MICHAL SEMÍN upozorňuje na to, že celá operace na globální omezení svobod obyvatelstva byla plánována daleko dříve, než se koronavirus objevil
Ve středu 17. března představila Evropská komise svůj návrh na legislativní zavedení takzvaných digitálních zelených pasů, umožňujících – počínaje letošním červnem – cestování za prací a turistikou v rámci EU.
Tato aplikace bude obsahovat informaci o tom, zda jsme byli očkováni proti nemoci COVID-19, negativně testováni na přítomnost SARS-Cov-2 v těle či zda máme protilátky po prodělané nemoci. Certifikát bude zaveden v případě, že bude jednomyslně schválen všemi členskými státy a Evropským parlamentem.
Odpůrci tohoto řešení se mohli cítit uspokojeni oznámením, že povinné používání pasů platí jen po dobu pandemie, tedy jakmile Světová zdravotnická organizace (WHO) ohlásí její konec, přestanou být digitální certifikáty vyžadované. Jedním dechem však komisař Reynolds neopomněl zdůraznit, že s příchodem příští pandemie budou opět aktivovány.
I kdyby se zhotovení Evropskou komisí iniciovaného pasu někde nečekaně zaseklo, na výrobě pasů již delší čas pracují soukromé IT společnosti – včetně gigantů typu Microsoft či IBM – které jsou okamžitě připraveny nabídnout svůj produkt komukoli, kdo sáhne do šrajtofle. Jinými slovy, vedle testů a vakcín tu vzniká další smart pračka na globální, ničím nekryté peníze. Vlastní digitální očkovací pas má i Mezinárodní asociace leteckých dopravců, sdružující na 280 společností z celého světa. Víme již i o první letecké společnosti – australské Quantas – která nebude neočkované pasažéry přepravovat.
Pozadu nemůže zůstat ani propagátor Velkého resetu a čtvrté průmyslové revoluce Světové ekonomické fórum, připravující – pro naše dobro, pochopitelně – tzv. Common Pass. Nejdále je v segregaci neočkovaných Izrael, o němž jsem psal podrobněji zde.
Právě z izraelského příkladu si lze snadno odvodit, že vakcinační aplikace v mobilu nebude rozhodovat jen o tom, zda budeme moci odjet na zahraniční dovolenou, ale i o tom, zda si budeme moci jít zaplavat do bazénu, zajít si na koncert či do divadla.
Přesto se najdou lidé, kteří proti očkovacím pasům nic nenamítají. Prý nám konečně umožní již rok odkládané drahé rekreace, na které jsme z let hojnosti zvyklí a státy, žijící z turistiky, začnou stavět na nohy. A až se virus vlivem plošné vakcinace vytratí, mobilní aplikace si jednoduše vymažeme a svět bude takový, jaký byl dřív.
Omyl.
Pomiňme skutečnost, že plošné očkování s velkou pravděpodobností povede jen k dalšímu zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva, ale i kdyby se tato temná vize nenaplnila, předsedkyně Komise EU Ursula von der Leyenová má jasno. V rozhovoru pro britský deník Financial Times totiž oznámila, že „vstupujeme do éry pandemií“.
Zajímavé. Jak to ví? Jsou jen dvě možnosti – dar proroctví, nebo prozrazení plánované agendy. Kdyby šlo vypsat kurzy, viděl bych ten poměr asi tak na 0:100. Důvod? O zavedení očkovacích pasů se ve skutečnosti rozhodlo mnohem dřív, než při poslední lednové videokonferenci našich drahých eurokratů – v době, kdy o nemoci COVID-19 nevěděli ani pověstní wuhanští netopýři. Důkazem je materiál Evropské komise, nazvaný Cestovní mapa pro vakcinaci z roku 2018.
Naposledy byla aktualizována ve třetím čtvrtletí 2019, tedy krátce předtím, než v Centru Johnse Hopkinse pro biologickou bezpečnost proběhla simulace pandemie koronaviru, financována Nadací Billa a Melindy Gatesových. Dokument má 10 stran a jednotlivé kroky k implementaci eurovakcinační agendy jsou v něm rozfázovány do let 2018 – 2022. Prvním krokem mělo být posouzení proveditelnosti plánu na zavedení společných očkovacích pasů pro občany EU, přičemž tento úkol je tu rozvržen na roky 2019 – 2021.
COVID-19 vše trochu uspíšil, takže výsledný produkt je představen o rok dřív, než jak plánovači z EK zamýšleli. V dokumentu se dále uvádí, že po celou dobu přípravy na zavedení zdravotních pasů se bude monitorovat nálada obyvatel a jejich ochota nechat se očkovat. Podrobně rozepsaný plán dále konkretizuje různé aktivity k propagaci vakcín – zde nemůže chybět ani koordinovaný boj proti tzv. dezinformacím – a rozvádí program digitalizace zdravotnických informací a propojení databází jednotlivých členských států. A pochopitelně vytyčuje strategii pro případ nenadálých pandemií, ohrožujících veřejné zdraví euroobčanů.
Vždyť co kdyby…
Reálný život a plány na papíře jistě nejsou jedno a totéž, což ostatně vidíme na tom, jak si dnes některé členské státy, včetně Česka či Slovenska, stěžují na nespravedlivé rozdělování vakcín. Přesto bychom neměli ztratit ze zřetele, že sháňka po různých digitálních aplikacích, dokládajících náš zdravotní stav, vůbec není tak náhlá, jak se na první pohled zdá. Covid, necovid, soudruzi v Bruseli již dávno před ním snili o tom, jak nám ty vakcinační pasy, poskytující svobodu pohybu jen těm, kteří si nechají vpravit do těla software umožňující manipulaci s naší DNA, jednou zavedou.
O čem dalším bylo rozhodnuto dřív, než se na scéně objevil nový koronavirus? Třeba se to jednou dozvíme.
Jen aby už nebylo pozdě.