Kdo řídí Evropskou unii? Možná Komise? Vůdci velkých států? George Soros a jeho nevládní organizace v pozadí?

Málokdo by poukazoval na roli bruselské byrokracie.

A bylo by hezké, kdyby neměli pravdu – kdyby nás vedli komisaři a ne ti, kdo návrhy vypracovávají. Jeden ze státních úředníků pracujících v Bruselu, který nastoupil na významné místo před změnou režimu, mi řekl, že rozhodujícím faktorem toho, co se na úrovni EU udělá, je to, kdo drží tužku, což často znamená, že první osoba, která připravuje návrh. Kdo dnes v Bruselu drží tužku? Tuto skupinu tvoří většinou eurokraté ze Západu, zejména ze zakládajících členských států, jako jsou Německo a Francie.

Nedávná studie organizace European Democracy Consulting kritizuje skutečnost, že vedoucí místa v unijních institucích jsou rozdělena velmi nerovnoměrně. Již v roce 2004 jsme proti tomu u Evropského parlamentu protestovali. Odpověděli, že kvůli rozšíření nemohou propustit prověřené lidi. To je nespravedlivé a velmi nákladné, vysvětlili, protože by měli nárok na obrovské odstupné. To je pravda, ale to je přesně ten problém: jsou to pracovní místa vytesaná do kamene a nepodporují ambiciózní a kompetentní práci.

Druhým argumentem bylo, že my ve střední Evropě nemáme kandidáty, kteří jsou dobře obeznámeni s evropským právem. Jak tedy zástupci, komisaři, účetní a soudci našeho regionu zaujali svá místa?

Po desetiletích v rámci velkého mírového tábora jsou Středoevropané obzvláště citliví, když se s nimi zachází jako s druhořadými. Data však naznačují, že je to pro nás realita. Studie svévolně rozdělila 28 členských států na regiony západní, jižní, skandinávské, východní a střední Evropy. Ukázalo se, že Západoevropané a Jihoevropané, stejně jako Skandinávci, dostávají dobrá pracovní místa mnohonásobně více, než je jejich počet, přičemž východní a střední Evropa výrazně zaostává – nejen co do počtu, ale také co do významu těchto pracovních míst, který je dán jejich dopadem na evropské procesy a výsledky.

Nejvlivnější jsou ti v Evropské komisi a Radě, kde mají Středoevropané jen malé zastoupení. Nejmenší váhu přitom mají pracovní místa v evropských agenturách. Do této kategorie přitom spadalo 35 procent vedoucích představitelů západní Evropy oproti 83 procentům Středoevropanů. Dva regiony, ke kterým patříme, jsou v podstatě vynechány.

Noví účastníci byli odjakživa zatlačováni do pozadí. V prvních pěti letech členství neobdrželo 13 zemí v Evropské unii významnou pozici, včetně Rakouska, Portugalska, Řecka, Kypru, Malty. Finové a Angličané dokázali v prvních pěti letech získat dvě významné pozice a mezi těmi, kdo získali jedno místo, je Maďarsko, jako jediný stát Visegrádu. Ti z užšího kruhu, tj. zakládající šestice, si své vedoucí postavení udržují dodnes.

Těžko můžeme hovořit o rovném zacházení s národy. Ani po šestnácti letech od svého vstupu nedostaly Kypr, Řecko a Portugalsko ani jedno významné pracovní místo.

Nemyslím si, že by tento obrázek byl výrazně odlišný, kdyby se neomezoval na vyšší pozice, ale na bruselskou administrativu jako celek. Obhajovat obvinění, že rozšíření sloužila ekonomickým zájmům a tržním akvizicím starších členských států, ale držela nové státy stranou rozhodovacího procesu, je obtížné. Tato situace, zejména po brexitu, je poměrně nebezpečným faktorem, který zvyšuje rozčarování z unie.

Tomu by se dalo pomoci, ale je v tom odvaha a vůle? Bruselská Slonovinová věž může být také přeměněna tak, aby úřednický personál netvořili lidé v kvazi zděděném postavení, ale její členové byli delegováni vládami členských států v poměru k jejich počtu na pevně stanovenou dobu. I kdyby se tak stalo v postupném systému, do deseti let by Brusel obsadili převážně lidé, kteří chápou myšlení členských států a vrátili by se do své domovské země, aby vykonávali svou práci způsobem, který by lépe chápal fungování Evropy. To by vedlo ke zlepšení kvality veřejné správy v celé Evropě.

Popisuji utopii, já vím. Studie European Democracy Consulting měří rozčarování z Evropské unie, pokud jde o volební účast v evropských volbách. Srovnává to s účastí regionu na bruselské byrokracii. To spojení je přesvědčivé. Slabá 22 procentní účast Slovenska v evropských volbách je varovným signálem.