„Ono s těmi začátky válek, i když jsou světové, je to vždycky trochu obtížné. 1. světová  válka měla ještě tu „výhodu“ , že alespoň císař František Josef I.  vydal „Prohlášení svým národům“ a vyhlásil válku Srbsku.  A jak se už k němu přidávali další a další vlastně už si na ně moc nepamatujeme. Tady máme jednoznačný začátek 1. světové války. Ale Jiří Gruša kdysi tvrdil,  že 1.světová válka neskončila v roce 1918, ale že její pokračování byla 2. světová válka a dokonce i 3. světová válka, takže 20 století žilo v jedné světové válce, ale samozřejmě Jiří Gruša byl básník, historik a literát, takže si mohl dovolit takovou metaforu nebo obraz popsat obraz, který se v jeho fantazii zrodil

Ale ono to s tou 2. světovou válkou je také dost obtížné. Když už chceme mluvit o světové nebo o světovosti té války,  tak bychom přinejmenším mohli začít konflikty mezi Japonskem a Čínou a masivní vojenskou agresi, která měla velmi brutální podoby japonské armády v kontinentální Číně a také bychom mohli mluvit o té reakci,  kterou byl podpis dohody mezi čínskými komunisty a čínskými nacionalisty, chcete-li Čankajškem a Mao Ce-tungem o společném boji proti nepříteli.

A stejně tak to je v evropském  politickém prostředí. Vždyť my jsme si zvykli na to, že útok na Polsko je začátkem 2. světové války, ale zapomněli jsme, že 15 března 1939 na území Československa vstoupili hned tři armády, nejenom německá, ale o pár hodin dříve ještě i polská, která chtěla obsadit kus Těšínska, samozřejmě pokus o obsazení Podkarpatské Rusi nebo Zakarpatské Ukrajiny a některých jižníc části Slovenska byl ze strany Maďarského státu také válečným aktem. To že se tady nestřílelo nebo že se střílelo jen na jednom místě na Ostravsku, tak to ještě neznamená, že ta válka nevznikla, vojenské operace byly provedeny, došlo k nim a došlo dokonce i k vyhlášení nového režimu na obsazeném území, které bylo nazváno Protektorátem Čechy a Morava a předcházelo mu takzvané osamostatnění Slovenska,“ uvedl v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

„To znamená, že ta vojenská akce nebyla řízena jenom nějakou politickou stranou, ale i vůdcem Adolfem Hitlerem, který byl v uniformě.  On vyhlášení Protektorátu a procházku po hradčanských prostorách hradních vykonal ve vojenské uniformě, to byla vojenská akce a měla podobu vojenské akce ze strany rodící se okupační moci, ale ona měla také podobu vojenské akce na straně těch poražených. Někteří historici a politici, kteří rádi pomlouvají prezidenta Edvarda Beneše zapomínají na to, že už po Mnichovu se rozhodla část českých armádních důstojníků, ale také politiků, připravovat odboj, včetně toho smutného osudu generála Eliáše a kontaktů a přípravy na přechod do ilegality, ten přeci probíhá hned od mnichovských dnů a 15 března nebo na ten den 15. března vlastně ten odboj již byl připraven a Obrana národa byla organizována,  její součástí byla organizace politická, zpravodajská a vojenských akcích teroristického typu a skutečně se začala realizovat.

To, že někteří čeští novináři dokázali 15. březen přivítat jako změnu politického režimu a tvrdili, že říšský vůdce Adolf Hitler bude i naším vůdcem, tak to je jenom selhání jednotlivců. Většina si uvědomovala stav věcí, nemožnost bránit ten rozvleklý státní útvar a čelist brutální vojenské moci, ale to neznamená, že složili ruce v klín a odcházeli přes ne příliš přívětivé Polsko na východní frontu, rodící se, ale  samozřejmě i prostřednictvím té jižní cesty  do Francie, kde se zapojil do činnosti francouzské armády a samozřejmě také do Velké Británie,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.

Výsledkem českého odboje a politiky prezidenta Beneše bylo obnovení republiky...

„Prostě to vyhlášení Protektorátu je také uznáním českého odboje jako politické a vojenské síly, která bude hájit myšlenku kontinuity Československého státu a tak se také stalo i když se pak ten stát zrodil v trochu jiných hranicích, ale nicméně myšlenka kontinuity byla dodržena všemi politickými skupinami a samozřejmě i prezidentem Benešem, který ji prosadil na mezinárodním fóru,“ zdůrazňuje Zdeněk Zbořil.