento program nákupů vládních obligací na druhotných trzích nepřekračuje pravomoci ECB týkající se monetární politiky a není v rozporu se zákazem monetárního financování členských států.“
Tento výnos nepřekvapuje, jelikož už v lednu jeden ze soudců tohoto dvora vyslovil nezávazný názor, že OMT je legální.
„Toto je jasný signál, že ECJ podporuje a hájí nezávislost ECB. To ECB umožní pokračovat se skutečně důležitými věcmi: s kvantitativním uvolňováním (tiskem peněz) a s Řeckou krizí,“ řekl Carten Brzeski, šéf-ekonom u ING-DiBa.
Jak se také očekává, tento výnos oživí napětí mezi Německem a Bruselem, a to ani nemluvě o ECB, ohledně skryté otázky, která byla vždy klíčová: „Kdo vlastně rozhoduje o osudu Evropy.“ Od Reuters:
Hans-Werner Sinn, šéf německého mozkového trustu IFO a dlouhodobý kritik ECB, za tento „politováníhodný omyl“ zaútočil na tento soud.
I další včetně presidenta Německé asociace rodinně vlastněných společností Lutze Goebela byli k tomuto výnosu kritičtí. „ECB svými akcemi daleko překračuje svůj mandát,“ řekl.
Linie ve prospěch ECB by mohla vyslat evropské a německé soudy do kolizního kurzu.
Německý ústavní soud na žádost stěžovatelů německé skupiny uvedl, že existují dobré důvody věřit, že OMT porušilo pravidla zakazující ECB, aby financovala vlády.
A pak hlásí Bloomberg, že Peter Gauweiler, bývalý německý zákonodárce, který byl v případě proti ECB s jejím programem nákupů obligací OMT, řekl, že je přesvědčen, že toto opatření stejně může zablokovat u německého Ústavního soudu.
Gauweiler řekl, že chce, aby německý nejvyšší soud Bundesbance zakázal účast na provádění programu OMT. „ECJ nedopadla dobře ani u generálního prokurátora, který přinejmenším vidí podmíněnost EFSF nebo ESM jako vměšování do ekonomické politiky a kompetencí členských států.“
Bude to tedy toto připomínkou toho, že ne všechno je ve vztazích mezi Frankfurtem a no, Frankfurtem (tam je i sídlo ECB) pěkné, a začíná to budit dojem nerozhodnosti o otázkách Evropy v přesně tom nejhorším okamžiku, zrovna když se čím dál více čeká řecký Grexit, a když bude kvůli udržení tohoto ke zkáze předurčeného monetárního experimentu velice kriticky důležité v reakci na nevyhnutelnou nákazu tamními těžkostmi a turbulencemi udržet i rozhodnost? Možná, že odpověď se dovíme již tento víkend, když hrozí, že by mohlo jít o další Lehmanův víkend, jenže tentokrát ve prospěch Řecka. (Lehman banka, jejíž krach rozpoutal v roce 2008 finanční krizi.)
Submitted by Tyler Durden on 06/16/2015 08:09 -0400
Zdroj
