Komise si hodlá uzurpovat pravomoc trestně stíhat tzv. „nenávistné projevy“. Ústavy všech členských států EU a jejich dodatky - jako je u nás Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku - zaručují svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace bez ohledu na hranice státu. Toto právo zaručuje i Evropská úmluva o ochraně základních práv a lidských svobod Rady Evropy. Což je organizace, jejímiž členy jsou všechny členské státy EU a navíc i další evropské země.Naše Ústava a Listina umožňuje svobodu projevu omezit pouze zákonem a to v odůvodněných případech, kdy je chráněno několik ještě vyšších právních zájmů než je svoboda projevu, která patří mezi tzv. „politická práva“. Výše v hierarchii práv jsou už jen tzv. „základní lidská práva“ jako je právo na život nebo právo na osobní svobodu a její omezení pouze na základě spravedlivého procesu. Omezení svobody projevu podle tohoto principu ve stanovených případech vymezuje Trestní zákoník. Je například zakázáno nabádat jiného k vraždě nebo vyzývat veřejnost k usmrcení nějaké osoby nebo skupiny osob. Ten kdo jiného nabádá k vraždě, je zákoníkem označován za spolupachatele a hrozí mu podobný trest jako samotnému vrahovi.

Podobné úpravy mají v národních právních řádech zapracovány všechny členské státy EU, protože tento princip vychází z úpravy a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zatím však podle našeho Trestního zákoníku ani podle obdobných norem v ostatních členských státech není trestná kritika Evropské komise nebo všech orgánů EU označovaných souhrnným lidovým pojmem „Brusel“. A to by právě chtěla Komise změnit. Komise hodlá problematiku omezování svobody projevu odebrat z gesce členských států. Chce pro „Brusel“ uzurpovat pravomoc určovat, co je legální šíření informací a co už je „šíření nenávisti“. A hlavně za ně stanovit sankce platné po celé EU. Policejní orgány a soudy členských států by pak měly plnit už jen úlohu prodloužené ruky Komise v členských státech, která by trestala „nepovolenou kritiku“.
A co by mělo být podle Komise trestné? Tzv. nenávistné výroky proti skupině osob – například -menšin, rasy, náboženství, pohlaví, sexuální orientace, zdravotního postižení a věku. Což je poměrně široká definice. Za menšinu může být v rámci EU považována i skupina eurokratů. I když jich je na můj vkus více než je nutné, celkově 250 tisíc úředníků Evropské komise a dalších 175 tisíc úředníků dekoncentrovaných agentur EU tvoří mezi 500 miliony občanů členských států v rámci EU menšinu. I když velmi vlivnou a dobře placenou. Náklady na administrativu tvoří nyní 10% rozpočtu EU a jsou nejrychleji rostoucí kapitolou unijního rozpočtu. A to ve stejné době, kdy Komise snižuje peníze na dotace zemědělcům.

Evropská komise velmi často navrhuje nesmysly, které ohrožují ekonomiku v členských státech. Klasickým příkladem je Zelený úděl, kvůli němuž hrozí likvidace milionů pracovních míst v EU a jejich přesunutí do Číny. Příkladem ohrožujícím nejen ekonomické zájmy členských států a podniků v nich působících, ale i životní zájmy občanů členských států je strategie Z farmy na vidličku, v jejímž rámci Komise navrhuje snížit o 50% objem hnojiv používaných v zemědělství. Za cenu, že to povede ke snížení výroby potravin v EU.

Kritika těchto nebezpečných nápadů je legitimním právem každého občana členského státu EU. Alespoň podle dosavadní právní úpravy vycházející z národní legislativy. Při přenesení pravomoci určovat, co je trestný nenávistný projev, na úroveň EU, se však všichni celkem rychle můžeme dostat za mříže. Ani jako poslanec Evropského parlamentu nemám šanci zjistit, který konkrétní úředník některý z těchto nebezpečných nesmyslů navrhl a napsal. Na návrzích nařízení a směrnic, které projednává europarlament, je vždy napsáno „předkládá Komise“. Což je kolektivní orgán. Podle logiky návrhu, který je nyní předmětem veřejného připomínkového řízení, by jakákoli kritika Komise nebo jejích návrhů nebyla politickým projevem, na nějž má každá občan právo, ale trestným činem, za nějž by podle pokynů Bruselu měly soudy členských států věznit své občany.
Podle návrhu by trestnými činy měly být i kritické komentáře na internetu nebo na sociálních sítích. Co konkrétně je legitimní kritika nebo zločin, který má být stíhán, by podle Komise neměli rozhodovat národní parlamenty, ale Brusel. A kdo by měl posuzovat konkrétní případy, zda má proti autora policie trestně stíhat? Unijní Agentura pro základní práva, což je dekoncentrovaná agentura EU podřízení Komisi, ve spolupráci s nevládními neziskovými organizacemi.