Tou procedurou bylo slyšení 54 kandidátů na čtyři uvolněná místa v patnáctičlenné Radě České televize ve volebním výboru Poslanecké sněmovny. Tento výbor z celku adeptů vybral dvanáct jmen, trojnásobek volných míst radních, a tato jména předal k hlasování na plénu Sněmovny, jak předepisuje zákon.

Proč se vlastně zabývat touto (za normálních okolností nikterak zásadní) událostí? Nu právě proto, že okolnosti nejsou normální. Vůči České televizi se dlouhodobě vznášejí kritické hlasy, spočívající ve dvou rovinách.

Jednou je neprůhledné a podle stávajících pravidel vlastně jen velmi těžko kontrolovatelné hospodaření. Uvědomme si, že ČT ročně nakládá s více než 7 miliardami z veřejných zdrojů (tzv. koncesionářský poplatek, tedy něco jako druhotná daň, povinná ze zákona), a dále rozpouští rezervní Fond televizních poplatků (za léta fungování stávajícího ředitele Petra Dvořáka jde opět o miliardy, o nichž občané jako de facto vlastníci té instituce nevědí, jak je s nimi nakládáno. Do ČT nesmí vstoupit ani Nejvyšší kontrolní úřad. A tak dosavadní stav byl takový, že generální ředitel Dvořák měl sehrané vztahy s předchozí, v tomto směru homogenní Radou ČT a společně dávali řadu let ve známost, že je vše v nejlepším pořádku a ČT nemá na sobě stín chyby.

Až do loňského roku, kdy byli do Rady ČT zvoleni tři nové členové s podstatně kritičtějším pohledem na dění v ČT a hlavně snahou proniknout do jejich tajů, právě zejména v ekonomické oblasti. To vyvolalo paniku v řadách těch, kdo stojí za Dvořákem. Kdo že to je? Opoziční strany tzv. demobloku (zejména TOP 09, ale nejen), nátlakové aktivity typu Milion chvilek, cechovní organizace typu Filmový a televizní svaz (FITES), Asociace režisérů a scénáristů (ARAS). Syndikát novinářů atd., u nichž je zřejmý střet zájmů: velký díl příjmů těchto osob pochází právě ze zakázek pro ČT. Čili ano, jde tu hlavně a na první pohled o moc a o peníze. Nesmíme zapomínat ani na vlivnou (vlivovou) a převážně ze zahraničí financovanou „neziskovku Člověk v tísni“, která již několik let za naše peníze indoktrinuje naše děti ve školách, aby věděly, koho mají správně volit.

Na druhý pohled (a strany uvedené v předchozím odstavci jsou toho důkazem), jde tu také o politiku. ČT se za poslední léta z instituce, která má informovat a (i podle dikce zákona) poskytovat prostor pro pluralitní výměnu názorů, stala propagandistickou troubou jedné části politického spektra, namířenou proti druhé části. A to dělítko nemusí nutně vést mezi koalicí a opozicí. Hlavním a nejčastějším cílem ostouzení a insinuací v ČT je samozřejmě předseda vlády a hnutí ANO, Andrej Babiš. Je zde dlouhodobě vykreslován jako mezinárodní zločinec a tato nálepka se stala de facto onou „tisíckrát opakovanou lží, jež se stane pravdou“. Aspoň to se nejspíš domnívají lidé v ČT. Že čím častěji budou někoho urážet a denuncovat, tím větší psí hlavu mu v očích veřejnosti nasadí. Jenže ono to funguje obvykle právě naopak. Kolik špíny nakydala ČT na hlavu tehdejšího ministra financí Babiše v Sobotkově vládě před volbami 2017, a docílila (společně s ostatním mediálním mainstreamem), že Babiš vyhrál volby s ještě lepším výsledkem, než předvídaly průzkumy. ˇ

ČT ovšem nemíří jen na Babiše (a samozřejmě prezidenta Zemana, to už asi na Kavčích horách patří k povinnostem - držet hlavu státu v přímé palbě). Dalším terčem, a to stálým a průběžným, je hnutí SPD, ačkoli toto je rovněž v opozici a mnohokrát dokázalo, že není žádným „nacistickým spolkem“ ani domnělým klubem ANOb, poslušným kývalem, který hlasuje unisono s koalicí. Naopak. Programové priority SPD, například všeobecné referendum, budoucí vystoupení z EU atd., to jsou hodnoty, které ANO rozhodně nesdílí. A přesto to obě hnutí od ČT schytávají v obdobné míře. Nejde tedy vlastně ani o ideologii a program, tomu beztak lidé v ČT většinou nerozumí nebo nevěnují pozornost. Jde o osobní animozity vůči jedněm a zájmová závislost na druhých. To není jen tak tvrzení od boku. Existují seriózní průzkumy (dělá je např. agentura Newton Media), které dokazují, jak nerovnoměrný prostor dostávají zástupci různých politických proudů ve zpravodajství a diskusních pořadech ČT. Dlouhodobě se drží na špici zástupci TOP09, ačkoli tato strana se v minulých volbách málem ani nedostala do Sněmovny, čili patří k marginálním politickým silám. Z vysílání ČT by neznalec mohl dobře odvodit, že jde naopak o sílu dominantní a podstatnou. Jeden se neubrání vtíravé úvaze, komu že všichni ti šéfredaktoři vděčí za svá místa v ČT?

A to je druhý důvod k zamyšlení se nad budoucností České televize. Je to dnes instituce, která si vytváří vlastní názor a postoj, a to je u média (natož veřejné služby) nepřijatelné. Jedna redaktorka ČT se dokonce před časem podřekla a v rozhovoru s Janem Schneiderem reagovala na jakousi jeho poznámku spontánně vyslovenou větou: „To ale není názor České televize!“ A tu to máme. ČT nemá co mít nějaký „svůj“ názor. Pokud lidé v ČT chtějí hájit „své“ názory, ať jdou, postaví si televizi na zelené louce a provozují ji za vlastní peníze. Dokud ale podle zákona mají sloužit potřebám občanů, kteří si je platí, musí informovat, a nikoli šířit propagandu.

Ta v úvodu zmíněná procedura, která nepochybně nyní na řadu dní zaplní všechna dotčená média, proběhla docela nečekaně. Do té dvanáctky připuštěných do volby na plénu PS, nepronikl de facto nikdo, koho by bylo možné (jako třeba dnes Zdeňka Šarapatku) považovat za radikálního zastánce politického směru, jemuž je v ČT dáván největší prostor. Zkrátka jde o lidi nespjaté s touto dnešní ČT. Zato však namnoze o lidi vybavené značnými zkušenostmi z mediálního prostředí, ve dvou případech (K. Novák a R.Žádník) dokonce o bývalé manažery ČT, takže je zde jistá záruka, že v případě, že uspějí v druhé volbě, povedou kroky Rady ČT směrem k pročištění všech uvedených špatností – ekonomických a politických.

Aby mi bylo rozuměno, já nepléduji proto, aby se ČT stala hlásnou troubou kohokoliv jiného (například) SPD. Já si jen přeji, aby nebyla ničí hlásnou troubou, poctivě referovala o dění a souvislostech a neutrácela peníze zbůhdarma. Přál bych si jenom upřímně, aby se novinářskému řemeslu vrátila profesionální noblesa a objektivnost, o kterou mnozí v ČT přišli. Myslím si to jako občan a koncesionář. A předpokládám, že většina ostatních si to myslí také. Dočkáme se?

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)