Češi milují literární a filmové postavy, hojně je citují a berou je za své vzory, ne nadarmo se za typickou českou vlastnost považuje švejkování. Poslední krizový rok dává těmto názorům za pravdu, dalo by se parafrázovat, že se nám tady rozmohl takový nešvar – ojebávat. Zejména pravidla, která omezují normální život v rámci boje se současnou pandemií.

Příkladem nám v tom samozřejmě šli přímo představitelé koaličních i opozičních stran (Prymula, Hnilička, Faltýnek, Jurečka, Kalousek), dokonce i bývalý prezident Klaus. A tresty téměř žádné, Prymulovi je v soukromém sektoru mnohem lépe, Hnilička sice přišel o jednu ze dvou židlí, ale to je tak všechno. Není proto divu, že velká část sportovního prostředí se nyní uchyluje k něčemu podobnému, najednou máme ze všech dětí profesionální sportovce pod pracovní smlouvu za pár drobných měsíčně, aby případná kontrola ze strany policie byla krátká. Ombudsman Českého olympijského výboru, jako vrchol morální autority českého sportu, vydává stanovisko, ve kterém tvrdí, že sice tímto postupem dochází k porušení některých zákonů, ale nelze je trestat a tudíž se nic neděje, pseudoprofesionální sportovci mohou dále sportovat. Stanovisko hodné držitele prestižní ceny Mezinárodního olympijského výboru Olympism in action.

Viníkem je označován ministr zdravotnictví Jan Blatný se svým umanutým přístupem k pomalému rozvolňování a nepreferování sportu jako základnímu kamenu návratu k běžnému životu. Jedno české přísloví říká, že kde není žalobce, není ani soudce, je pravdivé i v této nelehké situaci. Jest velmi komickým poslouchat výmluvy místopředsedy vlády a ministra vnitra Jana Hamáčka, že nelze trestat fyzické osoby, jež podnikají jako provozovatelé restaurací nebo sportovišť. Dalo se to pochopit při první kolizi, ale po roce? Co dělal Hamáček s ministryní spravedlnosti Marií Benešovou? Tolerovali tento stav vědomě? Nebyli schopni zadat změnu svým legislativcům? Máme jich po úřadech málo? Škoda, kdyby se nechovali jako medvěd brtník v zimě, jen s tím rozdílem, že u nich zimní spánek trvá celý rok, mohli přispět k menšímu počtu obcházení vládních nařízení, menšímu počtu nakažených i mrtvých.

Sportovní prostředí se správně snaží tlačit na představitele státu, aby konečně začali respektovat pohybové aktivity jako základ životního stylu naší společnosti. Nicméně svým tolerováním obcházení vládních nařízení selhávají při utváření zdravého morálního respektu k autoritám a českému národnímu státu, jak se o to například snažili Sokolové v dobách dávno minulých při vzniku a posléze obnově naší republiky. Takto jen dávají příklad, jak je vhodné nerespektovat pravidla a demokraticky zvolené autority, byť si o nich můžeme myslet a říkat cokoliv. A buďme rádi, že můžeme.     

(svob,prvnizpravy.cz,foto:arch.)