„Ono s těmi začátky válek, i když jsou světové, je to vždycky trochu obtížné. 1. světová  válka měla ještě tu „výhodu“ , že alespoň císař František Josef I.  vydal „Prohlášení mým národům“ a vyhlásil válku Srbsku.  A jak se  k němu  přidávali další a další  si vlastně ani moc nepamatujeme. Tak máme jednoznačný začátek 1. světové války, ale Jiří Gruša kdysi tvrdil,  že 1.světová válka neskončila v roce 1918, ale že jejím pokračováním byla 2. světová válka a dokonce i 3. světová válka (myslel tím „válku studenou“). Takže 20 století žilo v jedné světové válce. Ale, samozřejmě, Jiří Gruša byl básník, historik a literát, takže si mohl dovolit takovou metaforu nebo vidět a  popsat obraz, který se v jeho fantazii zrodil

Ale ono to s tou 2. světovou válkou je také dost obtížné. Když už chceme mluvit o světové nebo o světovosti této války,  tak bychom přinejmenším mohli začít konfliktem v roce 1937 mezi Japonskem a Čínou a masivní vojenskou agresi japonské armády v kontinentální Číně, která měla velmi brutální podobu,  a také bychom mohli mluvit o  reakci,  kterou byla dohoda mezi čínskými komunisty a čínskými nacionalisty, chcete-li Čankajškem a Mao Ce-tungem, o společném boji proti nepříteli.

A stejně tak to je v evropském  politickém prostředí.  Zvykli jsme si na to, že útok na Polsko je začátkem 2. světové války, ale zapomněli jsme, že 15 března 1939 na území Československa měly vstoupit hned tři armády, nejenom německá, ale o pár hodin dříve ještě i polská, která chtěla obsadit kus Těšínska. Pokus o obsazení Podkarpatské Rusi nebo Zakarpatské Ukrajiny a některých jižních části Slovenska byl ze strany Maďarského státu také válečným aktem.

„To znamená, že  vojenská akce nebyla řízena jenom nějakou „nacistickou“ politickou stranou, ale Vůdcem Velkoněmecké říše  Adolfem Hitlerem, který do Prahy přijel ve vojenské uniformě.  To vyhlášení Protektorátu a procházku po hradčanských prostorách hradních vykonal jak voják. Ano, byla to vojenská akce, které stále ještě spojenci zbytku Československa přihlíželi,  byla to vojenská akce, která měla podobu vojenského tažení,  během kterého  došlo k ustavení okupačního režimu  a k demonstrativnímu projevu moci na dobytém území.

Výsledkem českého odboje a politiky prezidenta Beneše bylo obnovení republiky...

„Vyhlášení Protektorátu je na české a slovenské straně doprovázené organizací tzv. zahraničního odboje a jeho postupný uznáváním  odboje jako politické a vojenské síly, která chce hájit myšlenku kontinuity Československého státu. A tak se  také stalo i když se po válce tento stát obnovoval  v pozměněných hranicích z vůle dohod Spojenců. Ale nicméně myšlenka kontinuity byla dodržena všemi politickými skupinami a samozřejmě i prezidentem Benešem, který ji obhájil na mezinárodním fóru, “ zdůrazňuje Zdeněk Zbořil.