Brzy po pro nás tragické Mnichovské konferenci v roce 1938 vydal britský novinář Sydney Morrel knihu VIDĚL JSEM UKŘIŽOVÁNÍ, ve které coby přímý svědek všeho, co této konferenci ať už v tehdejším našem pohraničí či v Praze předcházelo, vydal svědectví nejen o zločinu, kterého se na nás nacistické Německo tehdy dopustilo, ale též o zradě západního světa na nás, které Německu provedení tohoto zločinu umožnilo. Tehdy jsme to dle Sydney Morrela byli my Čechoslováci, jejichž ruce a nohy byly hřeby přibíjeny na kříž, a stejně tak jako římský prefekt provincie Judea Pilát pontský, který rozsudek o ukřižování Ježíše na doporučení i nátlak židovské rady vydal a po vynesení tohoto rozsudku si dal přinést vodu, před očima lidu si umyl ruce a řekl: „Jsem bez viny na krvi tohoto člověka, to je vaše věc“, tak i britský premiér po příletu z Mnichova na londýnské letiště Heathrow zvedl ruku s kusem papíru v ruce a zvolal. „Tohle je mír pro naši dobu“.

I dnes se ukřižovává, na kříž je tentokrát vsazováno Rusko, a stejně tak, jak o vsazení Krista na kříž žádala v Judei židovská rada, žádá dnes o vsazení Ruska na kříž západní svět, a úloha Piláta pontského, který má ce lou věc tzv. zlegalizovat, byla z úradku toto světa položena do našich českých rukou. My máme Rusko obvinit, odsoudit a dle znění tohoto našeho rozsudku, vyneseného bez jediného důkazu a pouze na základě nejpochybnějších PODEZŘENÍ má být Rusko ukřižováno.

A my, myslím naše vláda a naše média, se toho úkolu chápou se vší ochotou a rozhodností. Jsme najednou tak velcí a mocní, že posíláme světové mocnosti své ultimátum: Když neprovedere do té a té hodiny to a to a to, podnikneme my to a to a to! A co pak může po záporné odpovědi na toto naše ULTIMÁTUM (která je stoprocentně jistá a všichni to víme), následovat nás nezajímá, nějak bylo a nějak bude.

Jen jestli bude i pak ta voda, ve které bychom si stejně jako Pilát po tomto svém zločinu, umyli ruce.