Česká televize vysílala naši popravu v mnohahodinovém přímém přenosu, bylo toho plné zpravodajství a v rámci své publicistiky tomu ještě nádavkem věnovala několik diskusních pořadů. A aby opravdu nikdo nepochyboval, že odvolaní radní jsou ti zločinci, kteří zavinili prohranou arbitráž ve věci TV Nova, ještě k tomu všemu ukazovala záběry na hromadu peněz, 10 miliard škody iniciativně rozpočítávala mezi 10 miliónů občanů České republiky a tvrdila, že právě kvůli těm odvolaným zločincům musel každý občan za prohranou arbitráž zaplatit tisíc korun. Dodnes mi někteří pitomci píšou, že jim dlužím peníze. Taková je moc televize.

Až následně se ukázalo, že všechno bylo a je jinak. Parlamentní vyšetřovací komise konstatovala, že Rada pro vysílání vůbec nic nezavinila a k témuž závěru dospělo také šetření Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Policie České republiky, který věc odložil.

Když soud v roce 2007 poprvé konstatoval, že naše odvolání bylo nezákonné a Špidlovo odvolání pro jeho nezákonnost zrušil, kamery České televize už u toho chyběly. Pak nás znovu odvolal ještě další premiér Jan Fischer. To, když jsme si dovolili zažalovat stát o náhradu škody. Namísto civilizovaného jednání nám jeho advokát František Korbel, později náměstek na ministerstvu spravedlnosti, v roce 2009 přímo u soudu krátkou cestou rozdal odvolání č. 2. Šest let zpětně a z funkcí, ve kterých už jsme ani nebyli. I takhle se lze zbavit horkého bramboru. Také tohle odvolání soud pro jeho nezákonnost zrušil. Museli jsme si na to ale počkat až do roku 2012. Kamery České televize u toho opět chyběly.

V roce 2008 jsme státu nabízeli smírné vypořádání. Ať nám vyplatí polovinu toho, na co máme přímo ze zákona nárok. V součtu pro šest lidí namísto patnácti miliónů pouze sedm. Prostě poctivý kompromis. Naše mandáty členů Rady totiž neskončily odvoláním, nýbrž až doběhnutím funkčního období a přímo v zákoně je napsáno, že členovi Rady náleží plat, a přímo zákon také určuje jeho výši. Je stejný jako plat poslanců. V našem případě se jednalo o platy za cca tři roky.

V roce 2015 vyhověl soud naší žalobě v plném rozsahu. To už se ale výše škody kvůli nabíhajícím úrokům vyšplhala ke 30 miliónům korun. Kamery České televize u toho opět chyběly. Stát, zastoupený současnou Radou pro vysílání, se ale s „péčí řádného hospodáře“ odvolal. V roce 2020 vyhověl soud naší žalobě v plném rozsahu podruhé. Ani tentokrát u toho kamery České televize nebyly. Stát, stále zastoupený současnou Radou pro vysílání, se opět s „péčí řádného hospodáře“ odvolal.

Ve středu 14. 4. 2021 senát Městského soudu v Praze loňský rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 potvrdil. Kauza nezákonného odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání tím po 18 letech definitivně končí. Na naši úplnou satisfakci jsme si museli počkat 6590 dní. Po vyhotovení písemného rozsudku a nabytí právní moci, je stát povinen vyplatit nám odškodnění do tří dnů. Škoda, kterou svým nezákonným postupem zavinil bývalý předseda vlády Vladimír Šidla, se mezitím vyšplhala ke 40 miliónům korun. Kamery České televize jsem ani tentokrát v okolí pražského městského soudu nezahlédl. Asi z toho důvodu, že celé je to zcela nezajímavé.

Večer jsem si telefonoval s profesorem Alešem Gerlochem, jehož advokátní kancelář nás po celých 18 let zastupovala. Chtěl jsem mu jen poděkovat, ale nakonec z toho bylo docela dlouhé povídání. Naše kauza totiž i pro něj byla jedním z největších případů, které ve své advokátní praxi řešil. A z doktora Milana Hulmáka, který toho coby Gerlochův i. s. na naší věci odpracoval nejvíc, se v průběhu těch let stal docent a barva jeho vlasů se postupně měnila na šedivou.

Nepochybuji, že i tohle zastoupení šestice tvrdohlavých a nepokořených radních bylo jedním z kamínků mozaiky, proč se prof. Gerloch, jeden z nejlepších právníků České republiky, nesměl stát soudcem Ústavního soudu. Některé věci se v politice prostě neodpouštějí. Zvláště pak, když Senát ovládají ideoví pohrobci někdejší vládní koalice z roku 2003, jež celou tuhle patálii, za kterou nyní daňoví poplatníci mají zaplatit 40 mega, spískala.

Až se na Kavčích horách budou zase divit, proč tolik lidí České televizi nedůvěřuje, můžou popřemýšlet i nad tím, jakou objektivitu a vyváženost veřejnoprávní televize předvedla a stále předvádí také v naší kauze.