Tento týden můžeme sledovat nějakou větší eskalaci vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem a mezi Ukrajino a ostatními státy, kde se prezident Zelenskij snaží vynutit pomoc ostatních států proti Rusku, ale vidíme-li to obrazově, dá se říct, že  v naší televizi to vidíme jednostranně. Když se zase z druhé strany ukazuji záběry mrtvého chlapce, na to tady nikdo nereaguje, ani naše „zahraniční“ ministerstvo. Ukazují se raději záběry prezidentů, ať už je to Putin nebo Biden, jak jsou na tom dobře i zdravotně.
 

Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„Myslím si, že se to dá charakterizovat jako válka obrazů nebo válka vizuálních sdělení. Máte pravdu, že jsem na několika televizích z různých koutů světa viděl Joe Bidena jak padá při nástupu do letadla, dokonce třikrát za sebou a ještě se to mnohonásobně opakovalo. A na druhé straně jsem viděl, zřejmě z televizních záznamů produkcí podobné orientace, jak rozčílený Vladimír Putin mluví v detailu na kameru a říká taková chvílemi až nehorázná slova. Ten záznam stále pokračuje a nakonec zjistíte, že tou špatnou angličtinou nemluví on, prezident Ruské federace, ale nějaký redaktor  nejistého etnického vzezření a slova, která pouští z úst představitel oné sporné velmoci, jsou vlastně slova tohoto redaktora nebo možná jenom člena nějakého aktivistické neziskovky.
 

A naopak,  zase na druhé straně můžete vidět Joe Bidena jako svěžího mladíka, pravda snímaného z ánfasu a z dálky který má sice, někomu se může zdát  až mrtvolnou vizáž, ale nicméně vypadá elegantně oblečen, bez vrásek a řekněme, že i srozumitelně hovoří.

Stejně tak jsem viděl Vladimíra Putina, jak se při podobné tiskovce, která má dokonce identickou organizaci nebo režii jako ta americká,  zase tam jsou ti redaktoři nebo tazatelé v různých vzdálenostech od sebe, a Vladimír Putin tam má velký prostor, pro kterém chodí takovou nacvičenou chůzí jako usurijský tygr připravený ke skoku a předvádí svůj půvab a svoje fyzické schopnosti,“ říká  v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

To už jsme někdy v minulosti také viděli, zažili…

„Ano, protože jsme už tohle všechno dávno zažili, polibky našich státníků se spřátelenými státníky, i když se nenáviděli téměř na smrt, tak jsme citlivější na to, že se nás někdo zase snaží oblbovat a že to dělá takzvaným autentickým obrazem,  jako kdyby to bylo připraveno v nějakém studiu. Kdysi, už dávno předvedené v tom slavném americkém filmu Vrtěti psem. Ale zdá se mi, že tentokrát je to prezentováno na mnohem primitivnější úrovni.

Ale abychom to nenechávali jenom na politicích. Ono se tímto způsobem informuje také o napětí mezi Doněckem a Ukrajinou a Spojenými Státy, kde padají alespoň z jedné strany velice silná slova o tom, co bude všechno zničeno. Z toho se obviňují strany, nejméně dvě strany, z toho jakou techniku tam přesouvají na pomyslnou válečnou  linii. A zase to jsou stále se opakující záběry, které jsou plné velkých tanků, velkých transportních vozidel a neukazují se, to je zajímavé, neukazují se  ty skryté rakety, nebo zamaskované rakety. A ani masivní nasazení živé síly. Pokud tam dojde k nějakému střetu, tak vidíme jenom trosky, popřípadě, a to je jeden z hitů,  různá vyobrazení toho mrtvého chlapce,  který byl někým zastřelen, zabit.  Zřejmě to má být raketa nebo střela z ukrajinské strany, ale po nás a TV programy je to jen obraz. Dramatický, ale jen obraz.

„Já si myslím že je to cesta do pekel, protože nejenom my, ale i celý svět už je zvyklý na to, jak se dá lhát i obrazem a  byli jsme toho už mnohokrát a nejen v posledních letech, nebo v nedávných dějinách válek mnohokrát svědky. To, zda je tím nebezpečím atomová bomba nebo zbraně hromadného ničení, a jaké nové ZHN  by to mohly být,  o tom se tam kupodivu nikde nedovíme,  stejně jako, zda  je za tím skrytá nějaká vojenská strategie. To se jen tak rychle nedovíme.

Takže já si z toho odvozují dokonce jistý optimistický závěr, s  výhradami optimistický závěr, že je to zase  strašení jedněch  a druhých, jedněmi a druhými, a že je to strašení hlavně  domácího obyvatelstva, aby se připravovalo na nějakou válku. Kdo si tu válku přeje, to stále nevíme Ale víme že na jaře,  v březnu, dubnu se připravují rozpočty  největších velmocí, a že se vyplácí nějaký omezený konflikt nebo alespoň virtuálně vytvořený konflikt se vyplácí v této době vyvolat, protože zhruba tak do června, bereme to jako odhad,  třeba tak do černa jsou  rozpočty připraveny, projednány a  do konce srpna  jsou předkládány vládám a  zákonodárným sborům k odsouhlasení.
 

Takže ten lehký optimismus vidím v tom, že je to zase ta hra na válku. Ale i tak si musíme uvědomit, že bychom se  toho mohli a měli obávat, protože někdy přestane  hra být  dětskou hrou a může se dostat z pod kontroly vynálezců a tvůrců této hry, kteří se tím zatím  jen tak radostně baví. Jednou se ale může stát, že se nakonec jimi vytvořené reality budou muset reálně obávat," dodává Zdeněk Zbořil.