Do voleb je ještě daleko, ale téma voleb již rezonuje v aktivnější části české veřejnosti. V posledních týdnech se většina pozornosti zaměřila na slušně řečeno kontroverzní usnesení P. Rychetského a jím vedeného Ústavního soudu, který již dávno neplní funkci strážce ústavnosti, ale stal se „třetí komorou parlamentu“, která si osobuje právo měnit pravidla politické hry a vytvářet pravidla nová, vyhovující pouze některým politickým strukturám. Ale jen málokdo si uvědomil, že se jedná o zástupný problém, který pouze úspěšně maskuje mnohem vážnější a zásadnější otázky týkající se skutečné demokratičnosti a transparentnosti volebního procesu.

V poslední době se jako houby po dešti množí výzvy z různých stran vlastenecké scény po sjednocení a společném postupu v podzimních parlamentních volbách. Je nutné dodat, že volání po sjednocení je často vedeno s dodatkem: „sjednoťme se pod naším vedením, pod naší stranou“. Skoro nikdo však nepočítá s jedním důležitým faktem: Pokud voliči nebudou mít naprostou kontrolu nad celým procesem voleb - což nyní ve skutečnosti nemají - jsou volby zbytečné!

V této chvíli není jisté, že k podzimním volbám v takové podobě, na jaké jsme byli zvyklí, vůbec dojde. Volby mohou být z důvodu aktuální pandemické situace (třetí, pátá, třicátá či kolikátá vlna zmutovaného koronaviru…) zrušeny, přesunuty na pozdější termín nebo převedeny na korespondenční či elektronické volby. Minulý týden k tomuto postupu dala naše Poslanecká sněmovna posvěcení v podobě přijetí „Pandemického zákona“. O zrušení, posunutí nebo změně formy voleb už navíc nebude rozhodovat parlament, ale ministerstvo zdravotnictví.

I když si to nyní jen málokdo připouští, je to velmi pravděpodobná varianta vývoje. Pokud by k tomu ale došlo, podle zkušeností z USA následně již nebude hrát žádnou roli, jaká byla skutečná vůle voličů a jak kdo hlasoval.

Nejnovější dění za oceánem jasně ukazuje, že v liberálně-demokratickém režimu již nemá smysl hovořit o nějakých čestných a svobodných volbách, a to včetně naší země. Vlastenecké síly by měly navrhnout zcela jasný a průhledný systém voleb, zcela odlišný od toho, jaký nám byl předveden ve Spojených státech. Nedávné "volby nevolby" v zemi, prohlašující se za vzor demokracie, zcela zřetelně ukázaly, že si liberálně-demokratické režimy již přestaly hrát na demokracii, a že se již nebudou rozpakovat zavést podobné podvodné praktiky také v dalších zemích, včetně té naší. Nemůžeme si tedy dělat žádné iluze, že o výsledcích letošních parlamentních voleb v ČR nebudou rozhodovat voliči a jejich hlasy, ale majitelé softwarových nástrojů pro vytvoření těch správných výsledků - tak jak jsme to viděli před několika měsíci ve Spojených státech.

Jak to nyní funguje?

Pravidla pro sčítání hlasů byla až do roku 1998 nastavena dostatečně transparentně. Každá strana registrovaná v daném kraji měla právo delegovat své zástupce do volebních komisí na všech úrovních, což jim umožňovalo vzájemnou kontrolu. Od voleb 2002 však došlo k redukci úrovní, na nichž probíhá sčítání výsledků, a navíc byl celý proces agregace celkových výsledků převeden do rukou Českého statistického úřadu (ČSÚ), jelikož ke vzájemné kontrole stran dochází již pouze na okrskové úrovni. Ústřední volební komise tvořená zástupci politických stran byla po volbách 1998 nahrazena Státní volební komisí, jejíž členy jmenuje vláda. Takže možnost vzájemné kontroly stran zůstala pouze na okrskové úrovni, navíc pouze tam, kde byly kandidující strany schopny delegovat svoje zástupce.

Dalším prvkem diskriminujícím menší kandidující strany a hnutí je vysoký počet okrskových volebních komisí. Z logicky věci vyplývá, že pokud bude chtít kandidující subjekt zajistit kontrolu správnosti volebního procesu, bude zapotřebí zajistit velký počet zástupců do okrskových volebních komisí. Což automaticky zvýhodňuje velké politické strany s množstvím členů a příznivců.

Tedy shrnuto: Nyní existují pouze okrskové volební komise, Státní volební komise a ČSÚ. Okresní a krajské volební komise byly záměrně zrušeny. Nikdy také nebyly veřejnosti předloženy údaje o tom, na jakém software a hardware jsou volby počítány, jak je zabezpečeno bezpečnostní schéma záplatování systému a jeho vnější ochrana, jaké společnosti se podílí na údržbě a vývoji systému, jak je testována spolehlivost a relevance výsledků výpočtů systému a jakými certifikacemi systém prošel.

Není důležité, jak lidé volí, ale kdo počítá hlasy! Proto je nutné,…

Jedinou možnou variantou, která zaručí spravedlivý a transparentní volební proces je přítomnost kontrolujícího lidského faktoru ve všech etapách volebního procesu. Tedy přítomnost zástupců kandidujících subjektů ve všech stupních, kde se hlasy sčítají - od okrskových až po ústřední stupeň, tedy ČSÚ. Aby byla neustále možnost jednoduchého sečtení a rozdělení odevzdaných platných hlasů! Bude to sice o něco delší, zato skutečně demokratické. Všechny námitky proti tomuto mohou mít pouze technický charakter, což však není relevantní, vzhledem k tomu, co ukázaly volby ve Spojených státech. Pokud zůstane dosavadní systém, kdy se vše nakonec určuje v počítačích ČSÚ na neznámém SW, a kdy záhadně na hodinu padají servery, aby pak ukázaly překvapující změny, nemá smysl ani k volbám chodit, protože pak se pouze stáváme užitečnými idioty v jejich hře na demokracii.

Proto je důležité zavést kontrolní mechanismy na všech stupních, tedy zejména na té nejvyšší, na ČSÚ. Těmito zmocněnci mohou být IT specialisté jmenovaní kandidujícími politickými subjekty. Stejně tak musí ČSÚ zveřejnit, na jakém SW jsou prováděny úkony vztahující se k volbám a případně písemně zodpovědět na všechny dotazy zmocněnců kandidujících politických subjektů, týkající se IT procesů v sečítání odevzdaných hlasů. Jak ukázaly poslední volby jak v USA, tak v ČR, dochází v procesu závěrečného sčítání hlasů k záhadným výpadkům proudu, zaplavení technických místností, atd., což oprávněně vede k domněnkách, že tyto události nebyly náhodné a sloužily k provedení „úprav“ v konečných výsledcích voleb. Proto je přítomnost zmocněnců – IT specialistů kandidujících subjektů - přímo v místě sčítání hlasů na IT technice nutná, neboť budou mít možnost fyzické kontroly nad tímto procesem a budou schopni vyhodnotit případné technické, softwarové nebo hardwarové výpadky.

Kapři si však svůj rybník nevypustí a „osvědčený“ systém, vylepšený o novinky ze zámoří, určitě z rukou nepustí. Co tedy dále?

Protože nelze předpokládat, že by za stávajícího liberálně-demokratického režimu došlo ke změně volebního procesu tak, aby byl reálně transparentní a vyjadřoval vůli voličů, navrhujeme další, velmi radikální krok - aktivní bojkot voleb. Jedinou efektivní odpovědí je zcela odmítnou účast na volbách!

Můžete namítnout, že lidé již nyní bojkotují volby tím, že k nim nechodí. Možná pár procent voličů tímto způsobem dává najevo svoji nespokojenost. Většina lidí však zůstává doma buď z pohodlnosti, nebo z pocitu, že "jsou stejně všichni stejní" nebo "stejně se nic nezmění". To, co navrhujeme, je však bojkot ve smyslu aktivního občanského odporu, které upozorní širší veřejnost na nedemokratičnost volebního procesu. Vládní představitelé občanskou neposlušnost nesnášejí, neboť jde o způsob, jak jim nespokojený občan ukazuje, že se jich nebojí.

Vlastenecky orientované politické subjekty se nesmí stát užitečnými idioty, které svojí účastí v netransparentních volbách pouze dodají zdání legitimity voleb. Tyto strany naopak musí veškerou svoji energii, čas a finance, které by jinak daly do svojí zbytečné účasti ve zkorumpovaných volbách, věnovat přesvědčování voličů k aktivnímu bojkotu voleb

Samozřejmě chápeme, že tento postoj vyžaduje již hodně osobní statečnosti a odvahy. Že pro většinu politických vůdců vlasteneckých sil je mnohem jednodušší vytvářet nějaké koalice a žít v naději, že tentokrát to vyjde. Nevyjde! Naopak, díky pravděpodobným manipulacím s výsledky to bude mnohem větší debakl než kdykoliv předtím a další ztracená příležitost. Přitom režim je vnitřně stále slabší a slabší, takže se musí stále více uchylovat k represím. Šance zvrátit vývoj tady je, ale nebude to cesta jednoduchá a bezbolestná.