V noci 30. července 1916 vybuchl v newyorském přístavu muniční sklad (viz např. Black Tom explosion – Wikipedia), který mj. poškodil sochu Svobody. Na místě zemřely 4 osoby, hodnota zničeného vojenského materiálu (včetně asi 45 tun TNT) měla být asi 20 milionů tehdejších dolarů. Z útoku byli obviněni „němečtí agenti“. Smíšená americko-německá komise pro náhradu škod v roce 1939 uznala za viníka císařské Německo a stanovila náhradu 50 milionů dolarů, kterou nacistické Německo odmítlo zaplatit. Po 2. světové válce bylo Německo „přinuceno“ k zaplacení 95 milionů dolarů, přičemž poslední splátku platila vláda Německé spolkové republiky v roce 1979 (!).

Skutečným poškozeným ale bylo carské Rusko. Munice byla určena pro carskou armádu a v době exploze byla již zaplacená. Americká strana tedy inkasovala dvakrát, jednou platbu za zboží od Ruska a později náhradu od Německa.

Skutečným pachatelem byl podle německého badatele Roewera Čech Emanuel Voska a jeho lidé. Voska jednal na pokyn Britů, kteří se za jakoukoli cenu snažili do války zatáhnout USA, protože v průběhu roku 1916 už stáli na prohru. Nakonec se jim to podařilo a USA v dubnu 1917 vstupují do první světové války na straně Dohody. O Voskovi se někdy píše jako o „Masarykově špiónu“, avšak Masaryk a Štefánik o jeho sabotážních aktivitách pravděpodobně věděli, protože v jednom z dopisů Masarykovi uvádí Štefánik na adresu Vosky formulaci „abychom se nekompromitovali“¹⁾. Po vzniku ČSR v roce 1918 nebyla Voskovi svěřena v novém státě žádná veřejná funkce, ale v roce 1998 mu Václav Havel uděluje řád TGM III. třídy in memoriam. Voska ještě krátce po skončení války přepadává se svými lidmi budovu ministerstva vnitra ve Vídni a krade odtud asi 3 tuny písemností. Tato akce byla zjevně součástí velkolepé poválečné čistky, kterou USA a Británie prováděly po celé Evropě a systematicky ničily dokumenty, které dokládaly, že válku dlouhodobě připravovala a rozpoutala Velká Británie a nikoli Německo a Rakousko-Uhersko.

Snad si někdo na výše popsanou historii vzpomněl, když nyní dával do oběhu pohádku o ruských agentech a muničním skladu ve Vrběticích. Stejně jako roku 1916 jedná se i dnes o naladění veřejnosti na válečnou notu. Jekot oddaných pudlů postkoloniálních zednářských režimů Západu (ty se samozvaně prohlašují za „svobodný svět“) připomíná film „Myš, která řvala“. V tomto filmu mrňavý stát vyhlásí válku USA. Čeští pudlové nyní také vyzývají na souboj atomovou velmoc. Fanatický senátor Fischer např. žádá vypovězení smlouvy o přátelství a spolupráci s Ruskem. Novinářští pudlové volají po dalším poškození českého hospodářství, např. zákazu dovozu ruských výrobků, což by logicky vedlo k zákazu dovozu českých výrobků do Ruska. Fanatik Bryš z Reflexu dokonce žádá „hledat cesty, jak se obejít bez jejich plynu a ropy“ a J.X. Doležal rovnou označuje Vladimíra Putina za vraha. A dalo by se pokračovat velmi dlouho.

Přitom jediná vina Ruska spočívá v tom, že se na jeho území nachází nerostné suroviny, které by západní zednářské režimy (ZZR) rády ukradly stejně, jako to celá staletí dělaly v koloniích. Doufejme, že se jim to nepodaří.

(autor je bývalý politický vězeň)

¹⁾ HÁJKOVÁ D.(2014): Emanuel Voska: Špionážní legenda první světové války.- Academia, Praha.