Děkuji za psaní a za důvěru. Výstižně jste popsala otázku, kterou si klade víc lidí, než byste možná řekla. Jak nepodporovat současný politicko-ekonomický systém, který nabírá stále zločinnější rysy, a jak zároveň rozumně přežít.

Bylo by možná krásné, kdybyste se mohla odstěhovat do divočiny a živit se lovem nebo sběrem kořínků, ale pro to nejsou v Evropě podmínky. O něco realističtější je možnost odstěhovat se někam na venkov, najít si nějakou jednodušší práci, klidně řemeslnou a žít do značné míry samozásobitelsky, mimo systém. K tomu ale potřebujete přátele, kteří by vám takovou změnu života umožnili. A dnes ani nedokážete říct, jestli by Vám takový životní styl vyhovoval.

Navíc to nemusí být přímo přátelé. Třeba se ve Vašem životě objeví zajímavý muž, který vám k takové změně pomůže. Takové věci nelze určit předem. Ale rozhodně byste tomu měla být otevřená.

Kromě toho je dost lidí, kteří jsou schovaní na manažerských místech v korporacích, a potají podporují vlastenecké aktivity. Někdy finančně, někdy pomohou něco zorganizovat, někdy píšou na internet pod falešným jménem nebo dělají korektury textů apod. Někdy to má tu podobu, že podporují vlastenecky založeného sedláka – třeba tím, že odebírají jeho produkty, nabízejí je svým známým a občas se na statek zajedou podívat, a pomoci. I to je způsob, jak pomáhat.

V každém případě je důležité být v kontaktu s nějakou vlasteneckou skupinou a udržet si zdravý rozum a kritické myšlení. Nepodlehnout sektářskému vidění světa.

Kdybych věděl, co Vás baví, co umíte, z jakého jste regionu, možná bych dokázal poradit konkrétněji nebo s někým propojit.

V každém případě Vám přeji, abyste si udržela naději. Ono se nakonec může stát, že budeme poraženi. Ale mnohem častěji dochází k porážkám tak, že jedna ze stran dojde k tomu, že nemá cenu bojovat dál.

Ať žije svobodná Česká republika!

Petr Hampl