Asi jako osvobození Sovětským svazem, nebo pomoc USA prostřednictvím UNRA, jako dodávky obilí ze Sovětského svazu po suchu v roce 1947, jako Marschallův plán (byť zdaleka nikoli bez podmínek), jako každá pomoc za kterou je vidět šlechetný dárce nebo pomocník, například laskavá Evropská unie, která nás zachraňuje ze spárů pandemie a nic za to nechce a skromně nepřipomíná, že nakoupila za peníze, které nebyly její a uzavřela smlouvu, kterou nesmíme vidět.
Každá pomoc vyvolává zlost těch, kteří ji neradi vidí a dávají přednost potížím bez pomoci. Sami by rádi dali a sklidili vděčnost, ale nemohou.
Vakcíny, které mají být monopolně dodávány přes EU jsou poněkud nedostatkové. Proč ale jiné být nesmějí? Mohly by vyvolat nežádoucí pocit vděčnosti a ukázat, že země pilně dehonestované v médiích hlavního proudu jsou schopny čehosi pozitivního.

V některých zemích to vyhodnotili jinak, lidské oběti, hospodářské ztráty a sociální propad jsou tak veliké, že vezmou za vděk pomocí od kohokoli, i od toho zpropadeného Ruska.

V Evropské unii je to jinak, než Sputnik, to raději lidské oběti, hospodářské ztráty a prohloubení sociálního rozvratu. V některých zemích na to kašlou. To Česká republika jde příkladem s praporem vysoko pozdviženým, papežštější papeže. Až to připomíná starý vtip, jak se Polák ptá Čecha, proč tak málo lidí v jeho zemi bojovalo za války proti okupaci, a dostane se mu odpovědi: "My jsme nemohli, u nás to bylo zakázaný."
Proto my nemůžeme očkovat Sputnikem, proto se hledají důvody, proč to nejde. Tušený zákaz a předposranost jako prostředky úspěšného přežívání. Sputnik není dostatečně prozkoušený, zatím ho dostalo jen několik set tisíc lidí, to přece nestačí, to dá rozum. Pozitivně hodnotící článek ve vysoce prestižním vědeckém časopisu Lancet? To taky nestačí. Není schválený unijní agenturou EMA. To je správný argument! Jen ty unijní instituce jsou spolehlivé a vybavené kompetencemi, ty státní se mohou zrušit. Ostatně i státy jsou na zrušení. Pirátka europoslankyně Markéta Gregorová vyhlásila, že se na to těší.

Na přiloženém záznamu ze čtvrtečního Radiožurnálu je rozhovor s ředitelem Biologického centra ČAV Liborem Grubhoferem. Pan redaktor nás informuje, že zástupci Komise o společném nákupu neuvažují, avšak prezident Zeman Sputnik prosazuje "a požádal i Čínu". Pan ředitel však doufá, že Sputnik bude prozkoumán tak důkladně, že to bude muset trvat co nejdéle a je zřejmé, že to by v tom byl čert, aby Sputnik prošel. Pan ředitel nás nenechává na pochybách, že stojí na správné straně, protože nás vědecky informoval, že "hlava státu" vyvinula tlak "naprosto zcela nepochopitelně, takže já to považuji za určitou politickou provokaci". Pamatuji doby, kdy politicky správně orientovaní vedoucí kateder a ředitelé ústavů pronášeli zanícené politicky angažované projevy k soudruhům méně prověřeným. Ta doba se nám, zdá se, vrací. I výběr kádrů získává analogická kritéria. Potěš pánbůh!

Ale obávám se, že je to ještě mnohem horší. Zástupci farmaceutických firem mě kdysi jako ministra žádali, abych zařídil v Státním ústavu pro kontrolu léčiv stejný metr. Jaksi se jim zdálo, že registrace léku nebo žádost o schválení další indikace probíhá tu hladce, tu zdlouhavě s opakovaným vyžadováním dalších dokumentů nutně potřebných, o nichž se dříve nevědělo. Jedni vydělávali, a druzí čekali a skřípali zuby dokud nebyl konkurenční produkt u odběratelů dostatečně zaveden. A to šlo o mizerné desítky miliónů korun v desetimiliónovém trhu. Což teprve trh celounijní zajištěný smlouvou, kterou nelze vidět, a úřední autoritou, která jest sama a jediná! To je jiná káva!