V rámci hlásání jediné pravdy, sociální spravedlnosti a antirasismu, se vynucují  ponížené souhlasy,  přetvářky a chvalořečení, které z doby socialismu mnozí pamatujeme. Máme tu nově povstalé politruky, kádrováky, nová agitační střediska v redakcích, televizích a v centrech některých sociálních sítí a místo výstavby socialismu se to vše maskuje pofidérními pojmy jako jsou zásady komunity, zásady politické korektnosti a zásady údajné  rasové a náboženské snášenlivosti. Zatímco posledním dvěma snahám se nedá nic vytknout, ostatní je tmářství prolézající demokracií jako rakovina. Ostatně nacismus nebo komunismu byl stejnou rakovinou pro celý svět.

Slušnost, poctivost a objektivní pravda je porážena na každém kroku. Z věděckých cen se stávají propustky na granty hlásající neověřené oteplovací pravdy, z uměleckých cen se stávají ceny festivalu politické písně Sokolov a filmová cena Oscar dávno nevyjadřuje kvalitu, stejně tak se do bahna propadají další, politickou korektností deformované, kdysi vážené umělecké ceny.

Nežijeme ve vzduchoprázdnu a i nás se tento vývoj probíhající v jiných zemích dotýká. České volby v říjnu letošního roku sice nebudou osudově fatální, protože jsou to nakonec jiné evropské vlády, které určují běh na našem kontinentu, ale mezníkem být mohou.  Buď bude Česko alespoň trochu snesitelné nebo se změní v „bidenovskou demokracii“ pod zeleno-rudým pláštíkem. Při pohledu na voličům nabízené strany a hnutí se nikde žádný velký optimismus neobjevuje a nezbude než opět vybírat menší zlo.

Kdyby nám ale někdo před třiceti lety tvrdil, že z mizérie socialismu (a to ten český ještě nadprůměrně fungoval) se za pár let přesuneme do světové mizérie hraničící s fanatismem a nesnášenlivou nenávistí k jakékoliv objektivní pravdě, neuvěřili bychom. Ale ten stav  prokazatelně nastal.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)