Joseph Robinette Biden ml., 46. prezident Spojených států a poslední, který zastupuje Ameriku ve stavu velmoci, ještě ani nestačil dokončit svůj projev o zavedení dalšího balíčku sankcí proti Rusku a už někteří ruští „kremlinologové“ předpovídali, že Bidenovo setkání s Putinem nebude. Je snadné zrušit neplánovanou schůzku, zvláště pokud se s vámi nikdo setkávat nebude, že kremlinologové. A zcela hloupý je výrok“ „o schůzce mezi Putinem a Bidenem nemůže být vůbec řeč“, protože za prvé nebyl návrh na setkání „v létě v Evropě“ přijat Kremlem - pouze souhlasili, že to zváží a vypracují možnost takového setkání se zástupci americké strany. Američanům bylo otevřeně řečeno, že musí přesvědčit Moskvu o vhodnosti takového setkání. To znamená, že by měli navrhnout témata pro věcnou diskusi, která skutečně vyžadují účast ruského prezidenta a jsou dostatečně propracovaná, aby neztrácel čas na zbytečnou schůzku.

Zadruhé, o tom že sankce budou uvaleny, bylo již známo v okamžiku, kdy Kreml formuloval svou reakci na Bidenův návrh. Na rozdíl od masy kremlinologů, kteří se odvolávají na nekonečný zástup svých „insiderů“, si nedokážu ani představit, že člověk mající přístup k takovým „insiderským“ informacím bude takový blázen, bude se o ně dělit se mnou nebo se svými kolegy.

Kreml (jako každá jiná podobná struktura) mohl dokonce dát kontrolovaný „únik informací“ úmyslně pouze za účelem získání určité reakce oponentů, a ne proto, aby kremlinologové v každém rohu hovořili o „Putinových tajných plánech“. Proto vždy pozorně poslouchám, co přesně říkají zástupci jak Kremlu, tak i Bílého domu nebo diplomatických oddělení kterékoli země (a v zásadě se snažím přečíst původní text prohlášení). V textech příslušných prohlášení a projevů jsou zpravidla zahrnuti všichni „zasvěcenci či insideři“, které se kremlinologové snaží získat od „ještě více zasvěcených“ ignorantů, jako jsou oni.

Takže jak ministerstvo zahraničí, tak představitelé ruské prezidentské administrativy, formulovali ruskou reakci na Bidenův návrh na schůzku, uvedli, že:

• Ruská federace varovala, že pokud bude zaveden další balíček sankcí, bude následovat symetrická a možná i mnohem tvrdší reakce;

• Zavedení dalšího balíčku sankcí nebude samo o sobě považováno za důvod pro odmítnutí setkání, ale obsah sankcí bude pečlivě prostudován a může vyvolat otázky ohledně vhodnosti setkání v takové souvislosti;

• Ruští představitelé také nevyloučili, že nevyhnutelná reakce Moskvy na sankce by se mohla stát záminkou pro Washington, aby jednání odmítl.

Co z toho vyplývá, když navíc během telefonního rozhovoru Biden varoval Putina, že budou uvaleny sankce, a požádal, aby na ně nereagoval přehnaně. Potvrdil to ve svém projevu (Biden) a sdělil ruskému prezidentovi, že se „rozhodl nezajít se sankcemi příliš daleko“. Na základě reakce ruské strany (ještě před oznámením nového balíčku sankcí) můžeme rekonstruovat Putinovu reakci. Je zřejmé, že ruský prezident slíbil, že uvidí, jak „daleko“ zajde Biden se sankcemi, varoval ho před nevyhnutelností reakce, doporučil mu, aby se nad tím také nerozčiloval, a slíbil, že rozhodnutí o setkání v létě bude učiněno na základě obecného kontextu rusko-amerických vztahů v dané době, jakož i vývoje jednání pracovních skupin (aby nelétaly zbytečně).

Víme, že Biden nemohl neuvalit sankce, protože existuje rozhodnutí Kongresu přijaté za vlády Trumpa, které zavazuje prezidenta ukládat každých šest měsíců další balíček sankcí proti Rusku.(Pozn. překl. Důvod se vždycky najde, že ?) Tento mechanismus dosud fungoval jako hodiny. Obsah sankcí také není nový. Nemluvě o osobních sankcích proti ruským politikům, vládním agenturám, společnostem a médiím, i sankce proti ruskému státnímu dluhu u Spojených států byly zavedeny se záviděníhodnou důsledností i když s úplnou absencí jakéhokoli výsledku od roku 2014. Naposledy uvalil Trump sankce na suverénní dluh Ruska v únoru 2019.

Obamův záměr „roztrhat na cucky“ ruskou ekonomiku byl do značné míry založen na pokusu podkopat ruský finanční systém. Ani tehdy se neodvážili dojít do konce finanční války, protože si uvědomili, že nemohou vyhrát, a způsobili by značnou škodu i jejich vlastním zájmům. Teď už je příliš pozdě honit se v tomto směru. Pokud byly v ruském finančním systému nějaké chyby v zabezpečení či zranitelná místa, byly by už dávno odstraněny.

Máme tedy co do činění s hrou, kterou Spojené státy nemohou zastavit z důvodů domácí i zahraniční politické povahy (přiznat fiasko jejich sankční politiky by pro ně byla politická smrt), ale ve které již třetí administrativa Washingtonu za sebou, je bez nadějí dosáhnout sebemenšího úspěchu. Ve skutečnosti tedy Biden otevřeně řekl, že informoval Putina, aby nekladl velký důraz na sankce uvalené na Rusko, aby na ně nereagoval příliš ostře a aby také nebyl příliš horlivý se sankcemi odvetnými.

Bidenův podrobný popis jeho rozhovoru s Putinem nenechává pochyb o tom, že si americký establišment uvědomil, že na Rusko již nemá žádné jiné způsoby nátlaku než vojenské. Rovněž se bere v úvahu, že Putin několikrát otevřeně varoval Američany, že se jim nepodaří vnutit Rusku válku se svým „opečovávaným“ Ukrofašistickým režimem, a jakoby zůstat tradičně stranou, respektive v závětří za „velkou louží“ a tradičně zabojovat poválečný svět, bez ohledu na to kdo vyhraje válku.

Jsem si naprosto jistý, že Washington vzal v úvahu také skutečnost, že významné síly ozbrojených sil RF (2 armády a 3 výsadkové jednotky) byly z vnitřních okruhů přesunuty na Západ. To je mnohem víc, než je nutné, aby Washington zanechal marné naděje nejen na Ukrajinu, ale také na několik blízkých zemích tzv. limitrofů(Moldávie, baltské Vymiráty apod.). Ve skutečnosti to byla reakce na demonstrativní vojenské přípravy USA a jejich veřejné sliby „nenechat spojence(Ukrajinu) v potížích“. Putinova fráze o světě, který bez Ruska nepotřebujeme, se náhle před očima USA zhmotnila v podobě ruské armády připravené na válku. Přitom rozsah příprav na válku nezanechal pochyb o tom, že alespoň pro americkou civilizaci to bude poslední válka v její historii.

Nemyslím si, že se Američané vyděsili a rozhodli se úplně opustit válku jako prostředek k řešení svých politických problémů. Pro politika je strach z války stejnou známkou neprofesionality jako strach z rychlosti pro řidiče závodního automobilu nebo strach z míče pro fotbalistu. Ale směřování k válce jen kvůli válce je však také profesionální deformací. Válčit pro válčení je zjevná patologická diagnóza. Válka je zajímavá pouze jako nástroj k dosažení politického cíle v podmínkách, kdy jiné mechanismy nefungují nebo jsou nákladnější než válka. To znamená, že normálního politika nezajímá ničivá válka, ale ekonomické vítězství.

Američané si uvědomili, že válku lze rozpoutat jediným ťuknutím prstu, ale zvítězit za těchto podmínek není možné. Ale oni se s tím nesmířili a návrh na jednání je pouze pokusem o dosažení takové změny geopolitické situace, ve které budou mít buď šance na vítěznou válku, nebo budou američtí nepřátelé nuceni kapitulovat bez vojenských akcí. Proto Biden předem informoval Putina, že všechny vnější formy konfrontace mezi Ruskem a Spojenými státy (informační válka, pokusy o uspořádání barevné revoluce v Rusku a v jeho spojeneckých zemích, sankce atd.) budou zachovány beze změny.

Aby bylo možné alespoň zvážit jeho návrhy, byl Biden nucen jít sice k nepříliš nápadnému pro obyčejného pozorovatele, ale přesto k významnému ponížení Spojených států. Připustil to také ve svém projevu o sankcích, ve kterém bylo „rachocení“ sankcemi jen prostředkem maskování amerických problémů.

Zaprvé Biden opustil Obamovu terminologii. V očích prezidenta USA již Rusko není „regionální čerpací stanicí(benzínka) s atomovou bombou“, ale mezinárodním hráčem rovnocenným s Amerikou. „Naše dvě velké země nesou významnou odpovědnost za globální stabilitu.“ Ještě včera nesly tuto odpovědnost Spojené státy samy a nebyly ochotny ani kousek dát někomu jinému. Ne proto, že by chtěli nést skutečnou odpovědnost, ale aby jen oni mohli určovat pravidla hry.

Zadruhé, Biden učinil veřejnou žádost „neobsazovat“ ​Ukrajinu. Ještě včera Spojené státy slíbily, že budou chránit Kyjev před jakýmkoli zásahem Moskvy a dnes žádají Kreml, aby neponižoval jejich vazala, kterému nejsou schopni oni sami pomoci.

Aby Putina uklidnil a snížil intenzitu v ukrajinském směru, Biden byl dokonce nucen prohlásit, že „Spojené státy nemají v úmyslu zahájit cyklus eskalace konfliktu s Ruskem“. Amerika se dostala na pokraj konfliktu s Ruskem, pohlédla do propasti a uvědomila si, že není připravena na další krok. USA potřebují odpočinek. Biden byl ale varován, že reakce na sankce může být asymetrická, ale byl požádán, aby se neurazil.

Nyní se zbývá čekat, jak Moskva dokáže využít zjevné neochoty Washingtonu hrát vabank. Nastal čas protiúderu. Síla reakce však musí být pečlivě kontrolována. Tento úder by měl stimulovat USA k dalšímu ústupu. Přitom však musí být velice citlivý, aby sice všichni pochopili, že Ameriku lze porazit, ale chce to nechat Washingtonu naději na revanš, aby se zabránilo morální mobilizaci amerických elit při pocitu, že jsou již „na poslední hranici“. V žádném případě u nich nesmí být vytvořen dojem, že nemají co ztratit a nemají kam ustoupit - „za námi je už jen Washington“.

Rostislav Ischenko  Fejetonista MIA „Rusko dnes“

Zdroj: https://ukraina.ru/opinion/20210416/1031147624.html