Média jsou v dnešní době přesycena příběhy o „zlých konzervativcích“ a našich ohavných plánech na ovládnutí světa prostřednictvím „povstání“.

Většina mainstreamových článků, které pojednávají o nedávných událostech v USA včetně voleb a protestů v hlavním městě, si totiž klade za cíl vždy jedním dechem zmiňovat „nadřazenost bílé rasy“ a „terorismus“ jako slovo „konzervativní“. Jedná se o zcela úmyslnou propagandistickou taktiku zvanou „slovní asociace“ nebo „redefinice slov“; změňte podtext slova nebo skupinového označení v myslích mas a často můžete změnit vnímání z pozitivního na negativní.

Jinými slovy, Konzervativní = Rasistický/Teroristický. Nezáleží na tom, jestli to není pravda, záleží jen na tom, že lidé jsou zvyklí si to podvědomě spojovat.

A co takhle příklad:

Během let jsem Trumpa a jeho administrativu mnohokrát kritizoval, ale žádná z těchto kritik neměla nic společného s tím, co levičáci od roku 2016 omílají. Pro ně byl Trumpův „rasismus“ ověřeným faktem, ale když požádám jakéhokoliv bojovníka za sociální spravedlnost, aby předložil skutečný citát, v němž Trump říká něco rasistického, zdá se, že nemohou nic vyhrabat.

Levičáci jsou v důsledku toho bizarně posedlí Ruskem a teorií, že Rusko je v americké politice stále přítomnou rukou boha, a přesto žádný z nich nedokáže předložit jediný konkrétní důkaz, že Rusko má smysluplný vliv v amerických volbách či záležitostech.

Politická levice se oddala světu fantazie; paralelnímu vesmíru. Hluboce věří ve věci, které se nikdy nestaly, a berou tuto víru jako nedotknutelnou. Proč? Pravděpodobně proto, že jejich hnutí je infikováno lidmi, kteří jsou snadno manipulovatelní slovními redefinicemi a falešnými asociacemi. Jsou to oběti propagandy? Jistě. Jsou nevinní? Ne, opravdu ne.

Odmítání zpochybňovat činy a motivy vámi vybraného hnutí je vědomá nevědomost a levičáci by za to měli nést odpovědnost.

Jsou to POUZE skupina lidí, která soustavně podporuje masové sledování, masovou cenzuru a odstraňování platform, masové násilí, ničení majetku a rabování, jakož i porušování práv jednotlivce prostřednictvím lékařských pověření a lockdownů.

Konzervativce označují za „vzbouřence“ a „zrádce“, ale oni jsou jediní lidé, kteří se otevřeně snaží odstranit ústavní ochranu a Listinu práv.

Takže, kdo jsou skuteční padouši tohoto příběhu?

Levičáci tváří v tvář konzervativním hodnotám zřejmě trpí úžasem, takže možná je zapotřebí vysvětlení? Berte to takhle: konzervativci si cení stěžejních principů (přírodního zákona) a životně důležitých základů civilizace. Věříme, že zásluhy jsou důležitější než spravedlnost. Věříme ve vítězství tvrdou prací a dokonalostí, ne ve vítězství podvodem nebo tvrzením o postavení oběti. Osobní pocity nehodnotíme nad logiku a rozum a názor davu pro nás není o nic důležitější než názor jediného člověka.

Konzervativci nedluží žádnou věrnost pokřivené vizi levice o „demokracii“ (tyranii většiny) ani slepou oddanost žádné konkrétní vládě. Naše věrnost patří Listině práv a zásadám, které si národy založily, a když se nějaká politická skupina pokusí tyto zásady porušit, nemusíme se podřídit jen proto, že shromáždila „více hlasů“.

Naše práva jsou důležitější než jakékoliv volby. Naše práva jsou důležitější než vaše obavy.

Jedním ze základních rysů konzervativců je, že máme tendenci se mezi sebou hádat… hodně. Je to jeden z hlavních důvodů, proč je pro nás obtížné organizovat se ve stejném měřítku jako levičáci. Všichni bychom se mohli shodnout na zdroji problémů, kterým naše země čelí, ale málokdy se všichni shodneme na detailech či řešeních. Je to slabost, ale také síla.

Mnohem raději bych byl součástí hnutí, které samo sebe odráží. Mnohem raději bych byl součástí hnutí, které nefunguje jako mysl úlu. Ve všem musí být LOGICKÉ nesouhlasné hlasy, aby byly myšlenky zpochybněny. Jsou-li myšlenky shledány nedostatečnými rozumem a moudrostí, pak je třeba se jimi zabývat nebo od nich upustit. Politická levice o tom ovšem nemá žádnou představu.

Levičáci se bojí zpochybňovat cokoliv ve svých kruzích. Nesouhlasit s nejmenšími podrobnostmi znamená být kacířem, zrádcem věci. Slovo „rozmanitost“ používají neustále jako bojový pokřik, ale když jsou konfrontováni se skutečnou rozmanitostí (rozmanitostí myšlení), zpanikaří a reagují násilně.

Levičáky vlastně nezajímá rozmanitost; zajímá je jen to, že máte slepou oddanost kolektivu. Zabloudíš jen trochu a dav si přijde pro tvou hlavu. Milují plantáže, milují otroctví; pokud plantáže vlastní a ovládají otroky.

Přirozeným důsledkem této mentality Farmy zvířat je, že následovníci takových hnutí ztrácejí smysl pro ironii a pokrytectví. Promítají všechny své nedostatky a zločiny na ostatní. Ďáblové, které vidí u konzervativců, jsou ve skutečnosti ďáblové, které vidí každý den v zrcadle. To znamená, že čím výše se dostanete do levicové pyramidy, tím méně je to pokrytecké a tím více je to zlomyslné a záměrné.

Gaslighting, slovní asociační propaganda, selektivní paměťová díra, kterou používají k vymazání historických faktů, které odporují jejich ideologii, lidé na vrcholu a jejich lokajové vědí přesně, co dělají. Je jim jedno, že jejich tvrzení jsou pokrytecká nebo přímo podvodná. Vědí, že lžou, vědí, že dělají gaslighting. Nezajímá je, zda mají pravdu, zajímá je jen Vítězství.

Děje se tu mnohem víc, než se na první pohled zdá. Za vzestupem ideologie tvrdé levice stojí velká moc a peníze a existují lidé, kteří z její expanze těží. Levičáci na sebe rádi pohlížejí jako na „outsidery“ nebo revolucionáře bojující proti „člověku“. Na podporu politické levice však byly nabídnuty všechny zdroje globálních mocipánů. „Člověk“ je spojencem levičáků; v některých ohledech je dokonce tvůrcem levicového hnutí.

Vůbec to nejsou revolucionáři; jsou to poskoci Nového světového řádu.

Byly to globalistické instituce jako Rockefellerova nadace a Fordova nadace, které od konce 60. let financovaly různé složky feministického hnutí a hnutí „genderových studií“. To zahrnovalo velké dary Rockefellerovy nadace pro „The Feminist Press“ a programy Fordovy nadace, jejichž cílem bylo indoktrinovat univerzitní profesory, aby do jejich učebních osnov vkládali diskusní body o sociální spravedlnosti.

Otevřeně se to připouští v knize Alison R. Bernsteinové „Financování budoucnosti: vliv filantropie na americké vysoké školství“. Bernsteinová je viceprezidentkou pro vzdělávání ve Fordově nadaci a bývalá děkanka fakulty v Princetonu.

Je to tak, přátelé, aktivismus sociální spravedlnosti byl podplacen a podporován takzvaným „patriarchátem“. Tohle je realita a nikdy nepřestala. I dnes jsou SJW skupiny financovány globalisty. Jak se například mainstreamová média často snaží odbýt či ignorovat, Black Lives Matter bylo zpočátku financováno Fordovou nadací a Georgem Sorosem a jeho nadací Open Society Foundation. Pokladny BLM byly zaplaveny více než 100 miliony dolarů od bohatých bílých elit.

To je opět FAKT, který nemohou popřít ani nepoctiví spin doktoři na Snopes. Místo toho se pokoušejí využít slátaných argumentů a sofistiky k odvedení pozornosti od narážek na to, že krajně levicové davy dostávají od elitářských miliardářů počáteční peníze.

Pojďme však jít touto cestou ještě dál: kdo získá podporu mediálních kolosů hlavního proudu? Konzervativci nebo levičáci? Odpověď je zřejmá.

A co platformy Velkých technologických společností (Big Tech)? Prosazují levicové ideologické standardy? Cenzurují převážně konzervativní stanoviska nebo ta levicová? Skutečnost je taková, že konzervativci jsou cenzurováni na Twitteru, YouTube a Facebooku mnohem více než levičáci, to je ověřitelný fakt.

Když se vybudují alternativní platformy jako Parler, je dovoleno, aby jednoduše existovaly? Samozřejmě, že ne! Levičáci řádí ve snaze je zničit, ale levičáci by bez podpory firemních monopolů jako Apple, Google a Amazon neměli žádnou moc. Nejenže Big Tech pomáhají levičákům v jejich džihádu proti konzervativcům, ale vlády také.

Nejdou jen po alternativních platformách, ale snaží se jít i po poskytovatelích webových služeb. A když se alternativní platformy přesunou k svobodněji orientovaným poskytovatelům služeb, jako je Epik, levičáci získají vládní podporu, aby je také zastrašili.

Levičáci si libují v argumentu, že „svoboda slova neznamená osvobození od důsledků“; zdá se, že to považují za dosti chytré. Řekl bych, že vlastně ano, přesně to znamená svoboda slova. Svoboda slova znamená, že žádná jednotlivá skupina lidí nesmí používat strach, zastrašování a trestání, aby si vynutila mlčení u jiných skupin nebo jednotlivců, kteří s nimi nesouhlasí. Vzhledem k tomu, že na jejich straně stojí korporátní monopol a vláda, je zřejmé, že levičáci sami sebe ustanovili jedinými arbitry „důsledků“, což všemi myslitelnými způsoby porušuje ústavu.

Klasickou definicí fašismu jsou tajné dohody mezi vládou, korporacemi a extremistickými ideologickými hnutími. A stejně jako se třetí říše těšila v desetiletí před druhou světovou válkou nesmírnému financování, investicím a průmyslové podpoře globalistů a korporací, těší se dnes politická levice nesmírné podpoře globální korporátní oligarchie. Nemůžete být „antifašista“, když se spolčujete s fašisty.

Takže se znovu ptám levičáků: Jste-li rebelové, jste-li bojovníci za svobodu, proč tedy všechny elity, proti kterým údajně bojujete, stojí na vaší straně? Proč jsou ďábelští lidé vašimi nejhorlivějšími spojenci?