V poslední době můžeme sledovat a pozorovat, tak jako už jsme to říkali několikrát, že jsou zprávy jenom o kovidu. Televizní noviny - tři čtvrtiny zpráv jsou o kovidu, o následcích kovidu, o tom co se děje v nemocnicích. Ale vznikají a šíří se  také legendy, protože ne všechny zprávy odpovídají realitě a lidi hledají všechno možné jiné, než co je na internetu. Tak může vznikat i to, čemu dnes říkáme dezinformace.

Co vy na to pane Zbořile?

„Já myslím, že dokonce bychom mohli říct,  že žijeme v době legend. Jak jsme se do ní dostali,  proč se zrodila a proč  jsme v ní přinuceni žít,  to je skoro dnes zanedbatelná otázka.

Zajímavé je proč  legendy vznikají a proč se rodí mezi lidem prostým, na té nejnižší kvazi hospodské úrovni, ale i mezi politiky a mezi lidmi, kteří se domnívají, že diktuji světu svoje názory nebo svoje koncepce. A přitom si vymýšlí nad mapami světa stejné příběhy jako skoro my všichni ostatní.

Je to samozřejmě dáno tím, že obrovský rozsah technologií, které jsou schopné dnes zaznamenávat nejenom zvuk,  hlas nebo obraz, ale i myšlenky různých lidí, absolutně znemožňuje ověřit jejich původ,  kvalitu a dokonce ani nedovoluje komparovat různé názory. A zdůraznil bych, že se nejedná jenom o COVID-19  nebo různé varianty  pandemických  příčin současných změn,  ale že se to přenáší i do běžného života jednotlivců, pospolitostí a tedy  politiky. Dnes  už člověk nevěří ani svým sousedům, když mu řeknou, že mají ve vedlejší vietnamské samoobsluze zavřeno.

Ono to má pro nás, kteří žijeme v  izolaci od kvalitních informací, úplně stejnou výpovědní hodnotu  jako když někdo mluví o Resetu a nebo o tom, že se někde v Davosu nebo v Bilderbergu nebo někde na tajemných místech v tibetsko-čínských klášterech, sešli lidé, kteří vytvářejí novou koncepci světa. Stejně tak se o nich  nic pořádného nedovíme. Nedovíme se ani,  jestli si to někdo vymyslel díky své  bujné fantazii, což se také děje, protože některé lidi  vzrušuje vymýšlet si různé příběhy, které mají šanci na literární zpracování. Možná bychom ani nemuseli zapomínat, že i politika nebo politické sdělení jsou svým způsobem také literární výkony.

Když posloucháme americké prezidenty, české prezidenty,  co nám brání,  abychom poslouchali prezidentů  Číny, Ruské federace, Francie anebo abychom naslouchali hlasu královského dvora ve Velké Británii. To jsou všechno sdělení, která mají určitý literární tvar a my jsme odsouzeni k tomu,  abychom je brali za popis nějaké politické reality,“

uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Teď se mluví o Great Resetu...

„Když už jsme zmínili ty příběhy o „novém Resetu“!  To se přece v dějinách už opakovalo mnohokrát. Jednou to měl být konec světa a příchod nového Mesiáše, jindy to bylo hledání budoucnosti lidstva na  nových planetách a v nových Galaxiích. Někdy to byly příběhy o konci lidské civilizace a jejím zániku. Mýtus, Ragnarok, eschatologický mýtus zániku Germánů v Evropě a podobné konce  dalších civilizací na celé planetě.

A přitom  víme, že k těm novým resetům a k zánikům civilizací přece docházelo. Dodnes nevíme,  jak to probíhalo v Latinské Americe, starověkém Egyptě a možná v celém Středomoří a Středozemí, v dnešní jihovýchodní Asii a Tichomoří. Ale  bylo to tam a proč by to nebylo možné i v současnosti.

Jenom bychom neměli být přespříliš odvážní a uvěřili tomu, že my ten nový Reset, zrovna my, naše generace přežije. Může mít úplně jinou podobu než ty minulé  a možná, že se už rodí někde daleko od míst, o kterých si lidé myslí že jsou pořád ještě středem světa, někdy i středem vesmíru. Ten střed, tak hezky se dá o něm dá mluvit a  popisovat, ale možná,  že je důležitější, že to není „střed“,  ale „střet“, ze kterého se nová světová revoluce nebo nové uspořádání světa může zrodit. A tím nemyslíme  jenom konflikt,  tím nemyslíme jenom nějaký „střet civilizací“. Už husité, a možná i jejich předchůdci říkali, že „róno bzdiet róno“ a nepřipadalo jim to tak obhroublé jako nám dnes.   Ale mysleli tím, stejně jako my, že je možný  střet  antagonistických rozporů, který vytvoří úplně jinou kvalitu života na Zemi a možná i novou kvalitu přírodních jevů a lidských schopností na ně reagovat,“ dodává Zdeněk Zbořil.