Přepísknutý tyátr, který už tradičně – oni to ti naši političtí tydýti snad ani jinak neumí – nadělá více škody než užitku. Klasické vrtění psem. Rozdmýchávání nové studené války. Naši evropští spojenci nás poplácají po ramenou, načež se v klidu a pohodě ujmou zakázek, o které na východě přijdeme. Strýček Sam také musí být spokojený, s jakým nadšením hájíme jeho ekonomické a mocenské zájmy na úkor vlastních. Mise splněna. Trvalo to jen dva dny. Rosatom ze soutěže vyřazen.

Pokud je pravdou, že za těmi výbuchy stojí ruští agenti – a prosím pěkně, já to opravdu nevím a žádné konkrétní důkazy nikdo nepředložil, pročež vše je pouze v rovině, zda tomu někdo věří či nevěří –, pak je samozřejmě povinností suverénní země se důrazně ohradit.

Otázkou ale je, proti čemu se ohrazujeme. Proti státnímu terorismu, jak plácá předseda ODS Petr Fiala? No, pokud je to tak, pak jako státní terorismus musíme označovat také jiné diverzní akce, které provádějí tajné služby řady zemí, v mnoha případech naši spojenci. Proč to dělají? Obvykle tím hájí nějaký svůj zájem. Třeba když Íránu zlikvidují šéfa jaderného výzkumu a spolu s ním pár nevinný osob. Stokrát se nám to může nelíbit, ale tak už to na světě – bohužel – chodí. Používat rozdílný metr na stejné praktiky je ale obyčejné pokrytectví.
Pokud je pravdou, co tvrdí BIS, pak se ve Vrběticích neodehrál teror, nýbrž diverzní akce, jejímž cílem bylo zlikvidovat zbrojní materiál, který snad měl doputovat na Ukrajinu, respektive do Sýrie, možná až k Islámskému státu. Rusové na našem území provedli preventivní akci. Hájili svůj zájem. Nijak je neomlouvám, naše reakce je nutná. Ale adekvátní. Jen opravdoví pitomci si kvůli tomu běží koupit flintu a hledají v jízdním řádu, kdy jede autobus na Donbas, aby tam tomu drzému Rusovi ukázali, zač je toho loket.

Tichá diplomacie toho zvládne vždycky víc než okázalá gesta.