To, že zpomalení epidemie ještě nemůže být výsledkem vládních opatření, jak naznačuje (nebo podsouvá) Hamáček, i když to následně sám reviduje, mu patrně mnozí dají pěkně vychutnat. Ale důležité je něco jiného.

Pokud skutečně dochází ke zpomalení viru, pak máme velké štěstí a souběh přirozené fáze zpomalení (vyplývá z logiky chování viru) a výrazných, byť i nepřesně cílených opatření, může vést k podstatnému zlepšení situace či dokonce zásadnímu obratu. Ale právě zde se projevuje nebezpečnost Hamáčkova vyjádření. Pokud totiž budeme zásluhu připisovat jen vládním opatřením, zase a po třetí promrháme příležitost, kterou nám nabízí fáze zklidnění viru. Tu musíme podpořit a lépe zacílit opatření. Když se z politické nenažranosti začne připisovat zásluha vládním opatřením a začne se místo lepšího zacílení rozvolňovat (vláda podlehne tlaku), tak se napáchají zase obrovské škody v oblasti průmyslu, resp. celé ekonomiky, školství a v neposlední řadě též příležitostí v oblasti cestování i reputace naší země.

V něm jsem na možnost souběhu fázi zklidnění a opatření upozornil: „První důsledky poměrně tvrdého březnového lockdownu (začal platit od prvních hodin 1. března) se začnou projevovat nejdříve za pět dní a pak postupně víc a víc. Může se projevit i vstřícné chování části veřejnosti ještě před administrativním začátkem, ale to je maximálně o dva dny dříve. Důležité tedy je, co se bude dít druhý březnový týden (od 8. března). - Pokud bychom náhodou měli štěstí, pak se začátek lockdownu zcela náhodou trefil do fáze určitého zklidňování viru. Toho administrativní opatření nezajímají. Pokud by tedy čísla tento týden znamenal určité zpomalení nárůstu, stagnaci či dokonce pokles, byla by velká šance na úspěch. Ovšem pokud nezačneme "jančit"", končí komentář Radim Valenčík.