Naše země se v důsledku jednání našich politických loutek, jež jde zcela proti zájmům naší země, zřejmě rozhodla následovat příklad Bulharska, které aby se zalíbilo svým americkým kurátorům, se dvakrát postavilo proti Rusku a dvakrát za to draze zaplatilo. Na pozadí skandálu s výbuchy ve skladech zbraní ve Vrběticích se česká vláda rozhodla vyloučit Rosatom z výběrového řízení na výstavbu jaderné elektrárny v zemi. Tato situace je podobná zrušení smlouvy Bulharska s ruským Gazpromem, které v roce 2013 nečekaně odmítlo stavět plynovod South Stream. Výsledkem bylo, že okamžitě naklusalo Turecko do Moskvy a ihned souhlasilo, že postaví plynovod na svém území. Turecko již nyní sklízí plody své předvídavosti. Není to však jediný příklad, kdy Sofie poškodila své vlastní zájmy.

Věc se týká výstavby druhé jaderné elektrárny v Bulharsku. Myšlenka postavit druhou JE vznikla v roce 1981 a měla se realizovat někdy po roce 2000. V roce 2005 se projekt stal předmětem celostátního významu. Výběrové řízení vyhrála ruská společnost Atomstrojexport. To se však pramálo líbilo americkým kurátorům své kolonie. Tradičně povolalo na americké velvyslanectví zcela „nezávislé“ úředníky bulharské vlády. Zcela „nezištně“ se Američanům podařilo přesvědčit své bulharské vazaly, aby zrušily smlouvu o výstavbě elektrárny uzavřenou s Moskvou.

V roce 2011 podepsalo Bulharsko s americkou společností Westinghouse memorandum o výstavbě dalšího reaktoru pro JE Kozloduj a o pozdější výstavbě nové JE. Nejen, že Američané požadovali dvakrát tolik peněz než Rusové, ale nakonec v roce 2015 projekt odmítli realizovat.

V roce 2015 byla smlouva ukončena. Ve skutečnosti Westinghouse se ani nechystal něco stavět, bylo jen nutné odstranit Rusko.

Bulhaři tak nemají dodnes druhou jadernou elektrárnu ani další reaktor ve stávající JE. Kromě toho byli Bulhaři nuceni po prohraném soudu zaplatil dalších 600 milionů eur ruské společnosti Atomstrojexport dluhu a penále.

Samozřejmě, nemůžeme zcela srovnat v tomto ohledu situaci České republiky s Bulharskem. Zatím jsme žádnou smlouvu neuzavřeli a jednalo se „pouze“ o výběrové řízení. Ale o to právě šlo. Nepustit k nám Rusko, třebaže nabízí dvakrát nižší cenu a celou řadu dalších výhod. Nehrozí nám přímé ztráty jako Bulharům. Je však dost jisté, že nebudeme již nikdy žádný další blok stavět. Westinghouse je zjevně podvodná společnost již po druhé „restrukturalizaci“ a tedy bankrotu, nemá potřebný kvalifikovaný personál a na jejím kontě je již několik nedostavěných atomových elektráren. A „Green Deal“ alias šílená zelená politika EU nám zřejmě také stavbu nikdy nepovolí.

Historie krachu Westinghouse z roku 2017

Tiskové agentury oznámily, že japonsko-americká společnost Westinghouse požádala s platností od 31. Března 2017 o ochranu před věřiteli. Jinými slovy vyhlásila bankrot! Pokud by to neudělala, tak od dubna letošního roku není schopna vyplácet zaměstnancům mzdy ani zajišťovat výrobu

Zaprvé, nic neočekávaného se nastalo. Westinghouse již dlouho šel po této cestě a byla jen otázka času, kdy bude nucen vyhlásit bankrot. Vinu nese chamtivost a přehnané sebevědomí některých žraloků světového byznysu.

Světový trh výstavby bloků atomových elektráren je velice šťavnatý kousek. Ziskovost byznysu je v současnosti kolosální, ale jen pro ty výrobce, kteří jsou schopni řešit všechny technické problémy. Po havárii ve Fukušimě na světových trzích atomových energobloků došlo k podstatným změnám. Všechny země, které byly dále ochotny pokračovat v atomové energetice, začaly požadovat, aby nové atomové bloky z podstaty své konstrukce mohly vyloučit opakování se fukušimské tragédie. Tzn., aby bloky měly v případě vzniku jakékoli mimořádné situace zakomponovánu v principu své konstrukce ochranu před únikem radioaktivních látek a bezpečné ukončení činnosti reaktoru (vč. ochlazení na bezpečnou teplotu) bylo zajištěno za pomoci pasivních systémů i v situaci, kdy nefunguje elektřina. Takové reaktory se označují jako reaktory pokolení 3+.

Westinghouse sice jako první sestrojil blok nové generace 3+ AP-1000 a nabídnul ho zájemcům. Pravda, dodnes jen na papíře. A když nabral zákazníky (celkem 8 potenciálních zákazníků), všechno prasknulo. Projekt byl jen na papíře, řadu vážných technických a technologických problémů firma nebyla schopna vyřešit a tak se termíny realizace posouvaly a posouvaly a nic. Číňané tak čekají na dokončení své elektrárny od Westinghouse již 12 let ! A to hlavní – žádný pokrok v technologii se nekonal.

Protože Westinghouse má větší problém. Problém technologický. Ztráta možnosti vytvářet vlastní pokrokové technologie v atomové oblasti se vlastně stala příčinou finančních problémů i následného bankrotu Westinghouse. Po restrukturalizaci sice nějak Westinghouse funguje, ale otázky progresivních technologií nebyla schopna adekvátním způsobem vyřešit. Bez pomoci Ruska dokonce nebudou USA schopny udržet v chodu své vlastní JE, protože palivové články berou z Ruska a vlastní výrobní kapacity na jejich produkci již dávno zrušily.

Český epilog (psal jsem v roce 2017) : Westinghouse – důvod pádu Nečasovi vlády ?

Celá aféra kolem expremiéra Nečase a jeho kantýnské končící demisí a trestním stíháním byla rozehrána přes velvyslanectví USA a na ně napojené „protikorupční“ struktury státního zastupitelství (Bradáčová, Istvan, Šlachta a spol.). Jedním z hlavních důvodů bylo, že expremiér Nečas prosazoval dostavbu Temelína česko-ruským konsorciem Konsorcium MIR.1200 ( společnost Nuclear Power Aliance), protože konsorcium nabídlo technicky a technologicky nejvyspělejší, ale i nejlevnější řešení navíc s vysokou účasti českých firem na projektu. A to nebylo v zájmu zahraničních kurátorů a jimi protlačovaného Westinghouse. Není nic prostšího, než odstranit nepohodlného politika – na každého se něco najde. A tak se i stalo. A v nějakém budoucím tendru znovu vstoupí Westinghouse do hry. V situaci bankrotu Westinghouse však celá předcházející anabáze vyznívá dosti kuriózně až tragikomicky. Bankrot Westinghouse tak změnil i situaci u nás a pro expremiéra může být alespoň malou satisfakcí. Byť jeho není nutno litovat, protože člověk jeho charakteru dál pracuje pro stejné struktury i loutkaře jako dřív. Staré struktury se zkrátka nezapřou. Podobně jako komunisté, kteří byli odstraněni ze svých postů v 50. létech a bušili na uranu. Když se situace změnila, tak dál šlapali do pedálů socialismu. Husák je toho nejviditelnějším příkladem. Protože to není otázka politické příslušnosti, ale charakteru (přesněji bezcharakteru).