Autor byl v té době už rok mrtev (rukopis byl nalezen v pozůstalosti), kniha obsahovala autobiografické zápisky, které vznikly v roce 1939. Důvodem velkého úspěchu knihy i mnoha laických i odborných polemik byl fakt, že Haffnerovy zápisky oživily staronový spor - spor o to, zda bylo možné v meziválečném Německu předvídat, kam události nevyhnutelně spějí, anebo zda většina národa skutečně neměla o kořenech pozdějšího nacistického zla ani tušení a kocovina z toho, čím vším prošli, na Němce dolehla až poté, co druhá světová válka skončila.

Haffner, jako student práv a pozdější soudní zaměstnanec, reprezentuje tu část inteligence, která dospívala v prostředí nově se probouzející demokracie a doufala v rozvoj zdravého, průmyslově i kulturně silného státu. Německá společnost, zmítaná po prohrané válce protichůdnými zájmy, tyto naděje nevyhnutelně zklamala. Přinejmenším celá jedna generace mladých - Haffnerových vrstevníků - proto byla nucena nějak zareagovat. Někteří emigrovali, jiní se podrobili (museli podrobit?) režimu anebo propadli demagogii nových vůdců národa. Haffner sám, ačkoli nepatřil k Němcům pronásledovaným z politických ani z rasových důvodů, se v roce 1938 rozhodl pro první možnost a odešel do exilu do Velké Británie.

V Británii se prosadil knihou Germany: Jekyll and Hyde (vyšla v Londýně roku 1940) a po roce 1954, kdy se vrátil zpět do vlasti, se stal jedním z nejvýznamnějších německých novinářů a publicistů. Je autorem řady bestsellerů, např. Churchill, Anmerkungen zu Hitler (Poznámky k Hitlerovi), Von Bismarck zu Hitler - Německá revoluce 1918 - 1919, která vyšla i česky.

Výběr z jeho vzpomínek jsme vybrali z jednoduchého důvodu: Haffner velmi přesně analyzuje onu zlomovou a nic dobré neslibující dobu, která znamenala obrovský vzestup falešného, vsugerovaného sebevědomí - a zároveň výprodej všech tradičních hodnot jako je kultura, lidskost, úcta k druhému. Totální pošlapání všeho toho zachycuje Haffner líčením období nástupu Hitlera a nacistů k totální moci. Není to ale jen historické memento. Na mnoha místech najdete cosi povědomého i v časech našich: cenzuru, exkomunikaci nepohodlných, slovní brutalitu, s jakou je tento „třídní boj“ provozován. Je to až nepříjemně živá kniha – víc než osmdesát let po svém napsání.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)