Přední němečtí vědci zjistili, že nošení určitých typů obličejových roušek po dlouhou dobu by mohlo vést k vdechování potenciálně nebezpečných chemikálií a škodlivých mikroplastů hluboko do lidských plic.

Profesor Michael Braungart, ředitel Hamburského environmentálního institutu a spoluzakladatel světově proslulé ekologické normy Cradle to Cradle, sdělil Ecotextile News, že nositelé roušek nevědomky podstupují riziko dýchání karcinogenů, alergenů a drobných syntetických mikrovláken tím, že dlouhou dobu nosí jak textilní, tak netkané chirurgické roušky.

Jeho nedávná zjištění podpořil další přední průmyslový textilní chemik Dr. Dieter Sedlak, výkonný ředitel a spoluzakladatel Modern Testing Services Augsburg, Německo v partnerství s Modern Testing Services Global, Hongkong, který zjistil zvýšené koncentrace nebezpečných fluorouhlovodíků, formaldehydu a dalších potenciálně karcinogenních látek na chirurgických rouškách: „Mohu jen na 100 procent říci, že mám podobné obavy jako prof. Braungart.“

Dr. Sedlak, který byl také bývalým ředitelem pro globální bezpečnost výrobků ve významném celosvětovém dodavateli speciálních chemikálií, je jednou z nejrespektovanějších osobností textilního chemického průmyslu a pomohl vyvinout různé přední systémy řízení chemických látek a koncepty RSL, které dnes používají velké světové značky oděvů a obuvi.

Počáteční analytické testy obou těchto expertů nyní zpochybnily moudrost toho, zda by lidé měli nosit určité typy roušek celé hodiny. Zejména školáci, tovární dělníci a dálkoví letci, kteří mohou být vystaveni vyššímu riziku dlouhodobého poškození plic v důsledku vystavení omezeným chemickým látkám i mikroplastům – což možná převáží krátkodobé riziko jakéhokoli vystavení koronaviru?

„To, co dýcháme ústy a nosem, je vlastně nebezpečný odpad,“ řekl profesor Braungart, který provedl předběžné testy použitých chirurgických roušek, které nesly stopy chemikálií, jako je známý karcinogenní anilin, stejně jako formaldehyd a optické zjasňovače – obojí je u spotřebního zboží evropskými i americkými úřady přísně omezeno na nepatrné množství dílů na milion koncentrací.

Samostatné studie provedené Dr. Sedlakem rovněž prokázaly přítomnost sloučenin, jako jsou 2-butanon oxim (karcinogenní) blokované diisokyanáty, používané jako příčné spoje pro perfluoruhlovodíky (PFC) na obličejových rouškách. O vedlejších produktech PFC, které se používají v textilním odvětví jako olejové a vodní repelenty na textiliích, je známo, že jsou biologicky perzistentní a jejich použití je silně omezeno úřady v Evropě a USA. V loňském roce skupina amerických vědců vyzvala k tomu, aby se se všemi per- a polyfluorovanými látkami (PFAS) zacházelo jako s jednou třídou chemie, a uvedla, že by se jim vzhledem k jejich nebezpečnému toxikologickému a ekotoxikologickému profilu nemělo používat pro jiné než podstatné použití.

„Upřímně řečeno, nečekal jsem, že se v chirurgické roušce najdou PFC, ale v našich laboratořích máme speciální rutinní metody, jak tyto chemikálie snadno detekovat a okamžitě je identifikovat. Je to velký problém,“ vysvětlil doktor Sedlak.

„Zdá se, že to bylo záměrně aplikováno jako odpuzovač tekutin – zabralo by to na odpuzování viru ve formátu aerosolových kapiček – ale PFC na obličeji, na nose, na sliznicích nebo na očích není dobré.“ Spolu s PFC odhalil také – kromě křížových vazeb PFC – sloučeniny jako formaldehyd a acetaldehyd, zatímco chromatogram GCMS ukazoval „stovky píků z jiných kontaminantů“.

Stejně jako Sedlak i Braungart poznamenal, že chirurgické roušky byly navrženy tak, aby se nosily pro velmi specifické účely, jako jsou kliniky, nebo na krátkou dobu, než budou vyřazeny. Nejsou určeny k tomu, aby se mačkaly v kapsách lidí, kde „tření a vlhké prostředí podporuje oděr vláken a zároveň podporuje kolonizaci bakterií v průběhu času,“ řekl.

Tato oděrka může podle jeho slov způsobit uvolnění drobných mikroplastů, když se polypropylenová vlákna rozloží z mechanického opotřebení a při testech se zjistí, že některé roušky ulpívají mikrovlákna, která Německá pojišťovna pro případ sociálních úrazů (DGUV) klasifikuje jako nebezpečný „prach“. Vlákna tohoto typu geometrie, která splňují tuto prašnou normu, jsou také označována jako „vlákna WHO“ po předchozí práci Světové zdravotnické organizace týkající se azbestu.

Během probíhající pandemie dnes většina lidí nosí také roušky a ochranné pomůcky vyrobené z tradičních textilních materiálů, které by se normálně používaly k výrobě našeho oblečení.

Rizika spojená se škodlivými chemikáliemi na oblečení jsou naštěstí nižší než kdy dřív, ale rizika nejsou nulová. „Rizika spojená s oblečením bývají způsobena stykem s pokožkou, kromě dětí, které mají tendenci sát cokoliv, co se jim dostane do úst – a proto je normální mít přísnější chemické normy pro textilní oděvy,“ tvrdí odborník na textilní chemii Phil Patterson z Colour Connections, který rovněž spolupracuje s vysoce uznávanou nadací ZDHC pro chemický management.

„Podle mého názoru textilní roušky neprocházejí tímto nejzákladnějším testem nebezpečnosti pro děti, u nichž bylo kategoricky prokázáno, že rizika COVIDu jsou nepatrná,“ řekl.

Nepředvídatelným problémem pro ty, kdo nařizují trvalé a dlouhodobé nošení obličejových roušek, jako jsou vlády a podniky, je potenciál pro budoucí soudní spory, pokud se prokáže, že mají dlouhodobé nepříznivé dopady na lidské zdraví – zejména proto, že ještě nebyly provedeny dlouhodobé studie.

Patterson, který radil některým z největších světových prodejců oděvů a značek v oblasti řízení chemických látek, souhlasí, že by to mohl být problém.

„Velice bych si dával pozor na nařizující roušky, protože některé chemikálie a vlákna mohou mít dlouhodobé účinky – a to možná někdy v budoucnu otevře stavidla nároků na odškodnění za újmu na zdraví.“

Nate Sponsler, ředitel skupiny AFIRM, která zastupuje více než 30 známých spotřebitelských značek, jako jsou Amazon, Nike a Levi Strauss, ve snaze omezit používání škodlivých látek v textiliích tvrdí, že při pohledu na obličejové roušky je to brzy. „Zatím jsme neprovedli žádnou formální agregaci dat ani studie specifické pro obličejové roušky, takže jsem rád, že se na tuto problematiku upozorňuje,“ řekl.

Tvrdí, že textilní obličejové roušky jsou něco jiného než chirurgické roušky, kde ho prý „nepřekvapuje“, že na nich jsou aplikovány potenciální nebezpečné látky založené na fluoru, vzhledem k tomu, že jsou určeny pro použití v lékařském odvětví, „kde existují všechny druhy výjimek pro chemii na OOP,“ řekl.

Roušky jsou nedílnou součástí globální reakce na koronavirus a nezbytným zásahem – zejména v době vrcholící pandemie. Jak se však z této globální zdravotní krize začínáme dostávat, přední vědci si nyní kladou otázku, zda je reálné riziko vystavení potenciálně nebezpečným chemickým látkám z dlouhodobého nošení roušek skutečně vyšší než riziko kontaktu s virem Sars-CoV-2 – zejména u dětí a mladých dospělých, kteří patří do kategorie s nízkým rizikem, pokud jde o vývoj těžkého COVID-19.