Zatímco CDU Angely Merkelové utrpěla během dvou regionálních voleb dalším propadem v průzkumech kvůli jejímu chaotickému řízení pandemie koronaviru, její vláda se stále zabývá hlavně projekty sociálního inženýrství a bojem proti politické pravici v zemi.

Během 13. integračního summitu v tomto měsíci představila německá vláda a federální komisař pro migraci, uprchlíky a integraci nový akční plán pro integraci milionů migrantů, kteří nyní v zemi pobývají. Podle zveřejněného plánu musí v německé společnosti dojít k obrovským kulturním změnám, aby se nově příchozí cítili jako doma a začlenili se na trh práce, přičemž migranti bez práce stojí v současnosti zemi nejméně 6 miliard eur ročně a většina z nich na trh práce nevstupuje.

Nový akční plán, vypracovaný s pomocí stále vlivnějších nevládních organizací podporujících migraci, je duchovním dítětem Německé integrační komise, jíž dominuje Strana zelených. Jejím cílem je „podporovat federální vládu v dalším rozvoji integrační politiky a podporovat soužití všech lidí v zemi – ať už Němců a cizinců, s přistěhovaleckou historií nebo bez ní… [a] dále rozvíjet podmínky pro soužití všech občanů bez napětí, podporovat vzájemné porozumění a bojovat proti xenofobii a nerovnosti“.

Pětifázový plán počítá s obdobím vícefázové integrace, fází „společného růstu“ a konečně stavem soudržnosti. Jeho cílem je nejen integrovat migranty, kteří již v zemi pobývají, ale také pozitivně motivovat cizí státní příslušníky, kteří ve své zemi původu nabízejí pracovní místa a navštěvují jazykové kurzy, aby se připravili na život v Německu před jejich příjezdem.

Jejím cílem je přilákat k probíhajícímu spontánnímu procesu více imigrantů prostřednictvím „přesídlení a humanitárního přijetí“ nebo nabídkou „podpory zaměstnavatelům při náboru zahraničních pracovníků“.

Návrh doporučuje získat více pracovníků ve zdravotnictví s migračním zázemím a doporučuje zřídit vzdělávací platformu pro stávající zaměstnance s cílem „podporovat transkulturní dovednosti v ošetřovatelství“. V jiných oblastech profesního života, během páté fáze integračního procesu, akční plán doporučuje účast na politickém vzdělávání, zahájení antidiskriminačních iniciativ a zavedení kvót pro migranty nebo osoby se zahraničním vzděláním ve veřejných službách.

Ten se odvolává na dřívější požadavek Elke Breitenbachové z radikálně levicové strany Die Linke na vytvoření 35procentních kvót pro migranty v hlavním městě berlínské správy a veřejných služeb. V nich již existuje 60procentní kvóta pro ženy, a pokud by měla být splněna 35procentní kvóta pro migranty, bylo by pro rodilé bělochy stále obtížnější získat práci ve veřejných službách, nebo by alespoň mohli být vyloučeni z aktivního náboru v příštích dvou nebo třech desetiletích.

Akční plán by měl také zavést radikální změny v podnikatelském prostředí. Pod nadpisem „Různorodost v podnikání“ vláda vyzývá podniky, aby vytvořily to, čemu říkají „pracovní prostředí bez předsudků“. To by znamenalo nejen zavedení zvláštních programů uznání pro podporu rozmanitosti nebo projektů rozmanitosti, jichž by se zaměstnanci měli účastnit, ale nevyhnutelně by to vedlo k sankcím vůči těm, kteří by se na základě svého svědomí odmítli účastnit takového politického vzdělávání. Iniciativa by mohla ve skutečnosti přehlasovat německý základní zákon, který zakazuje negativní či dokonce přednostní zacházení s kýmkoliv na základě jeho náboženského vyznání nebo rasového původu a také chrání právo každého občana zvolit si vlastní politické nebo kulturní hledisko.

Zdá se, že tato skutečnost neodrazuje hlavní autory akčního plánu, německou stranu Zelených, kteří ve svém vlastním programovém prohlášení hlásají vytvoření „rozmanité země přistěhovalectví“. To se potvrzuje i v závěrečných fázích jejich integračního akčního plánu, kde obhajují kulturní transformaci německé společnosti prostřednictvím přistěhovalectví, kde se očekává, že se většinová společnost otevře většímu vlivu příchozích ze zahraničí. Podle návrhu Strany zelených jsou nově příchozí ušetřeni téměř veškeré zodpovědnosti za svůj vlastní úspěch v Německu a místo toho program neomylně připomíná snahu o rozsáhlou politickou převýchovu původního obyvatelstva země.

Vliv vlády na svobodu slova se zaměřuje také na německý svobodný tisk, jak je zřejmé ze stránek Sdružení nových německých mediálních tvůrců, které je obecně vnímáno jako dlouhá ruka vlády Merkelové ve světě německých médií.

Prostřednictvím sdružení se vláda pokouší zasahovat do tamních sdělovacích prostředků, aby jim poradila jak akceptovat svou různorodost jako vlastní. Vláda na svých internetových stránkách otevřeně prohlašuje, že „za účelem podpory rozmanitosti ve filmových, televizních a redakčních kancelářích se sdružení New German Media Makers Association ve spolupráci s mediálními domy a žurnalistickými školami snaží poskytovat cílenou podporu pracovníkům v médiích s přistěhovaleckým a uprchlickým původem a mediálním společnostem a školicím střediskům pro novináře s cílem rozvíjet jejich přístupy k rozmanitosti“.

Podle všech měřítek je to jen těsně před přímým zásahem do personální politiky německých médií, stejně jako pověření konkrétního politického étosu, který by měl následovat při jejich novinářských redakčních rozhodnutích.