Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?

„Mohu, protože mám dvě nebo tři vzpomínky, které mě stále ještě zůstávají v paměti. První je z doby školních let na měšťanské škole když jsme museli chodit uklízet okolí Stalinova pomníku,  zametat cestičky v předvečer odhalení pomníku Takže jsem viděl pomník připravený k předvedení na veřejnosti z blízkosti a vzpomínám si na různé žerty anekdoty, které se s odhalováním toho pomníku spojovaly, ale byly ještě velmi mírné.

Jako posluchač Filozofické fakulty jsem chodil na přednášky pana profesora Pečírky na Právnickou fakultu a přímo z okna jsem viděl, jak se Stalinův pomník likvidoval, postupně se odřezávaly některé jeho části a pak jsem dokonce viděl ten výbuch, který se ukazuje ve šech možných filmech, jak se rozlétla, údajně se říkalo, že to bylo tím že tam ta nálož byla příliš veliká, ale skutečně pomník byl obložen kulatinou a ta vylétla do povětří a pamatuji si jak jeden budoucí velmi dobře známý historik byl první, kdo si toho  všimnul a přerušil přednášku pana profesora Pečírky se slovy „Ono jim to bouchlo“. Pro nás, to bourání Stalinova pomníku bylo takovým znakem, že se opravdu tady něco děje, že přinejmenším ta stalinistická éra české politiky někam pomaloučku odchází,“ uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

A současnost nebo nedávná současnost…

„A pak konečně jsem měl třetí zážitek, kdy Mirek Melena a jeho kolegové z Liberce z okolí Ypsilonky a pana profesora Hubáčka, přišli na Hrad s nápadem, že místo Stalinova pomníku, těch nápadů byla celá řada, že by se tam mohl postavit metronom, který tam dodnes stojí i když je často dysfunkční. Měl symbolizovat jakýsi návrat dějin do Prahy, návrat času do bezčasí, do doby minulé. To se zalíbilo Václavu Havlovi a téměř okamžitě bylo rozhodnuto, že něco takového tam bude, ačkoliv nápadů byla tehdy celá řada, od diskotéky v podzemí nebo v soklu toho Stalinova pomníku až po nějaké fantasmagorické nápady.

Pro mě ten příběh Stalinova pomníku byl nejenom příběhem politických událostí a politických dějin a té absurdity politických dějin té doby, ale také to byl příběh architekta štursy a sochaře Švece, který byl nedávno zpracován ve filmu a který se mi zdál  docela odpovídající skutečnosti, ale který byl pro mne zahalen ještě mnoha legendami, které provázely nejenom život tvůrců tohoto pomníku a jejich rodin a toho politického okolí, ale také to uvažování o tom co by vlastně na Letenské pláni mohlo nebo mělo stát, když to navazuje na to panorama Pražského Hradu které sice vypadá mohutně, ale zase není tak staré,  aby se nedalo nějakým způsobem dál dotvářet.

Takže ten film, který nedávno vznikl je docela zajímavý i když je to samozřejmě příběh, s kterým někdo pracuje s historickým zpožděním, ale proč ne, je to jeho právo na výklad té historické události a je to také pro mě zážitek osobní a myslím si že svým způsobem nesdělitelný, protože ten symbol J.V. Stalina, který dneska je denuncován jako masový vrah a na druhé straně je téměř zbožňován jako vítěz nad německým imperialismem a nacismem, tak je také vlastně neuzavřený, je také ještě nedopovězený a mnoho lidí na světě si myslí, že je jiný než je dnes v kritickém historickém psaní tradován,“ dodává Zdeněk Zbořil.