A jaká je realita. Smích strážce morálky a počestnosti naší republiky přešel. Pan prezident se opět ukázal jako hybatel politického dění v zemi. Má v hrsti vládu a takzvaná demokratická opozice vztekle kope nožičkama.

Česká politická scéna je ve víru nestability. Náhle funkci musel opustit ministr zdravotnictví Jan Blatný. Pak se poroučel ze svého křesla ministr zahraničí Tomáš Petříček. Dvě osoby, se kterými měl prezident Zeman problém. Konkrétně Blatnému to při jmenování nového šéfa zdravotnického rezortu dal solidně sežrat.

S Petříčkem měl pan prezident také problém. Ale to není nic neobvyklého. Komu se líbilo jeho pojetí zahraniční politiky plné panáčkování před Evropskou unií a poškozování vztahů s významnými mocnostmi jako Rusko a Čína?

A pak tu máme to vypovězení dohody o toleranci menšinové vlády hnutí ANO a ČSSD od KSČM. To znamená, že stojíme jednou nohou v předčasných volbách. Stačí, aby se opozice rozhoupala k vyjádření nedůvěry vládě a je to.

Jak do toho zapadá růst vlivu pana prezidenta? Za prvé je jedinou stabilní institucí, která v našem státě stoprocentně funguje. Za druhé je jedinou oporou a nadějí premiéra Andreje Babiše. Nebudeme daleko od pravdy, když napíšeme, že Blatný přišel o ministerské křeslo, protože neladil s panem Zemanem. Babiš vyhověl panu prezidentovi.

Za třetí je vidět, že pan prezident upřednostňuje ministry a úředníky, kteří mají rozumný postoj k zahraniční politice a nejdou proti jeho pohledu. Premiér s tímto přístupem musí souhlasit. Pan Zeman tak vyrovnává pokroucenou zahraničí politiku naší republiky.

Za čtvrté je jasné, že po podzimních volbách bude mít rozhodující slovo o sestavení vlády právě pan prezident. Podle ústavy jmenuje premiéra. Pokud jím chce zůstat Andrej Babiš, musí si prezidenta předcházet. Jinak skončí v opozici a jistě i před soudem.

Za páté, pokud teď padne Babišova vláda do mimořádných voleb, bude vládnout provizorní kabinet. Třeba ten úřednický, který opět sestaví pan Zeman. A zase plně opanuje českou politiku.

O rostoucím vlivu pana prezidenta Zemana Sputnik hovořil s Janou Markovou, zakládající členkou hnutí Trikolóra, místopředsedkyní krajské rady Středočeského kraje a soukromou podnikatelkou.

„Je to tak, náš politický systém produkuje nestabilní vlády. České vlády zpravidla disponují jen křehkou většinou v Poslanecké sněmovně, někdy vlády dokáží získávat důvěru jen díky získávání tzv. přeběhlíků, navíc jsou naše vlády slepovány z nesourodých koalic. Není to ale nic neobvyklého, pokud se podíváme například na sousední Slovensko nebo do Rakouska, ve srovnání s praxí v takové Itálii jsou ještě české vlády stabilní. Výjimku v nejbližším okolí tvoří v poslední době Maďarsko a Polsko, jejich vlády ale zase leží v žaludku místopředsedkyni Evropské komise paní Jourové.

Máte pravdu, bohužel ani za krizových situací nedokáží naše politické strany táhnout za jeden provaz a sjednotit se na platformě našich národních zájmů a to tím méně, že se blíží termín parlamentních voleb a de facto jsme již v situaci předvolební kampaně. I to je důvod, proč pro Lubomíra Zaorálka již není zajímavé stěhování z Nostického do Černínského paláce. A ze stejného důvodu už ani nebude mít zásadní praktický dopad konec podpory vlády od KSČM. Do voleb zbývá poměrně málo času, nová vládní koalice se těžko stihne sestavit a i pokud by se to podařilo, taková vláda už nebude mít čas cokoli hmatatelného prosadit," říká politička.

Neposiluje takový chaos politickou váhu pana prezidenta Zemana?

„I tady vám musím dát zapravdu, při politických krizích a zejména při krizích vládních váha prezidenta roste, a to se netýká jen prezidenta Zemana, ale bylo tomu tak také u jeho předchůdců, kteří si kladli nejrůznější podmínky k pověřování k sestavení vlády nebo pro odvolávání a jmenování některých ministrů. Miloš Zeman v této praxi zdárně pokračuje a nemohu se ubránit pocitu, že si tyto své hvězdné chvíle i náležitě užívá. V takových situacích čeští prezidenti získávají mnohem větší moc, než jaké se jim dostává v období stability. Vzpomeňme například na situaci, kdy prezident Klaus znemožnil po volbách v roce 2006 Jiřímu Paroubkovi sestavení vlády, nebo jak prezident Zeman držel u moci úřednickou vládu Jiřího Rusnoka," míní paní Marková.

Je premiér Babiš závislý na Miloši Zemanovi? A čím to je?

„Neřekla bych, že jde jen o Andreje Babiše a Miloše Zemana. I v tomto případě jde o obecnou praxi, premiér a prezident se v našem systému vzájemně potřebují, přičemž prezident ve svém druhém volebním období podporu premiéra potřebuje méně než premiér podporu prezidenta. Navíc máme před sebou parlamentní volby a pověření k sestavování vlády bude udělovat prezident. Nelze se proto divit Andreji Babišovi, že se v rámci svých možností snaží Miloše Zemana si neznepřátelit," říká politička.

Nepomohly by republice z toho marasmu předčasné volby?

„Jak jsem již řekla, jestliže máme mít počátkem podzimu volby řádné, vypsání voleb předčasných již nyní nedává velký smysl, i kdyby se našel dostatek hlasů pro rozpuštění sněmovny, což není příliš reálné. Do jaké míry přinesou volby změny k lepšímu, závisí na jejich výsledku. Zveřejňované předvolební průzkumy, o jejichž objektivitě mám určité pochyby, příliš mnoho důvodů k optimismu nezavdávají.

Jakkoli například mohou ze sněmovny po volbách vypadnout tradiční komunisté, posílení naopak mohou být jejich novodobí následovníci, kteří svým nadšením i programem připomínají někdejší svazáky. To by znamenalo zásadní rozšíření regulací společnosti, od omezování automobilismu, což by naši ekonomiku závislou na automobilovém průmyslu nepochybně těžce postihlo, přes zasahování do soukromého vlastnictví nemovitostí až po podporu migrace," říká zakládající členka hnutí Trikolóra Jana Marková.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.