Princ William potvrdil, že je přinejmenším stejně pochybným panovníkem jako jeho otec princ z Walesu, když vyzval k „Resetu“.

William, který je druhý v pořadí na britský trůn, vložil toto heslo do videopřenosu pro ekologickou charitativní organizaci Conservation International.

Řekl:

„My všichni, napříč všemi sektory společnosti a ve všech koutech světa se musíme spojit, abychom zásadně obnovili náš vztah k přírodě a naši dráhu jako druhu.“

Jiní Williama kritizovali (v současné době je odhad jeho majetku 30 milionů liber, i když má jednoho dne zdědit jmění ve výši nejméně 1,6 miliardy liber) za to, že „dělá, co říkám, místo aby dělal, co dělám“. Se svým Range Roverem a vzdušnými mílemi (některé z nich v soukromých tryskáčích) je William sotva vzorem pro uhlíkářskou parodii, tak proč bychom ho měli nechat, aby nás, obyčejné lidi, poučoval, jak máme žít své životy?

Ale pro mě je pokrytectví tím nejmenším z jeho hříchů. Mnohem více by nás mělo znepokojovat zlověstné dovolávání se slova – „Reset“ – které je úzce spjato s Novým světovým řádem navrženým Světovým ekonomickým fórem Klause Schwaba a jeho mistrovským plánem pro „udržitelnou“ společnost, v níž „nebudeš vlastnit nic a budeš šťastný“.

Takhle to WEF uvedl ve svém nyní nechvalně proslulém promo videu z roku 2016:

Vítejte v roce 2030. Vítejte v mém městě – nebo bych měl říct „našem městě“. Já nevlastním nic. Já nevlastním auto. Já nevlastním žádný dům. Nevlastním žádné spotřebiče ani oblečení.

Možná se vám to bude zdát divné, ale pro nás v tomto městě to dává perfektní smysl. Vše, co jste považovali za produkt, se nyní stalo službou. Máme přístup k dopravě, ubytování, jídlu a všem věcem, které v běžném životě potřebujeme. Jedna po druhé se všechny tyto věci staly svobodnými, takže nakonec nedávalo smysl, abychom toho vlastnili mnoho.

(Hmm. Zajímalo by mě, jak se bude William cítit, až najednou zjistí, že už nevlastní, přes Crown Estate, svou pěknou sbírku královských nemovitostí včetně Sandringhamu, Buckinghamského paláce, Windsorského hradu a Balmoralu, nemluvě o všech námořních právech, která mu nehorázně propůjčují podíl na větrném průmyslu na moři. Bude i tak ‚šťastný‘?)

Projevy, jako bylo Williamovo vysílání Conservation International, zahodí veškeré naděje, které někteří z nás mohli mít, že z něj nevyroste jako jeho ekologický otec princ z Walesu. Nacvičuje přesně ty samé otřepané, zelené pohybové body, o kterých Charles už léta blábolí – deset let na záchranu planety, nevratné škody, nejzranitelnější utrpí nejvíc atd., a k tomu ještě drzou reklamu na „pozoruhodnou“ vakcínu proti Covidu.

Kdyby Williamovi vážně záleželo na jeho budoucích poddaných, ve skutečnosti by mluvil o katastrofálních důsledcích politiky Net Zero režimu Borise Johnsona, která musí zcela jistě ožebračit, imigrovat a zotročit britský lid tím, že vyšroubuje ceny energií na nedostupnou úroveň a použije environmentalismus jako záminku k tomu, aby jim sebrala většinu zbývajících svobod.

Abychom viděli, jak zelená budoucnost Británie skutečně vypadá, stačí se podívat na tuto zprávu zveřejněnou Univerzitou v Cambridgi, kterou vypracovala skupina akademiků pod vedením profesora Juliana Allwooda, jenž se rozhodl odpovědět na otázku, jak by Británie mohla snížit svou průmyslovou produkci CO2 do roku 2050 na nulu. Pokud nejste zelenáč ve vlasové košili, odpověď je opravdu děsivá.

Přečtěte si to sami, ale jak poznamenává Clive Best ve svém shrnutí:

Jsem si jist, že kdyby byla britská veřejnost informována o všem, co je plánováno pro její budoucnost, došlo by k veřejnému pozdvižení.

• Žádné létání po roce 2030 (samozřejmě kromě VIP)


• Žádné plynové ústřední topení do 12 let. Tepelná čerpadla povolena a chladnější domy.


• Pouze elektromobily po roce 2030 a 40% snížení dopravy.


• Vegetariánská strava a žádné jídlo z dovozu.


• Ukončení mezinárodního obchodu a snížení životní úrovně


• Mezinárodní cestování je omezeno pouze vlakem.

Je těžké si být jistý, do jaké míry si je budoucí král Vilém V. vědom ekonomických a sociálních důsledků všech těch zelených nesmyslů, na nichž lehkovážně trvá, že je „musíme“ přijmout, abychom zachránili planetu. Dalo by se namítnout, že stejně jako jeho táta je prostě tak mimo dosah života obyčejných lidí a tak epicky zabedněný, že jen pronáší zelenou mantru, protože mu to připadá správné, a ne proto, že by si upřímně přál, abychom se stali nevolníky nastupující trilionářské technické elity a jejich malthusiánského snu o vylidněném světě.

Jablko nepadá daleko od stromu.