Co nám k němu můžete říct pane Zbořile?

„Je to hezké, že zrovna v této době vzpomínáme Karla Havlíčka, zatímco většina studentů základních a středních škol,  a možná i škol vysokých,  už skoro neví, kdo to je. Zejména v posledních letech se neustále mluvilo o mýtu o utrpení Karla Havlíčka Borovského, který skutečně vznikal a  existoval už od doby jeho deportace do Tyrol, ale zároveň s tím se také trošku zapomínalo na to, že to byla významná politická osobnost, které Tomáš Garrigue Masaryk věnoval jedno svoje dílo z roku 1895. Jmenuje se  „Karel Havlíček Borovský. Snahy a tužby probuzení politického“ a je to Masarykova práce málokdy připomínaná. Snad právě proto, že je velmi aktuální a  odhaluje kořeny českého politikaření a chování českých politiků  od 19. století do současnosti,“ uvádí  v rozhovoru pro Prvnizprávy.cz Zdeněk Zbořil.

Dílo Karla Havlíčka Borovského je aktuální i dnes…

„Samotná epizoda brixenská je vlastně krásně popsána v Tyrolských elegiích, které ještě jejich autor Karel Havlíček zpracovává s  hořkou nostalgií, ale s humorem Ale nemusíme mluvit jenom o mýtu a oslavách a o Boženě Němcové, která nesla trnovou korunu za Havlíčkovou rakví, když zemřel, ale o celé té době, která byla zajímavá a je jakýmsi základem české moderní politiky včetně  jejích liberálních proudů.

Nevím,  jestli  dnešní liberálové, nebo ti, kteří si hrají, nebo zneužívají slovo liberalismus, si toho jsou vědomi, ale ta doba je plná paradoxů. Vždyť si představme, že  ještě v roce 1848 ještě zakladatel „Bachova absolutismu“ bojuje na barikádách ve Vídni jako revolucionář a za tři roky už je ministrem vnitra a posílá domnělého revolucionáře Karla Havlíčka do vyhnanství a nechává ho deportovat.

Neměli bychom zapomínat ani na takové Havlíčkovy texty jako jsou Obrazy z Rus. Jeho zkušenost, kterou tam zažil jako vychovatel v jedné aristokratické rodině, jsou vynikajícím pozorováním. Dodnes by se mohly číst jako mnohem zajímavější postřehy,  než ty podivné protiruské až rasisticky nenávistné články. Jsou to skutečně pravé „obrazy z Rus“ a jejího „samoděržaví“.

Jeho epigramy - vždyť ty by si mohli předčítat dokonce na půdě Evropské unie, o tom jak chce nějaký vrabčák být roven orlu, sedne si vedle něho, „začimčařiv  cosi o rovnosti“  a končí to poučením, že orel jej „slupl místo naučení, že přec vrabčák orlu roven nikdy není“.

A takových postřehů z politiky,  zejména v  epigramech Karla Havlíčka,  najdeme desítky a možná, že by se mohl  i zdůraznit jeho dnes tak opět populární,  nepřiznávaný, ale o více uvěřitelný, že je to „bída na tom světě, každou chvíli jinak, jednou ctí  tě  za svatého, zítra budeš sviňák“,“ dodává Zdeněk Zbořil.