Nejprve několik základních momentů a potom závěry.

1. K rozvoji jsou nutné peníze. Předpokládám, že o tom nikdo nepochybuje: ani liberálové, ani patrioti.

2. Chceš-li se rozvíjet úspěšně ve vztahu k druhým, je nutné v první řadě rozvíjet to, co se ti daří, a teprve pak se zabývej nápravou dřívějších chyb. Když začneš opravami chyb, zpomalí to tvůj rozvoj.

3. Aby byly peníze, je třeba mít pod kontrolou dva základní směry: zaprve zabezpečit dostatečný přísun peněz a zadruhé nedopustit jejich přílišný odliv.

4. Ve firmě jsou tři druhy pododdělení, jejichž práce probíhá v různých časových intervalech. Tak například účtárna tu je proto, aby se dívala do minulosti. Pracuje s už završenými fakty. Oddělení prodeje pracuje s tím, co je teď. Ředitel pro rozvoj, finanční ředitel a generální ředitel hledí do budoucnosti. Výjimky bývají u každé z těchto skupin, ale jsou nevýznamné a v zásadě platí, co jsem napsal.

5. V politice neexistuje přátelství nebo nepřátelství. Přátelství a nepřátelství, to jsou kategorie vysoce zjednodušeného obrazu světa, který se vkládá do hlav obyvatel v zájmu státu.

Jmenovitě proto jsme s Německem i s Čínou, s Ukrajinou i s USA v tuto chvíli už dokázali postřílet druh druha nejednou, ale i společně dělat společné dílo. Právě proto v době druhé světové války neustále probíhaly rozhovory o míru mezi znepřátelenými státy a diplomaté SSSR například v neutrálních zemích chodili na recepce spolu s německými diplomaty. Politický život už je takový.

Obyvatelstvu upravit mozky pomocí médií je poměrně jednoduché a to v libovolném směru. Což bylo nejednou prokázáno v praxi. Proto například první ministr obrany NDR byl jedním z důstojníků Wehrmachtu vyznamenaných Železným křížem na východní frontě. Dostal se pak do ruského zajetí, prošel programem „přeškolení“ a stal se ministrem obrany.

Přemýšlejte: vojenský důstojník hitlerovské armády, vyznamenaný za úspěšný boj proti Rusům, dostal pod své velení výzbroj celé NDR na ruské straně. A to je pro politiku normální situace, i když pro obyvatele to může vypadat poněkud zvláštní. Jak toho dosáhnout je otázka čistě technická.

6. Dlouho nás vyzývali, abychom se učili demokracii od západních států. A my jsme se to naučili. Viděli jsme, jak v ekonomicky důležité Panamě v průběhu vojenského vpádu USA vyměnily prezidenta. Viděli jsme, jak USA klidně narušovaly rezoluci OSN na Kubě, a to asi třicetkrát v průběhu mnoha let. Viděli jsme, jak vznikl stát Kosovo a jak pod ochranou amerických vojáků probíhalo hlasování na Falklandách. Viděli jsme, jak USA vyměnily hlavu Iráku. Mnoho jsme toho viděli. My jsme dokonce nemohli připustit, že to, jak postupují vedoucí demokratické státy, může být nedemokratické!

7. Ekonomika je vždy primární, právě ta určuje, jak si země povedou v politice, bude-li válka. Přitom hlavním problémem války je její nákladnost a rovněž nemožnost přesně předpovědět její výsledek.

Ano, já vím, že tohle vzbudí nelibost těch, kdo se domnívají, že hlavní je chránit životy lidí, přesto rozhodnutí o válkách se nepřijímají na základě toho. Tento faktor se spíš odráží ve snaze vést války na cizím území a cizíma rukama a ne ve zřeknutí se války. Protože:

„Politika je nejkoncentrovanější vyjádření ekonomiky.“ (V. I. Lenin)

„Válka – je nedílnou součástí konkurence, boje lidských zájmů a jednání.Válka… je aktem násilí, aby byl náš protivník donucen plnit naši vůli. Válka je pokračováním politiky jinými prostředky.“ (Carl von Clausewitz, O válce)

A nyní závěry. Co bude dělat Rusko, aby získalo v budoucnosti strategické výhody?

Ruské vedení se dívá do budoucnosti. Nemůže samozřejmě opovrhovat přítomností a minulostí, ale budoucnost je to hlavní, za co musí zodpovídat. Horizonty plánování se liší – od „během roku“ do „2030″ a dál. Podrobností je v plánech tím méně, čím víc se blíží horizontu, ale to je pochopitelné, protože detaily velmi závisí na konkrétní situaci a ta nezávisí jen na nás.

Nicméně plánovat směřování pohybu na desítky let je možné. A dokonce nutné.

Podobně Lenin a potom i Stalin naplánovali industrializaci, jejíž první etapou byla modernizace zemědělství, nikoli průmyslu. Protože právě modernizace zemědělství vysvobodila pracující ruce, se současným nárůstem výroby vytvořila domácí poptávku po produkci strojírenství a dala suroviny pro lehký průmysl (o čemž Stalin hovořil na XIV. sjezdu KSSS).

A co je u nás v budoucnosti, kam směřuje Rusko? Do jakého bodu chce dojít a kde je tam místo pro Ukrajinu?

1. Čína nabírá na síle. Ani ne tak vojenské, jako spíš ekonomické ve světovém měřítku. Už začíná rýt kanály mezi oceány a přitom zbavuje Západ monopolu a plánuje transportní koridory do Evropy, využívaje ke svým cílům především pevninu kontinentu Euroasie. To je globální výzva „námořní síle“ Anglosasů a také jejich hlavní hlavobol. Úkolem Ruska je začlenit se do těchto transportních koridorů a nezůstat na vedlejší koleji.

2. Rozvoj Ruska je reálný za podmínek jeho vstupu do velkých skupin států v rovnoprávných (minimálně) vztazích. V EU Rusko nepřijmou, protože to by bylo totéž, jako buď připojení Evropské unie k Rusku, nebo zničení Ruska. Na první nepřistoupí EU, na druhé Rusko.

Takže zůstává EAES (Euroasijský ekonomický svaz), který by měl být výhodný pro všechny. A aby nekřičeli, že to je znovuobnovení SSSR, mohou do něj přijmout ty, kdo v SSSR nebyli.

3. Vytvoření EAES je v rozporu s plány USA na světové prvenství v XXI. století, které už oficiálně vyhlásily. Proto v prosinci 2012 Hillary Clintonová veřejným dopisem prohlásila, že vytvoření EAES nedovolí. Nicméně dodala, že pokud člověk není hloupý, „alespoň se pokusí jeho vyvoření zbrzdit“.

4. Podle výpočtům provedených na Západě ještě v 70. letech – nezáviské ekonomické centrum při dnešní technologické konstrukci musí mít 200 – 350 milionů lidí do něj zapojených. Rozmezí je dáno bohatstvím těchto lidí.

Zde je třeba si uvědomit, že existují přírodní ukazatele a existují peníze. Například množství pamprsek přímo závisí na množství miminek, ale může to být vyjádřeno i v penězích. Ale primární je počet dětí. Nebo například k výrobě letadel je nutná poptávka po letecké dopravě. A ta závisí na vzdálenostech, geografii a počtu cestujících. Obecně platí, že aby odvětví pracovalo s podporou hlavně na domácím trhu, jsou potřeba lidé, kteří jeho produkci budou potřebovat.

Tento údaj (od 250 milionů lidí v EAES) byl předložen Anatolijem Wassermanem v jeho knize s odkazem na západní výzkumníky. S tím se překrývají i výpočty Brzezinského, že Rusko se bez Ukrajiny nemůže obnovit.

5. Ruský svět (= společenství lidí hovořících rusky) je vhodnou formou vysvětlení nutnosti sjednocení, protože je nadnárodní. Baškirové, Čečenci, Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Tuvinci, Arméni a Kazaši nemohou být spojeni na etnickém základě. Ale na půdě ruského světa (bez donucení) být mohou.

Při tom podotýkám, že ruský svět je velmi různorodý. Například v ukrajinské armádě je mnoho rusky mluvících lidí, ano i vlasovci mluvili rusky. To znamená, že ruský jazyk sám o sobě ještě není garancí jednoty, ale jen jeho důležitým elementem, neboť zjednodušuje a umožňuje chápat jeden druhého. Není třeba zapomínat ani na to, že v hranicích ruského světa je i mnoho náboženských konfesí. Rovněž v kultuře existují rozdíly.

6. Rusko bude i nadále prodávat uhlovodíky. Bylo by hloupé vzdávat se takového zdroje příjmů. Ale pro to, aby nezáviselo na Západu do té míry jako dnes, je třeba si zajistit přístup na trhy Východu, který nabírá na síle, a proto Rusko staví trubky i na východ. Na to padne několik let, která nebudou v materiálním smyslu jednoduchá. Zato pak se peníze mnohonásobně vrátí. A to i včetně možnosti plynového nátlaku na Evropskou únii v politických otázkách.

Potrubí na Západ při zachování potrubí na Východ zabezpečí nakonec zvýšení rozpočtových příjmů a zároveň rozváže ruce v oblasti politiky.

To ve svém důsledku umožní zvednout životní úroveň v Rusku, což zvýší i jeho atraktivitu. Z týchž příjmů pak může být provedena i reindustrializace, pokud se vláda rozhodne ji provést.

Tak přitažlivost EAES jako celek vzroste a vzhledem i k tomu, že Číňané – ve skutečnosti druhá civilizace, v EAES přitáhne i ty ruskojazyčné země, které by se mohly cítit být vazaly Moskvy (o čemž otevřeně hovoří lídři jak Kazachstánu, tak Běloruska).

7. Ukrajině byla (Američany) přidělena role sebevražedného atentátníka na Rusko nebo nástroje nátlaku na Rusko (to zas Evropskou unií).

Takže příjmy dnes z Ukrajiny nejsou, ale nesmíme dovolit, aby to byla i příliš velká část rozpočtových výdajů.

Problém „sebevražedného atentátníka“ byl splněn připojením Krymu (což byl samozřejmě záměrný tah) a faktickým zničením ukrajinské armády v průběhu ATO (věřím, že ATO vzniklo z avanturismu místních politiků, ale nyní už se stalo, co se stalo). Ukrajina už nyní nemůže napadnout Rusko, bez ohledu na to, jak moc bude nafukována nenávist jejích obyvatel. To znamená, že varianta války 08.08.08 (válka v Gruzii), ale s velkou zemí neproběhne, protože tam nyní není s kým bojovat. A jen kvůli tomu, že za plotem se někdo vzteká, války přece nejsou.

Zároveň začíná vyvazování Ukrajiny z tranzitu plynu, a tak ji od roku 2019 nebude možno používat jako páky nátlaku. V tu dobu už se má objevit plynovod v Asii, po čemž plynovod s EU už bude mít úplně jiný charakter. Miller to už mimochodem řekl – že Rusko si pak klidně může dát v dodávkách do Evropy pauzu. Dobře ho slyšeli.

Proto Ukrajina bude v roce 2019 žebrák, odvržený jak Evropskou unií, tak i Američany, nemající jakékoli naděje na vstup do EU, a to z týchž důvodů, z jakých tam nečekají ani Rusko.

Poté objektivně dojde k tomu, že je třeba se připojit k EAES. A tak bude postupně oživovat – za ruské úvěry včetně – částečně zbavená obyvatelstva, které se přestěhuje do jiných zemí.

Pokud snad budou přijata rozhodnutí opravňující vojenské řešení problému, pak to myslím bude vojenskou cestou i provedeno. Ale jedině v případě nezpochybnitelných zdůvodnění, a pochybuji, že cestou okupace země.

V tomto případě je dobré připomenout příklad Gruzie, která ztratila čtvrtinu svého území a úplně ji přešla chuť vstoupit do jakýchkoli bloků nebo vojenskou cestou ohrožovat Rusko. Za to nebyla okupována. Přestože to bylo možné: v průběhu války 08.08.08 ruská armáda zcela rozbila gruzínskou a exhibičním pochodem mohla dojít až do Tbilisi, kde nebyl nikdo, kdo by tomu zabránil.

A co se týče výkřiků o tom, že Rusko dovolilo Američanům překódovat do značné míry Ukrajinu, tak ano, dovolilo. Protože Rusko samotné mělo v tu dobu problémy ze stejných zdrojů jako dnes Ukrajina. Ale proč se tím dnes ještě trápit?

Nyní je to prostě tak a je třeba pracovat s tím, co je. A pracovat v zájmech Ruska a ruského světa, ne v zájmu Západu a banderovců.

Petljurovská Ukrajina mimochodem také existovala jen tři roky a potom byla zničena. A připomínám, že obyvatelstvo Čečny ve II. čečenské válce aktivně podporovalo Rusko, i když v I. válce tomu bylo naopak. Ze stejné příčiny: v průběhu nezávislosti v intervalu mezi dvěma válkami Čečna ztratila všechno – průmysl, zdravotnictví i sociální sféru.

A všimněte si, že dnes je obyvatelstvo Čečny k Rusku zcela loajální, bez ohledu na bombardování v nedávné minulosti. Tolik k otázce, zda může v budoucnosti vzniknout situace, která dovolí žít společně s ukrajinským národem národu ruskému i novorossijskému.

Nezávislost je pravděpodobně nutné si probolet. Šířit násilně štěstí je k ničemu, to jsou zbytečné snahy. A dívat se na včerejšek místo na zítřek také není užitečné, protože tím se jen odtrhneme od reality.

Zdroj: http://politrussia.com/control/kratko-o-budushchem-592/