Vysvětlil jsem jí, že to je evropská zelená politika, jejímž smyslem je uhlíková neutralita, alternativní zdroje energie a záchrana planety. Zachmuřila se, ale pak začala dělat to, co má. Ukázala mi souvislosti a budoucnost, píše na svém blogu Vlastimil Vondruška.

Minulý týden proběhla v médiích nenápadně zpráva, že Evropská centrální banka urychlila tisk nových peněz, aby byly prostředky na evropskou politiku. Divím se, že zelená frakce v Europarlamentu nezalehla na matrace, neblokuje vstup do sídla Evropské komise, že po ulicích nepochodují zástupy pirátů a stoupenců klimatické Gréty s transparenty žádajícími zastavit devastaci Evropy. Je to děsivé, ale oni se snad ještě radují. Víc peněz, víc prostředků na ekologické organizace, na solární panely a větrné elektrárny, na elektromobily a zateplené domy. A na všechno ostatní, nejsem „zelený“ a netuším, co dalšího se chystá pro záchranu naší planety.

Proč jsem začal tím, že se masivně tisknou další a další nekryté peníze? Je to logické. Nemluvme teď o ekonomických aspektech, sami ekonomové se nemohou shodnout, zda se to jednou zlomí a dojde ke krachu a děsivé inflaci. Možná ano, možná ne, protože peníze už dávnou nejsou kryté zlatým standardem a tak si mohou vlády tisknout do alelujá, dokud bude někdo ochotný takové peníze brát a dokud bude za ně co nakupovat. To je právě ta ekologická hrůza.

Vytiskne se víc peněz a tím se posílí investice do ekologických zařízení. Ta uspoří zlomeček negativních vlivů lidské činnosti, kterou devastujeme tuhle planetu. Jenže k tomu, abychom mohli tahle zařízení vyrobit, potřebujeme továrny a specializované stroje, suroviny, energii pro výrobu a sofistikovaný transport.

A teď prosím počítejte. Suroviny se musí někde vytěžit a zpracovat. Zpracování většiny kovů je energeticky velice náročné. Evropa zrovna neoplývá potřebnými surovinami, a tak se musí většina materiálu pro prvovýrobu dovážet. Námořní lodě a silniční kamiony spalují naftu a není jí málo! A to nemluvím o politických konsekvencích, protože suroviny, nevím proč to Bůh tak zařídil, jsou často v zemích, která označujeme za nedemokratické. A tak proti nim demonstrujeme, vymýšlíme na ně různé sankce, jenže je pro zelenou politiku potřebujeme (uvědomují si to vůbec ekologičtí aktivisti?).

Nakonec se tedy nějak suroviny dostanou do ekologické výroby. Už teď se za nimi táhne dlouhá šedá neekologická šmouha. Začne se vyrábět. Ekologická zařízení jsou ovšem dost složitá, a to znamená, že se nevyrábějí na jednom místě. Evropská kooperace mnohdy nestačí a některé komponenty se do Evropy dovážejí jako obvykle z Číny. To znamená přes polovinu planety. Ale i ty vyrobené v Evropě se musí převážet.

A pak, musí se pro transport sofistikovaně balit. Obalový materiál se vyrábí na bázi plastů. Obaly se také musí někde vyrobit (další suroviny, energetická spotřeba a transport), a po použití se musí recyklovat, protože se v přírodě nerozkládá (recyklace znamená další zařízení, energetickou spotřebu a dopravu plus dotace z našich daní, aby se tohle mohlo v rámci ekologie provádět).

Takže se nakonec na jedno místo dostanou stovky a tisíce součástek ze stovek a tisíců míst. Smontují se a pak se musí dopravit, někdy třeba přes půl Evropy na místo, kde vyroste malebné pole solárních panelů nebo dekorativní les větrníků. Už dávno jsme totiž rezignovali na estetiku a autentičnost vzhledu naší krajiny.

Takže sláva, máme alternativní zdroje pro výrobu elektrické energie! Ve statistikách se vyplní procenta, o kolik víc elektrické energie se může z těchto alternativních zdrojů vyrobit, a všichni zelení politici, moderní média a naivkové jásají. Nikde se ale nedočtete, jaké energetické náklady vůbec vybudování takového úsporného zařízení vyžaduje. Ať zkusí odborníci spočítat, jakou spotřebu má třeba výroba hliníkových komponentů (ale poctivě, od těžby bauxitu počínaje, přes elektricky náročnou tavbu až po zhotovení daného dílu a jeho dopravu do montážního zařízení).

Geopoliticky to totiž vychází tak, že se značná část surovin a energetické spotřeby, spojených s výrobou našich slavných zelených technologií, realizuje mimo Evropu. My se můžeme zbláznit, abychom dosáhli uhlíkové neutrality v Evropě. Jenže Evropa je zlomek světa. A ty ostatní uhlíkově neutrální nejsou a díky nám ani nebudou. Naopak, situaci planety jen zhorší, pokud budou pro nás vyrábět ekologická zařízení. Představa, že je pro nás budou v Asii vyrábět na stejně úsporných ekologických zařízeních je snad ještě větší naivita, než si myslet, že zachráníme planetu tím, že přestaneme konzumovat hovězí maso a vybijeme skot na Šumavě, protože chudák, odpusťte mi to slovo, prdí hodně kysličníku uhličitého.

Takže ve výsledku výrobou ekologicky úsporných zařízení jen zhoršíme situaci ve znečištění planety. Neříkám, že zhoršíme klima, protože spojitost mezi lidskou činností a historicky danou neustálou změnou klimatu není exaktně prokázaná. Ale to je na jinou úvahu. Nicméně znečištění planety a zbytečné čerpání surovinových a energetických zdrojů je neoddiskutovatelným faktem. A smrtelnou oprátkou na našem krku. A ta oprátka je, jak se mi zdá, upletená z ekologických opatření.

Vypadá to krásně, mít alternativní energetické zdroje. Sám mám doma solární panely a tak vím, že od října do března se bez skoro stoprocentního odběru z běžné sítě neobejdu. Stejně jako všichni ostatní, protože tyhle alternativní zdroje v našich zeměpisných podmínkách prostě v zimě nic nevyrábějí. Není slunce, padá sníh, nebe je šedé a plné mraků, a den je strašně krátký. Kdo to neví, v noci soláry nefungují, a to ani v létě!

V zimě a v noci musíme odebírat energii z fosilních paliv a jaderných elektráren. Prostě musíme, i kdybychom stokrát demonstrovali za čisté zdroje. V zimě a v noci prostě nejsou! Nejsou a nebudou.

Evropská komise chce výhledově zakázat spalovací motory u automobilů. A současně chce zakázat výrobu elektřiny z fosilních paliv (o jaderné energetice nemluvě). Pokud se to udělá, pak budeme celkem spokojeně žít od jara do podzimu. V zimě se život zastaví, nebudou jezdit elektromobily, nebudeme topit a svítit, protože nás nechají alternativní zdroje na holičkách. Leda bychom nakupovali elektřinu od ekologicky nečistých sousedů (takže by to bylo drahé a planetě by to vůbec nijak nepomohlo). Jenže my už na to ani nebudeme mít.

Díky evropské ekologické politice zlikvidujeme domácí průmysl, protože zelená energie je drahá. Pokud se ještě zavede uhlíková daň, bude výroba ještě dražší. Neobstojíme v konkurenci zemí, které se na naše ekologické šílenství vykašlou (mnohé v čele s Čínou přece nepodepsaly Kjótský protokol a Pařížské úmluvy). Stále slyším, že tyhle obavy nejsou podstatné, protože my MUSÍME bojovat za záchranu planety a světové klima (jako se kdysi bojovalo za světový mír). Jistě, můžeme se obětovat, ale pak je třeba poctivě nám, Evropanům, sdělit, co se doopravdy stane.

Tisk peněz tohle nejen nezachrání, ale jen to zhoršuje. Čím víc peněz dáme na novou ekologickou politiku, tím víc devastujeme tuhle planetu a tím víc sami chudneme a směřujeme k bídě. Nejen té hmotné, ale i duševní.

Co s tím? V první řadě je třeba zcela změnit filozofii našeho života, naší ekonomiky, naší politiky. Nesmíme žít ve vleku velkých korporací, které prostě chtějí vydělávat a je jim jedno, jak to dopadne. Ekologie je úžasný byznys, stejně jako třeba vakcíny. Nadnárodní korporace se jich nevzdají, pokud se nepostavíme proti nim a nezačneme jednat rozumně, s rozumnými politiky a s rozumnými zákony. A pokud nepřestaneme poslouchat různé pološílené aktivisty a aktivistky. Planetu nezachrání technika, tu můžeme zachránit jen my sami, pokud se nezačneme chovat jako lidé a nezačneme žít skromněji a racionálně.