Podivný případ útočnice ze Žďáru nad Sázavou Barbory Orlové měl dnes malý dozvuk v soudní síni. Nejvyšší správní soud v Opavě zamítl kárnou žalobu na opavského soudce Petra Poláka, který ji v roce 2014 propustil do ambulátní léčby. 8 měsíců poté spáchala útok ve žďárské škole.
Přes rozsudkem si ministr spravedlnosti Robert Pelikán v televizi stěžoval, že soudce případu nevěnoval „dost času a nepřizval znalce, který mohl přezkoumat psychický stav ženy.“ Sám Polák se v roce 2014 opíral o posudky lékařů. „Bylo referováno, že brzy po přijetí pacientky do léčebny příznaky schizofrenie odezněly a pak už léčba probíhala bez problémů, proto rozhodování nebylo nijak těžké...Je to nejhorší agenda, máte předjímat budoucnost. To by nás muselo ministerstvo s prominutím vybavit křišťálovými koulemi, abychom věděli, co se bude dít,“ řekl na svou obhajobu.
Tehdejší ministryně spravedlnost Helena Válková kromě této žaloby podala ještě stížnost pro porušení zákona.  Jenže i ta byla Nejvyšším soudem zamítnuta. Polák podle zjištění Nejvyššího soudu vycházel ze zprávy Psychiatrické nemocnice v Opavě, která v daném okamžiku považovala ambulantní léčbu za dostatečnou. Vypracování znaleckého posudku není ze zákona povinné a Polák tudíž žádný zákon neporušil. 
Záhadný hlas
Celé vyšetřování šlo ale kompletně jiným směrem. Soudu totiž nebyla předložena fakta, která vyplynula ze svědectví maminky samotné útočnice a následně i z policejního spisu krátce po útoku ve Žďáru. V květnu 2012 Orlová vzala v mateřské škole dítě jako rukojmí a bodla vychovatelku 11 krát nožem. Během celé akce měla jeden požadavek - chtěla přivést svého souseda, který ji dle jejich slov neustále sledoval a pouštěl hlasy do hlavy. To, co popisovala, je pravděpodobně organizovaný zločin spáchaný velice sofistikovanými pachateli proti nic netušícími obyvatelstvu pomocí elektromagnetických a mikrovlnných zbraní a technologie Voice-to-Scull.
12. března 2015 zveřejnila Mladá Fronta Dnes článek s názvem „Příběh prostitutky B. O.“ Článek byl založen na vyšetřovacím spisu Útoku ve Žďáru nad Sázavou. Je v něm uvedeno, že „schizofrenie“ se u ní začala projevovat v roce 2011. Tehdy žila v Ostravě se svým přítelem v podnájmu. Na jaře toho roku začala tvrdit, že ji sleduje „soused Jiří, kterého popsala jako „mafiána s mercedesem.“ Podle ní měl doma aparát, který na ni mluví, vysmívá se jí a nadává ji. Ve spisu tvrdí: „Například ví, že se mi za pět minut bude chtít na záchod i jak bude vypadat stolice. Nedalo se to vydržet.“ Tyto hlasy Barboru dostihly i v Německu, kam utekla. „Říkal mi třeba, že při sexu s klienty mám myslet na něj. Měla jsem stres, že mě pozoruje. Když klientovi dvakrát praskl kondom, říkal mi, že jsem nakažená kurva, a nutil mě jít na testy,“ říká.
Tato tvrzení jsou také podložena výpovědí samotného souseda, který se v říjnu 2014 objevil v televizi Prima. 19. října byl v Blesku označen jako „Roman H.,“ ve spisu je označen jako „soused Jiří.“ Soused tehdy tvrdil: „Udala mě, že ji nahrávám na video. Nebyla normální.“ Žádné další podrobnosti nejsou k dispozici.
A také, 16. června 2011 přiběhla v Ostravě bosá na policii a prosila ji o ochranu, tvrdila, že se jí soused snaží ublížit. Jenže místo pomoci ji čekal desetidenní pobyt v psychiatrické léčebně. Orlová dále uvádí, že ji dali léky, které neužívala. Zdůrazňuje, že se cítila jako pokusný králík, kterému „někdo vnikl do mozku.“ 
MF Dnes také ohledně její medikace uvedla: „Pochopila, že jí nikdo pronásledování sousedem neuvěří, a tak začala předstírat, že spolupracuje. Souhlasila s prášky, které však už měsíc před propuštěním z léčebny nebrala. Stejně si počínala i u ambulantního psychiatra – předepsané léky vyhazovala.“ Vyšetřovatelům také sdělila: „I kdyby se tisíc nejlepších psychiatrů na světě rozhodlo, že mám schizofrenii, není to pravda. Uráží mě, když to říkají,“ říká.
Záhadným hlasem v její hlavě, který nazvala „Soused Jiří,“ jsou zákeřní pachatelé. Spousta tzv. zacílených osob popisuje hlasy po jménu. Pachatelé si přejí, aby se ten hlas stal bohem, který bude řídit jejich život. V červenci 2014 se nám ozvala paní, která popisovala hlas jménem „Ondra.“ Sama stále dumala nad tím, kdo to přesně je. Tvrdila: „Ze začátku mi říkali, že to řídí Ondřej a Ondra...Vede to člověk, kterému říkají krycí přezdívkou Ondřej.“ Asi tou nejpodstatnější zmínkou bylo „Ondra ji čte myšlenky.“ Ondřej je v tomto případě „Soused Jiří.“ Tomu také nasvědčuje fakt, že Orlová znalcům popsala plánování útoku ve Žďáru slovy: „Definitivně jsem chtěla vyřešit své problémy s Jiřím. Upozornit na člověka, který chce se svým aparátem ovládnout lidstvo.“
Nepříčetná?
Dle její maminky Dagmar Orlové navíc Bára tvrdila, že má v mozku implantát. Její maminka útočnice také v médiích prohlásila, že si vedla deník, kde vše zaznamenávala. V tomto deníku mohou být popsány všechny stavy a příhody, které se ji udály. Tento deník byl předán soudním znalcům. Ti rozhodli, že během útoku ve žďárské škole byla nepříčetná, ačkoliv vyšetřovatelům uvedla, že nebrala léty a že vše plánovala. Záhadou tedy zůstává, na základě čeho znalci usoudili zrovna takhle.
Koncem května Krajský soud v Brně poslal Orlovou do psychiatrické detence. Orlová se ale poslední možný den odvolala. Z psychiatrické detence má sice šanci se někdy dostat, ale to se asi nikdy nestane.
Její stavy byly také pospány v rozhovoru její maminky pro podvodnou firmu zvanou „Villax Benefit Club.“ Rozhovor byl z doposud neznámých důvodů dvakrát smazán z internetu. Přepis rozhovoru jsme zveřejnili krátce po jeho zveřejnění.
Po zveřejnění tohoto rozhovoru jsme kontaktovali Státní zastupitelství v Jihlavě s tím, že chceme kontakt na jejího právního zástupce, protože máme závažná vodítka, která mohou pomoci k objasnění případu. Okresní Státní zastupitelství nás odkázalo na Krajské zastupitelství v Brně. Dodnes jsme od nich nedostali žádnou odpověď.
Zdroj: ČT24
Dále čtěte:

Útočnice ze Žďáru u výslechu popsala psychický teror ze strany jejího souseda

 
Podpořte WertyzReport!