Příčinu v pozadí je dokončení gigantického přesunu moci. To, co bylo dříve chápáno jako porucha a označováno jako hrozba, to se stalo novým normálem. Všeobecně akceptovaným novým normálem.

Zmizel onen neutrální stav, kterému se někdy říká „vláda zákona“, a který fakticky spočívá v tom, že se různé skupiny navzájem hlídají, aby nikdo nezneužíval moc nad přijatelnou míru.

Někdo ještě doufá, že vše řídí nějaký zlosyn jako v bondovských filmech, ať už má na klíně bílou kočičku nebo ne. Nebo aspoň, že nějaká tajná komise odhlasovala, že Derek Chauvin má být odsouzen. Ale ve skutečnosti je to ještě mnohem horší. Vládne dav. Agresivní iracionální dav. Dav složený z příslušníků nové aristokracie – členů představenstev, jiných vysokých manažerů, velkých vlastníků, politiků, univerzitních profesorů, intelektuálů a dalších.

Výzvy k rozpoutání vlny násilí zaznívaly i od kongresmanů vládnoucí strany.

Dav vyjádří, jaký chce rozsudek a soudci se přizpůsobí. Případně se přizpůsobí porota. Ostatně, nedávno jsme to viděli v případě prezidentských voleb. Jedna strana nashromáždí řadu dokladů o nesrovnalostech a podvodech, a dožaduje se projednání svého případu. Minimálně třetina Američanů je přesvědčena, že volby byly zfalšovány. Ale aristokratický dav křičí, že se tím soud nesmí zabývat. Nejvyšší soud se tím tedy – bez jakékoliv zdůvodnění – odmítne zabývat. Nemá to žádný právní důvod. Skutečným zdůvodněním rozsudku je to, jaký teror by rozpoutali ti, kdo jsou u moci, kdyby byl rozsudek jiný.

Přesně to se odehrálo v Minneapolis. Během procesu nebyly předloženy žádné důkazy. Pořád ještě se nabízí možnost, že Georg Floyd zemřel na předávkování drogami, a že by byl zemřel, i kdyby se ten den s žádným policistou nesetkal. Měl v sobě trojnásobek toho, co bývá označováno za smrtelnou dávku fentanylu.

Obžaloba postupovala jinak. Zaplavila soudní síň emocemi a politickými prohlášeními. A dav nových aristokratů dával jednoznačně najevo, že pokud soud nevynese požadovaný rozsudek, přijde vlna drancování, rabování, zapalování budov, a asi i zabíjení. Státní orgány dávaly najevo, že policie tomu nebude bránit. Drancující mohou počítat spíše s podporou justičního aparátu. Výzvy k rozpoutání vlny násilí zaznívaly i od kongresmanů vládnoucí strany.

Dilema mezi svobodou a bezpečností ve skutečném životě neexistuje.

Soud se tedy podřídil a vydal požadovaný rozsudek.

Když se hroutí země, hroutí se i soudnictví. To konec konců, vidíme i u nás.

Prakticky to znamená, že každý policista, který bude mít tu smůlu, že mu při zatýkání zkolabuje zfetovaný pachatel, stráví zbytek života ve vězení.

A ještě něco. Ukazuje to, jak nesmírně naivní je představa, že demokracie přináší určitou míru chaosu a nebezpečí, zatímco v diktaturách se lidé mohou cítit bezpečněji (i když jsou méně svobodní). Americký příklad ukazuje něco úplně jiného. Nastolení tyranie neznamená více bezpečí, znamená to méně bezpečí. Dilema mezi svobodou a bezpečností ve skutečném životě neexistuje.