Poslední dobou přibývá znepokojivých znaků, že nejen svoboda slova je ohrožena. Protože svoboda slova je neodmyslitelná od svobody celkové. Americká novinářka Bari Weiss napsala komentář, který uveřejnil německý WELT. Popisuje v něm, jak se změnil americký veřejný diskurs: „Není žádným překvapením, že národní studie provedená Cato institutem v loňském roce zjistila, že 62 % Američanů říká, že cenzurují sami sebe. Čím je skupina konzervativnější, tím je pravděpodobnější, že bude skrývat své názory: 52 % demokratů připouští autocenzuru ve srovnání se 77 % republikánů. A samozřejmě se bojí. V době, kdy jsou lidé v údajně liberálním a tolerantním prostředí pranýřováni za maličkosti, drobné narážky a rozdílné názory, kdo by veřejně přiznal, že hlasoval pro republikána?“
Bari Weiss píše dále: “Neexistuje jen jedna, ale dvě „neliberální“ kultury. Vím to, protože žiji v „modré“ Americe…. (tedy v oblasti ovládané Demokratickou stranou). V mé Americe se lidé nebojí Trumpových příznivců. Bojí se neliberální levice. A proto „drží ústa“. Bojí se feministky, které trvají na tom, že mezi muži a ženami existují biologické rozdíly. Bojí se novináři, kteří věří, že jejich úkolem je říkat pravdu o světě, i když se to mnohým z nich nelíbí. Bojí se lékaři, jejichž jediným krédem je věda; právníci, kteří chtějí dodržovat zásadu rovného zacházení před zákonem. Bojí se profesoři, kteří chtějí svobodně psát a bádat, aniž by se obávali, že by za to byli pranýřováni.“ Weiss, vědoma si toho, že to může znít neuvěřitelně, dokládá své tvrzení citováním mailu svého mladého kolegy: "Nikdy jsem si nemyslel, že budu praktikovat tento typ autocenzury, když se představuji v redakci. Ale v tuto chvíli neexistuje jiný způsob, jak získat práci. Mladí autoři se dostávají do klatby, pokud se byť jen minimálně odchýlí od posvátné ideologie bdělosti.“ Tím se myslí heslo Stay Woke – „zůstaň bdělý“, který je oficiálním pokřikem hnutí Black Lives Matter.

Asi si neuvědomujeme, když vidíme, jak média prosazují „Jediný správný názor“, eurounijní a euroatlantický, že může být ještě hůř. Ale ti, kdo nesvobodu názorů vítají a jsou mainstreamovými médii velebeni, si toho vědomi jsou a přesně do této situace se nás snaží dostat. Protože se domnívají, že to bude znamenat neomezenou moc nad myšlením a chováním lidí. Každá odchylka se bude pranýřovat a trestat – ostatně to už začalo. Stejně jako v USA, nejefektivnějším opatřením je ostrakizace nepohodlných. Bari Weiss to dokládá slovy: “Sociální vyloučení je nejúčinnější zbraní ideologie. Stejně jako v minulosti upalování čarodějnic je i tento „hon na nepohodlné“ demonstrací moci, tlakem, který nás nutí přizpůsobit se a být poslušní - ať už tím, že budeme „držet hubu“, nebo možná dokonce i malinko přispějeme. Možná patříte k většině, která bude mlčet. Je docela možné, že k ní patříte, pokud má biolog Bret Weinstein pravdu ve svém předpokladu, že populace se skládá ze čtyř skupin: těch několika, kteří skutečně „loví čarodějnice“, dále velké skupiny, která jde s nimi a „nahání“, a většiny, která mlčí. A pak existuje další malá skupina, která se postaví proti tomuto lovu. Z této poslední skupiny, říká Weinstein, se pak stanou ony čarodějnice.“

V USA už ani nemusíte vyslovit slovo „negr“, (které se všichni bojí i napsat, a používají označení „N-slovo“). Jako docent Kalifornské univerzity William Paris, který přišel o práci, protože předčítal studentům dopisy Martina Luthera Kinga z vězení. Dokonce stačí, když používáte slovo, které podobně zní. Na podzim učil Greg Patton, profesor obchodní komunikace na University of Southern California studenty magisterského studia, jak používat „doplňující slova“, například „ehm“. V Číně je běžným překlenovacím slovem „to“ nebo „toto“. Jeho výslovnost (například: „nèi ge“) je obdobou anglického slova pro rasistickou urážku. Skupina studentů napsala děkanovi, že se cítí být uraženi, a ten, místo aby jim odpověděl, že jejich domněnka je úplná pitomost, studentům odepsal: „Je naprosto nepřijatelné, aby se na fakultě ve třídě používala slova, která ohrožují a poškozují psychologické bezpečí našich studentů.“ K čemu všemu se dá použít slovo „bezpečí“…

Novinářka Bari Weiss uvádí ve svém komentáři celou řadu podobných příkladů z akademické půdy i žurnalistiky, které ji přiměly opustit deník New York Times. A to se nejedná o žádnou příznivkyni Donalda Trumpa. Jen chce, jak sama opakovaně říká, zpět Ameriku společně sdílených hodnot a nikoli Ameriku, kde „bojují jednotlivé kmeny mezi sebou“ a kde vítězí „kultura oběti“, ztělesněná hnutím BLM. Nikoli Descartovo „myslím, tedy jsem, nýbrž „jsem, tedy vím“ a „vím, tedy mám pravdu“. A běda, kdo se opováží o mé pravdě pochybovat.

Kultura oběti je jed, který stravuje svobodné myšlení. Aktuální ukázku z poslední doby v Evropě máme ve Švýcarsku, kde tuto neděli v referendu odhlasovali zákaz zahalování, tedy především nošení burek a nikábů, které oboje nosí radikální muslimky, především konvertitky, a které zahalují celý obličej. Centrální rada muslimů ve Švýcarsku vydala ostré prohlášení, ve kterém považuje tento zákaz, který mimochodem platí i v Rakousku, Francii a většině spolkových zemí Německa, za potlačování náboženské svobody a projev islamofóbie. Považují se za oběti protiislámského smýšlení. Na pomoc jim dle předpokladu přispěchala celá řada tzv. levicových aktivistů. Novinář Mohamed Amjahid, který velmi rozebírá „bílou kulturu“ a její různé viny a privilegia ve svých článcích a knihách, napsal k referendu na svůj twitterový účet: „Slyšel jsem dobře, že Švýcarsko zase jednou demokraticky překlopýtalo přes hranu pravicového extremismu?“ Ahmad Mansour, známý kritik islámu, kontroval na svém facebooku: „Pravicoví extremisté jsou všichni a všechno, co se odchyluje o 1 mm od levicového extremismu a jeho politicko-identitářského postoje. Demokracie je v pořádku pouze tehdy, pokud odpovídá mé ideologii. Zvláštní představa o demokracii a extremismu.“

Ano, zvláštní představu o demokracii mají ti, kdo upírají podstatné části svého démos, tedy lidu, právo na vyjádření jejich názorů. A na právo spolurozhodovat o věcech veřejných. To oni jsou extremisté, jsou extrémní ve své ideologické zaslepenosti. To oni se pohybují na okraji politického spektra spolu se spřátelenými médii. My, co jsme nesvobodu zažili, její náznaky rozpoznáme velmi brzy. Proto jsme umlčováni. Ti, kteří totalitu nezažili, nám ji hodlají zavést znovu – ve jménu demokracie, jako ostatně vždy. Zatím se ještě můžeme bránit, i když Big Tech, ti nejbohatší lidé na planetě, přispěchali kultuře obětí a přepisování historie bleskurychle na pomoc. Stejně jako majitelé a sponzoři velkých médií. Jistě naprosto nezištně. Miliardáři pomáhají „na správném místě“ zásadně nezištně. Stejně jako korporace, mající největší slovo v Evropské unii.