Během výměny názorů ve Sněmovním výboru pro ozbrojené složky 17. června americký ministr obrany Ashton Carter oznámil, že Obamova administrativa je připravena akceptovat rozdělení Iráku. 
„Co kdyby se ukázalo, že multi-sektářský Irák není možný?“ zeptal se rétoricky. „To je dnes naší důležitou strategií na zemi. Pokud vláda nemůže udělat to, co má, tak stále se budeme pokoušet rozjet místní pozemní síly, pokud s námi chtějí spolupracovat, abychom udrželi v Iráku stabilitu - nebude ale jednotný stát Irák.“
Carterova nestydatá prohlášení opět zdůrazňují predátorský a koloniální charakter dekád plných amerických intervencí na Středním východě - a také nekončící lži, které je ospravedlňují.
Před 10 měsíci bylo Američanům Obamovou administrativou řečeno, že se do Iráku obnovují americké vojenské operace na ochranu státu před Islámským státem (ISIS), který ohrožuje jeho přežití. V dubnu Obama po boku iráckého premiéra Haidera al-Abadiho Obama prohlásil, že hlavním zájem USA je kromě porážky ISIS „respektování irácké suverenity.“
O pár měsíců později Obamova administrativa naznačuje, že suverenitu země a dokonce její existenci ignoruje. 
Změna americké rétoriky nastala po útěku irácké armády z Ramadí v západní provincii Anbar, po kterém skončilo v rukách ISIS celé město a velké množství amerických zbraní. Obamovi sliby, že američtí pozemní vojáci nebudou zpátky vysláni do bojů v Iráku, byly následně dány stranou. Minulý týden Bílý dům schválil vyslání 450 lidí na základnu mezi Ramadí a Fallúdžou.
Američtí „poradci“ budou platit místním sunnitům, aby ukončili svou spolupráci s ISIS v boji proti šíitské vládě země a připojili se k bojům proti islámským extrémistům. Tzv. koncepce „lilypad“ se během dalších týdnů rozšíří a poradci budou doprovázet své irácké žoldáky do bojů s podporou leteckých útoků.
V severním Iráku Carter oznámil, že USA začnou posílat zbraně a zásoby přímo Kurdské regionální vládě (KRG), která v podstatě vládne svému území jako oddělený stát. O pár dnů dříve prohlásil, že vyzbrojení KRG „není v souladu s dlouhodobou americkou zahraniční politikou pro udržování stabilního jendotného Iráku.“ Přes KRG je pomoc přerozdělována kurdským jednotkám v severní Sýrii, které během posledních týdnů uštědřily ISIS velké rány.
V Sýrii USA reagují nejenom na postupy kurdské milice na severu, ale také na vítězství sunnitských rebelů - vycvičených a vyzbrojených Jordánském a Saúdskou Arábií - nad syrskou vládou. Asadovy síly přišly o většinu území.
Změna americké politiky také přichází v době, kdy roste význam íránské pomoci Abadiho vládě na území, které ovládá. Šíitské milice s pomocí íránských poradců potlačily postup ISIS k Bagdádu a oblastem Iráku obývaných šíity. Teheránské snahy o záchranu iráckého státu Carter a americká armáda zkritizovali jako „školidvý vliv Íránu.“
Sloupkař Washington Post Charles Kraufthammer v komentáři o situaci na Středním východě poukázal na závěry, které se vytváří ve vládních kruzích. Americká politika směrem k Iráku a Sýrii musí začít „přiznáním, že staří bratři jsou pryč, že Sýrie a Irák nikdy nebudou rekonstituovány, a že Sykesova-Picotova mapa zaniká.“
Sykesova-Picotova dohoda byla špinavou imperialistickou dohodou mezi Británií a Francií pro rozdělení Středního východu mezi ně samotné na konci první světové války. Po krveprolití a koloniální represi vyústila ve vznik národních států jako jsou Saúdská Arábie, Libanon, Sýrie, Irák, Jordánsko a Kuvajt. O století později se Spojené státy ve snaze o svou imperialistickou agendu snaží tyto státy rozdělit.
Od první irácké války v letech 1990-1991 jediným „hlavním zájmem“ amerického imperialismu na Středním východě bylo zajištění nevyzyvatelné vojenské dominance nad Perským zálivem a největšími zásobami ropy na světě.
Ilegální invazi a okupaci Iráku v roce 2003, zahájené na základě lží o zbraních hromadného ničení, následovala systematická perzekuce stoupenců bývalého režimu Saddáma Husajna. Následující loutkové vlády byly založeny na koalicích mezi šiítskými stranami a kurdskými nacionalisty.
Odchod amerických sil v roce 2011, devět let po zabíjení a represích, které si vyžádaly životy 1 milionu Iráčanů, následovala další sektářská marginalizace sunnitské populace vládou premiéra Nouriho al-Malikiho.
ISIS má kořeny mezi sunnitskými extrémisty, kteří bojovali proti americké okupaci a šíitské vládě Iráku. V Sýrii se tyto síly staly užitečným nástrojem washingtonské agendy změny režimu. USA umožnily vzestup islámských milic na pozice vrchní síly ozbrojené rebélie. ISIS získal velké množsví zbraní a financí od amerických spojenců v regionu.
V červnu 2012, následkem americké podpory, dokázal ISIS přejít do Iráku a ovládnout severní město Mosul. Tento debakl americké politiky se stal záminkou Obamovy administrativy pro navrácení vojáků do Iráku pro snížení íránského vlivu a pro letecké útoky, které budou mířeny proti zbytkům Asadovy armády.
Americké násilí na Středním východě a intriky s různými etnicko-sektářskými frakcemi jsou zločinem obrovských rozměrů. Vyústilo v úmrtí stovek tisíc lidí, nevyčíslitelnému utrpení a největší uprchlické krizi od druhé světové války. Jakýkoliv pokus Washigtonu o vedení nového koloniálního rozdělení hranic regionu zvyšuje riziko ještě většího masakru populace regionu a světa. 
James Cogan
Zdroj: World Socialist Website
Podpořte WertyzReport!