Tento týden jsme svědky odvolání velvyslance ke konzultaci,  konkrétně ruského velvyslance do Moskvy,  co to vůbec znamená, používá se taková akce  jako předehra války nebo něco podobného?

Co vy na to pane Zbořile?

„Učí se to už na každé diplomatické akademii nebo na každé škole, kde se učí diplomacie a zabývají se tam vztahy mezi státy, národy a zejména pravidly, kterými se to řídí. Odvolání velvyslance ke konzultacím do mateřské země je jedním z významných kroků, které svědčí o tom, že vzrůstá napětí mezi nejméně dvěma státy nebo mezi jedním státem a skupinou států a je to už ale jenom další krok, který je projevem toho faktu, že k nějakému napětí došlo. Ten první obvykle bývá takové vzájemné pomlouvání se nebo chcete-li jenom kritika chování jednoho nebo druhého státu. Druhým krokem je již obviňování z konkrétních činů,  které snižují úroveň vzájemných vztahů. Třetím krokem je zaujetí nepřátelského postoje, to je například jmenování konkrétního státu na listině nepřátel.  George Bush k tomu používal nebo v dobách administrativy George Bushe, se k tomu používal  pojem darebné státy a další podivné dehonestující výroky a po nich teprve následuje podání nóty nebo vzájemná výměna nót,  předvolání velvyslance v mateřské zemi nebo odvolání velvyslance ke konzultaci v mateřské zemi. Po nich pak už ty další kroky jsou velmi rychlé a za normálních okolností směřuji k vyhlášení otevřeného nepřátelství a dokonce i k vyhlášení války Tak tomu ale bývalo ještě v devatenáctém století a někdy i ve století dvacátém se tento postup udržoval, ale dneska už jsme na daleko vyšší úrovně nebo chcete-li v hlubším propadu chování státu na mezinárodním poli a už se jednotlivé kroky, o kterých všichni vědí že se mají dodržovat, nedodržují,“ uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Vypadá to tak, že kdo má větší svaly, tak nedodržuje žádná pravidla…

„Zajímavý je případ samozřejmě Velkoněmecké říše,  která zacházela  s diplomatickými pravidly velmi svévolně, ale zajímavé je třeba i chování Spojených států a Japonska nebo Japonska vůči Spojeným státům v předvečer Pearl Harboru, kde to nabývalo až takových absurdních podob, že vlastně vyslanec nebo velvyslanec Japonského císařství přichází odevzdat vyhlášení války Spojeným státům až asi dvě nebo čtyři hodiny po zahájení bombardování Pearl Harboru, to znamená po zahájení nepřátelského vojenského aktu. Pravda je, že se toto v různé podobě nedodržují tak striktně ta školometská pravidla, ale vždycky to svědčí o něčem co je v mezinárodní politice nebezpečné,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.

A v současnosti Rusko-USA…

„Někde jsem četl, že prezident Spojených států Joe Biden je vlastně hologramem, čímž ten autor chtěl říct, že se jedná o médium, které tlumočí názory nikoli své, ale někoho jiného to znamená zájmových skupin, ať už se jedná o vojenské skupiny nebo finanční skupiny nebo nějaké jiné průmyslové skupiny vojenskoprůmyslového komplexu a tak dále.  Ale ono se to odehrává i na té druhé straně. My jsme díky tomu špatnému zacházení s jazykovými prostředky v našich médiích zjistili, že za všechno zlo v Ruské federaci může Vladimír Putin, který je navíc ještě vydáván za hlavu Sovětského svazu. Ale ono to ani tam není tak jednoduché. Pravda je, že Ruská federace těží z velké tradice diplomacie Sovětského svazu, ale také z carské diplomacie,  přinejmenším celého 19 století a dodržuje jistá formální pravidla, ale my stejně nevíme zda náhodou tím hologramem není také Vladimír Vladimírovič, protože i v Rusku existují zájmové skupiny podobně jako ve Spojených státech, které mohou usilovat o nepřátelství s nějakými konkurenčními organizacemi nebo státy pokud jsou ty organizace garantovány autoritou státu, ale dokonce i v tom vedení Ruské federace a na nejvyšších místech mohou být lidé, kteří nejednají v úplné shodě,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Takže, kde končí diplomacie mluví zbraně?

„Východisko z toho je velmi nebezpečné, protože pokračování diplomacie válečnými prostředky může být inspirováno nejrůznějšími zdánlivě nedůležitými příběhy,  jednou bombardováním torpédoborce v Tonkinském zálivu, podruhé dovezením sovětských raket na Kubu nedaleko od Floridy. Ohniska nebezpečí se vytvářejí velice snadno, zejména pokud existují vojenské základny po celém světě a pokud působí skupiny profesionálních žoldnéřů také v zemích, o jejichž existenci často ani nic nevíme.

Pravda je, že ještě druhá světová válka začíná nejen přepadením Polska a později přepadením Sovětského svazu, ale ze strany Francie a Velké Británie vyhlášením války Velkoněmecké říši. Pravda je, že se už ani tehdy nedodržovala pravidla diplomacie a to když se nedodržují, tak je vždycky známkou toho, že se svět dostává do situace, ve které neplatí pravidla, ale platí jenom to, kdo má víc raket, kdo má silnější nukleární odstrašující prostředky, kdo má silnější a mocnější zbraně hromadného ničení a kdo je ochoten jich použít,“ dodává Zdeněk Zbořil.