KurýrIn

Tušíte, kdo jsou androgynové, cis mani, cisgender mani, intersexuálové, trans*femaleové, transgender remalové nebo two-spiritsové? A co navíc? Na konci článku naleznete tajemství.

Poznámka redakce Nové republiky: následující článek podle nás patří spíš do humoristického časopisu či do aprílového čísla, ale domyšleno dokonce nejde o legraci. Je to představa některých představitelů světových elit o nás lidech a o společnosti, kterou nám plánují. A přiznejme si, že v takové společnosti se normálním lidem, mužům i ženám, bude žít velmi těžko.

Nejprve trochu teorie:

Transrodoví (transgender) lidé jsou osoby, jejichž identita není jednoznačně ve shodě se zaužívanými představami o mužském a ženském rodě, ale místo toho tyto rody kombinují.

Transsexuální lidé patří mezi transrodovou skupina a touží žít a být akceptováni jako opačné pohlaví. Životy transsexuálů jsou často doprovázeny operacemi či hormonálními změnami pohlaví.

Transmasculine je osoba, která se narodila jako žena, ale momentálně se identifikuje jako muž.

Neutrois lidé se prezentují jako bezpohlavní a nemají nic společného s mužem ani se ženou.

Cis je někdo, kdo se identifikuje jako pohlaví, s jakým se narodil. Přesný opak transrodových lidí.

Androgynní osoba je taková, která nepodstoupila žádnou operaci, ale od narození se na jejím těle vyskytují výrazné prvky opačného pohlaví (stavba lebky, kůže, …)

Intersexuál je člověk narozený s prvky obou pohlaví, ať už na úrovni genitálií nebo chromozomů.

Two-spirit je pojem používaný domorodými Američany k označování členů LGBTI komunity.

Britský Facebook rozšiřuje výše uvedené obecné dělení, podotkněme duševních poruch identity, které s normální přírodou nemá naprosto nic společného, na 71 konkrétních pohlaví. Tedy zatím. Lze zcela reálně předpokládat, že za půl roku jich již budou mít ke stovce. V současnosti se to má následovně:

1. asexuál
2. androgyn (androgyne)
3. androgynní pohlaví (androgynes)
4. androgynní osoba (androgynous)
5. bez pohlaví (agender)
6. obojpohlavní (bigender)
7. ze ženského pohlaví na mužské – trans muž
8. ze ženského pohlaví na mužské – transgender muž
9. ze ženského pohlaví na mužské – transsexuální muž
10. F2M (z anglického female to male, ze ženského pohlaví na mužské)
11. ze ženského pohlaví na mužské (female to male)
12. FTM (z anglického female to male, ze ženského pohlaví na mužské)
13. nerozlišuje pohlaví (gender neutral)
14. hermafrodit
15. intersexuální muž
16. intersexuální osoba
17. intersexuální źena
18. intersexuální pohlaví
19. z mužského pohlaví na ženské – trans žena
20. z mužského pohlaví na ženské – transgender žena
21. z mužského pohlaví na ženské – transsexuální žena
22. muž
23. M2F (z anglického male to female, z mužského pohlaví na ženské)
24. z mužského pohlaví na ženské (male to female)
25. MTF (z anglického male to female, z mužského pohlaví na ženské)
26. vícepohlavní
27. proměnlivé pohlaví (gender fluid)
28. nevyhovující pohlaví (gender nonconforming)
29. nerozhodnuté pohlaví (gender questioning)
30. gender-variant
31. neidentifikuje se jako muž ani žena (genderqueer)
32. neutrois
33. cis
34. cis ženské pohlaví (cis female)
35. cis mužské pohlaví (cis male)
36. cis muž (cis man)
37. cis žena (cis woman)
38. cis pohlaví (cisgender)
39. ženské pohlaví cis (cisgender female)
40. mužské pohlaví cis (cisgender male)
41. žena pohlaví cis (cisgender woman)
42. muž pohlaví cis (cisgender man)
43. trans
44. trans, ženské pohlaví
45. trans, mužské pohlaví
46. trans muž
47. trans osoba
48. trans*ženské pohlaví
49. trans*mužské pohlaví
50. trans*muž
51. trans*žena
52. transsexuál
53. transsexuál, ženské pohlaví
54. transsexuál, mužské pohlaví
55. transsexuálny muž
56. transsexuální osoba
57. transsexuální žena
58. transrodový člověk, ženské pohlaví
59. transrodová osoba
60. transmasculine
61. T* muž
62. T* žena
63. two* osoba
64. two-spirit
65. two-spirit osoba
66. žena
67. ani muž, ani žena (non-binary)
68. vícepohlavní (pangender)
69. jiné
70. ani jedno z vyjmenovaných

A kde je to 71.?

To se naší redakci vypátrat nepodařilo. Tímto se všem čtenářům omlouváme za šíření poplašných zpráv. Pan Stránský to již ve svém článku náležitě zkritizoval. Jak ti zlí novináři překrucují názvy článků. Ty, ty, ty, ty! Dali jsme si za to pořádný pohlavek.

Ale vážně. Ono to je opravdu s naší lidskou společností vážné. To čemu jsme se v tomto článku mohli zasmát, se doopravdy děje. Výzkumy, které probíhaly v USA již v 70. létech minulého století předpovídaly, že přesně k podobnému vývoji spějeme. Tedy, že homosexualita a jiné patologické jevy*), které nemají s přírodou (božím záměrem chcete-li) nic společného, se začnou v naší moderní civilizaci postupem doby projevovat ve značně větší míře.

To, co se snaží někteří ohledně sexuality v současné společnosti prosadit jako normu, by nikdo ze 70. let nebyl schopen vymyslet ani jako tu nejulétlejší sci-fi povídku. Ale v současnosti jsme právě přesně tam, co výzkum předpověděl. Ty výzkumy šly ale ještě o hodně dál. Kam tedy podle nich spějeme? Chcete znát odpověď. Tak to si velmi pečlivě přečtěte náš článek Hloupneme z blahobytu. Čeká nás katastrofický „Vesmír 25“?*. V tom článku věnujte pozornost popisku pod fotografií experimentátora, který výzkum společenských dějů v 70. létech prováděl. A nezapomeňte si pustit to video, které tam naleznete.

(Za použití zdrojů z The Telegraph)

*) rozdíl od homosexualizmu není homosexualita patologický jev - viz Wikipedie:

Zhruba od 3. čtvrtiny 19. století do 3. čtvrtiny 20. století byla homosexualita uváděna v odborných monografiích a později v systematických klasifikacích jako jedna z duševních poruch. Počínaje rokem 1973 však nejvýznamnější americké a následně světové, evropské i asijské psychiatrické organizace na základě změny společenské situace a vědeckých výzkumů^[1] od tohoto pojetí postupně ustoupily a homosexualita začala být uváděna jako jedna ze standardních podob sexuální orientace.^[2]

Již od vzniku pojmu existovala vedle sebe různá pojetí příčin vzniku homosexuality, od hypotéz předpokládajících plnou genetickou předurčenost přes pojetí přisuzující rozhodující vliv nitroděložnímu vývoji nebo rodinným podmínkám a výchovným vlivům. Sexuální orientace se v podstatě jeví jako biologická, předurčená komplexní souhrou genetických faktorů a raného děložního prostředí, a proto není osobní volbou.^[3][4] Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz na podporu tvrzení, že rané dětské zkušenosti, výchova, sexuální zneužití, trauma nebo jiné závažné životní události a jakékoliv sociální prostředí po narození ovlivňují sexuální orientaci.^[3][4][5][6] Údajně takové názory pramení z nesprávných informací a předsudků.^[7]

Existovaly i pokusy a konverzní metody usilující o změnu sexuální orientace. Mnohé studie dokládají rizikovost a nefunkčnost těchto metod.^[8]