Tento týden jsme svědky zvyšujícího se napětí mezi Ruskem a USA. Je to kvůli Ukrajině. A zpovzdálí do toho zasahuje i Turecko, o čemž se moc nemluví. Nedávno zde byl spor, kdy Erdogan  nechal zavřít   admirály, i když už v důchodovém věku,  kteří se bouřili proti tomu,  že Erdogan  chce nechat vykopat ještě jeden průplav souběžně s průplavem Dardanely – Bospor.  

Můžete nám k tomu něco říct, pane Zbořile?

„My se tomu příliš nevěnujeme, pokud nemluvíme o  odbornících,  historicích, kteří Turecko studují nebo o lidech, kteří mají v Turecku nebo v této strategické oblasti své ekonomické a komerční zájmy.

Ale oblast je senzitivní už od nepaměti, od antiky, ranného středověku, pozdního středověku, rozpadu Byzantské říše, rozpadu Osmanské říše a samozřejmě i od ruského „ tažení na jih“, na které často zapomínáme. Od konce 18. století, kdy došlo k definitivnímu obsazením Krymu a proniknutí ruské vojenské síly do oblasti Černého moře.

My se většinou zabýváme tím, zda Turecko je členem Evropské unie nebo jenom členem NATO a co je lepší, jestli by to nemělo být obráceně a nebo by nemělo být vůbec členským státem. Pravda je, že Turecko je téměř půl století kritizováno za nedodržování lidských práv a proto se mu brání, aby se stalo členským státem Evropské unie. Ale to nevadí, aby Turecko nebo Turecká republika byla členským státem Severoatlantického paktu.

Takže s Tureckem se hraje nějaká divná  politická a diplomatická hra a stalo se,  v poslední době, že Turecko se rozhodlo, že nebude jen  chudým příbuzným v této hře, ale že v ní bude hrát  důležitou politickou roli. Ono je to mimochodem dáno i tím, že Turecko má za sebou turkické státy bývalého Sovětského svazu, ale má také  svojí historii,  která je, třeba jenom v tom nedávnem 20.století a 21.století,  velice autonomní,“ říká úvodem Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Jaké má Turecko dnes postavení a co sleduje?

„Turecko je dnes regionální mocnosti, která nechce být vyšachovaná z  velmocenského dialogu v oblasti Černého moře a právě v oblasti Bospor a Dardanely, které jsou strategickým mostem mezi Anatolským mostem, Malou Asií a tureckým státem na evropském kontinentu, na Balkánském poloostrově.

Takže nás to jakoby nezajímá, ale najednou jsme před problémem, že Turecko usměrňuje migraci běženců nebo těch podivných etnicky smíšených skupin do Evropy, že si diktuje podmínky, za kterých je bude do Evropy pouštět nebo zadržovat na svém území.  Anatolský most má i svou strategickou roli v plánech Velké hedvábné cesty, jižní větve,  jižního pásu Hedvábné stezky. A v tomto kontextu bych se domníval, že musíme číst nějakou vzpouru nebo angažovanou aktivitu penzionovaných generálů, kteří se rozhodovali,  zda mají podporovat rozšíření průlivu Bospor - Dardanely nebo aspoň jeho části,  a také proč se Erdoganova vláda rozhodla reagovat tak razantně. A proč je pozavírali. Začali je začali vyšetřovat pro podezření, že se snaží ohrozit stabilitu a bezpečnost Turecké republiky. A tento důvod je skoro stejný jako před několika lety, když došlo k pokusu o státní převrat, který byl potlačen silami, o kterých ještě dnes nevíme, které to byly. Ale rozhodně měly nějaké kontakty na Evropskou unii, na Rusko a možná i na Spojené státy,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.

Dokážeme vůbec pochopit tureckou politiku nebo spíše máme strach z novodobé Osmanské říše?

„Najednou vidíme, že oblast Anatolského mostu je senzitivní  možná  víc než si dokážeme představit. Pro Maďarsko je to jednoduché, Maďarsko ví, protože Uhry byly v kontaktu s Osmanskou říší a také ty velké války se odehrávaly na území dnešního Maďarska, ale i  Uher,  které byly Versaillským systémem brutálně omezeny, zredukovány. Představitelé turecké politiky si to velmi dobře pamatuji a chtějí hrát svoji důležitou roli v této oblasti. My se tomu, zdá se,  nedokážeme přizpůsobit. My se tomu přizpůsobovat nejen neumíme, ale nedokážeme ani pochopit oč zde jde.

Turecko chce být regionální mocností, ať už do toho chce zasahovat Ruská federace, Spojené státy nebo Evropská unie pod záminkou, že chtějí pomáhat Ukrajině. Proto ani  vlastně na tuto „tureckou otázku“ nemáme přiměřenou a všem tázajícím se srozumitelnou odpověď,“ dodává Zdeněk Zbořil.